Je zakladatelkou Unie rodinných právníků, kde je také její prezidentkou. Vede vlastní advokátní kancelář zaměřenou na rodinné problémy, vyučuje právo na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze a v Ústavu práva a právní vědy.
Rozhovor s DANIELOU KOVÁŘOVOU, advokátkou se specializací na rodinnou problematiku, spisovatelkou a bývalou ministryní spravedlnosti
Pocházíte z lékařské rodiny. Proč jste se vydala na dráhu právničky?
Od narození mě provázejí šťastné náhody. Rodiče si přáli, abych se stala lékařkou, ale já jsem v době své puberty tuto možnost odmítala jako výraz vzpoury. Chtěla jsem hrát divadlo, ale to se zase nelíbilo rodičům. Milovala jsem detektivky, tak jsem si vybrala práva. Při studiu jsem v rámci povinné praxe navštívila advokátní kancelář a ihned jsem se zamilovala. Přitahovaly mě lidské příběhy, líbilo se mi divadlo v soudní síni. Od té chvíle jsem věděla, že se chci věnovat advokacii.
V jedné své eseji o české ženě jste napsala větu, že tahle země není pro mužský. Je to opravdu s nimi tak zlé? Proč si to myslíte?
Moje věty i můj pohled na svět je plný nadsázky. Moje děti tvrdí, že každou mou větu je třeba dělit třemi, takže co řeknu či napíšu, nelze brát příliš vážně a určitě ne doslova. Chtěla jsem tím říci, že feministickému hnutí vyšly sny a cíle nikoliv na sto procent, ale na mnohonásobně více. Přelom tisíciletí byl v naší zemi ve znamení rovnosti mezi muži a ženami. Dnes se ovšem už aktivistky snaží o podobení mužů.
Jaká konkrétní práva jsou mužům vzata? Co směl kdysi a nesmí dnes?
Rozumím ženskému sto let starému volání po hlasovacím právu a rovnosti před zákonem. Dříve muž mohl z pohledu zákonů všechno a žena nic. Dnes může žena mnohem víc než muž. A nestačí jí to, chce ještě víc. Aktivisté muže děsí a tlačí ho někam do rohu, aby se tam za své mužství styděl. Z jejich strany je to nepochopení mužské a ženské role. Žena je přece mnohem silnější než muž, vždycky byla. Má větší a důležitější schopnosti, kouzlo, sexualitu. Muž toho nikdy nedosáhne, proto z ženské síly mají muži i tak strach. Moudrá žena naopak mužnost v muži podporuje, nikoliv potlačuje. Nepotřebuje volební právo, aby ovládla muže. Má dost sil i tak.
O rodině, o tradiční rodině, dnes neustále slyšíme, že je v ohrožení. Jak je na tom podle vás dnes rodina?
Nebrečím nad úpadkem tradiční rodiny. Žádná taková definice neexistuje. Rodina se celou lidskou historii proměňuje. V různých dobách vypadá různě, ale důležité je, aby držela pohromadě a chránila nejslabší článek. Jsem optimistická. Rodina totiž přežije všechno. A v nouzovém stavu se ukázalo, jak je potřebná a funkční.
Podporu rodin s dětmi mají ale všechny politické strany na vývěsních štítech. Co si myslíte o současné pomoci rodinám ze strany vlády?
Současná vláda, a to nejen naše, ale ve většině moderních zemí, si není schopna vybrat, koho vlastně podporuje, a tak pro jistotu podporuje všechny. Nemá jednotný cíl a strategii, jen přerozděluje a rozdává. Stačí, když nějaká skupina dost hlasitě křičí v médiích, a vlády a politické strany ji zařadí mezi obdarované. Výsledkem je pokles osobní odpovědnosti a stále více natažených rukou.
Odrazila se na situaci rodin i pandemie koronaviru? Zaznamenala jste změnu i ve své advokátní praxi?
Pandemie mi přinesla řadu nových poznatků a zkušeností. Mohla bych o ní vyprávět hodiny, ale ve stručnosti závěry shrnu následovně: rodina ukázala své silné stránky, rodiny krize stmelila a svým členům pomohla. Pozastavila řadu soudních sporů a žalob. Od návratu justice do běžného stavu sledujeme pokles žalob a podání. Jsem tomu ráda a doufám, že se nevrátíme k předkoronavirovému stavu.
Postihla koronavirová pandemie také oblast práva a advokacie v České republice?
Právníci budou ještě mnoho dalších let vykládat normy vydané za nouzového stavu, učit o nich, kritizovat je a vyvozovat z nich závěry. Proběhnou mnohé soudy, které budou legislativu přijatou za korony přezkoumávat. Kdoví zda nevznikne nový právní obor: koronavirová legislativa.
Nedávno vám vyšla vaše patnáctá kniha s názvem Matkovražedkyně. V čem vidíte největší problémy ve vztahu matky a dcery?
Vztah matek a dcer je velké tabu – téma, o kterém se příliš nehovoří. Matka má ve výchově své dcery zásadní postavení a předává jí řadu poznatků, zkušeností, pravidel. V mnohých rodinách jdou za sebou generace silných žen. Dcery se učí od svých matek nejenom vařit a háčkovat, ale i vyjednávat a partnersky komunikovat. Když matka dceru nechválí, ale kritizuje, ovlivní tím její životní scénář a dcera pak s ním bojuje i v dospělosti. Mnoho dcer chce od svých matek utéci co nejdál, aby posléze zjistily, jak se jim podobají.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste byla ministryní spravedlnosti? Udělala byste s odstupem něco jinak?
Jsem ráda za každou životní zkušenost, a tato znamenala přelom v mém životě. Od té doby se zajímám o politiku a každý den se učím, jak funguje. Samozřejmě bych spoustu věcí udělala jinak, ale snažila jsem se z celého srdce vše činit co nejlépe. Největší kopance jsem učinila v mediální oblasti. Bohužel to dnes bez primárně mediální prezentace nejde, což jsem tehdy nevěděla.
Co vidíte jako největší problém současného právního systému?
Právo v posledních 20-ti letech příliš nabobtnalo a neexistuje už žádný právník, který by je skutečně znal. Obrovské množství vzájemně si konkurujících nesrozumitelných norem vylučuje, aby se podle nich dalo žít. Ústavní zásada „neznalost zákona neomlouvá“ je zralá na zrušení. Druhým omylem je naivní víra, že zákon vylepší vztahy mezi lidmi. Tak tomu není a jen inženýři lidských duší v to naivně věří. Žádný zákon nezlepší samu společnost. Můžeme se jen snažit o korekci nejkřiklavějších a do nebe volajících protiprávností, například u trestního práva. Snažit se vychovat právem rodinné příslušníky, pokoušet se regulovat přátelství nebo lásku je odsouzeno k neúspěchu.
Jaký je rozdíl podle vás mezi pojmy právo a spravedlnost? Je právo a spravedlnost totéž?
Spravedlnost je pojem morálky. Bylo by báječné, kdyby právo bylo spravedlivé, ale morálka je mnohem širší koncept a na mnohé nedosáhne. Navíc v otázkách spravedlivého pohledu se lidstvo nebo skupina lidí neshodne. Jen si představte, že se pachatel dopustí hrůzného činu. Většina lidí by jej popravila, protože morálka obsahuje i uspokojení z pocitu: „dostal, co si zasloužil“ nebo „oko za oko“. Ale co když jde o vaše dítě nebo vašeho manžela? Spravedlnost je subjektivní pocit, ale právo musí být objektivní.
Jste velmi aktivní člověk. Je nějaká činnost, které byste se chtěla do budoucna věnovat a zatím jste na to neměla čas nebo odvahu?
Já si své sny a plány průběžně plním. Žiju tak, jako kdyby každý den byl mým posledním. Mám ještě řadu plánů, ale plány většinou v životě nevycházejí tak lehce jako ve filmu. Častokrát se mi něco nepovedlo, ale selhání mě přivedlo k jiným aktivitám, takže ničeho ve svém životě nelituji.
Jaké vlastnosti by měl mít dobrý právník?
Jistě lze debatovat o definici dobrého právníka. V mých očích musí být hlavně slušný člověk a dobře ovládat své řemeslo. A stejně se celý život bude učit.
Děkuji za rozhovor.
Foto: archiv Daniely Kolářové
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
