Švehla: Rozpočet a ekonomika země

V období, kdy jedna vláda dosluhuje a druhá přebírá její funkci, se hodně mluví o ekonomice. Jedni se utvrzují v přesvědčení, že odvedli ohromný kus práce a předávají zemi novým vládcům v perfektním stavu, druzí naopak zjišťují, že stav je ještě horší, než si mysleli a chystají se – obrazně řečeno – čistit Augiášův chlív. 

Většinou se přitom pracuje s údaji o veřejných financích, zejména o státním rozpočtu.  Mediálně je vše připraveno k vyhlášení rozpočtového provizoria a ke zvýšení rozpočtového schodku pro příští rok. Rovnou si tedy řekněme, že veřejné finance nejsou hlavním hybatelem ekonomického vývoje země a že rozpočtové provizorium na pár měsíců, či zvýšení schodku o několik desítek miliard korun, není katastrofa. O co skutečně jde, to je rozhýbání ekonomického růstu, zvýšení výkonnosti ekonomiky a v tomto ohledu jsou hybatelem především soukromé firmy, domácí a zahraniční, velké a malé, včetně živnostníků. Jsou to podnikatelé, kteří usilují o zisk a za tím účelem investují, zaměstnávají lidi a dobývají trhy. Zvyšují výkonnost a teprve potom přichází stát, který z vytvořeného produktu (HDP) odebírá zhruba 40–45 % a s těmito prostředky hospodaří. V příštím roce si stát vezme z HDP něco kolem 3.800 miliard korun, z čehož státní rozpočet získá zhruba 2.400 miliard a asi 1.000 miliard (jeden bilion) připadne obcím. Samotný státní rozpočet pak vydá podstatnou část peněz na důchody a další sociální dávky, na zdravotnictví, armádu, bezpečnost, školství, kulturu a sport.

Fungování těchto sfér je samozřejmě nutné, ba nepostradatelné, ale vliv na ekonomiku mají dlouhodobý a nepřímý. Vláda může přispívat ekonomickému růstu zejména tím, že vytvoří příznivé podmínky k podnikání a nebude bránit firmám v expanzi. Přispějí i investice, zejména do infrastruktury, ale rozhodující síla to není. Vláda nemá na výkonnost české ekonomiky takový vliv, jaký je jí někdy přisuzován. Zásadním zdrojem trvalého růstu životní úrovně je růst ekonomické výkonnosti, tedy produktivity práce. Jen připomenu: produktivita práce roste, pokud stoupá hodnota práce, odvedené za určitý čas. To si lze představit na každém pracovišti a v žádném případě to neznamená, že má dělník u stroje zdvojnásobit svůj výkon. Mluvíme spíš o nových výrobcích a nových technologiích, o vyšších kvalifikacích lidí, kteří budou za odbornější a zodpovědnější práci pobírat i vyšší mzdy.  V tomto ohledu zaostáváme, i když nám reálné příjmy rostou a nezaměstnanost se drží na celkem nízkých úrovních. Je to do jisté míry paradox: všichni pracují, dokonce za rostoucí mzdy, ale výkon ekonomiky moc neroste. Odhady HDP pro letošní rok jsou kolem 2 % a příští rok by to mělo být podobné. Budeme ve srovnatelných cenách zhruba na úrovni roku 2019, tedy před covidem. Zároveň klesá investiční aktivita firem, které zřejmě necítí dostatečnou jistotu do budoucnosti a zdráhají se zahajovat nové projekty při úrokových sazbách kolem 7 %. Peníze jsou tak drahé, protože ČNB stále ještě čelí inflačním hrozbách, přitom je však co do růstu HDP velmi optimistická (odhaduje pro letošek růst o 2,6 %). Dosavadní růst HDP je tažen zejména rostoucí spotřebou domácností, které ale čerpají z úspor a z půjček. Obojí může být brzo vyčerpáno.  

 Nejistý je také vývoj exportu, protože vyvážíme především do zemí, jejichž ekonomiky rostou pomaleji, a český export vzrostl ve 3. čtvrtletí 2024 jen o 4 %, tedy relativně pomaleji, než v minulých letech.

Namísto diskuzí o státním rozpočtu, schodku a zadlužení bude tedy vhodné se víc soustředit na ty vládní kroky, které budou uvolňovat podmínky pro podnikání firem, činit je stabilnějšími a předvídatelnějšími. Co se minulé vládě skutečně nepovedlo, to je zkomplikování stavebního řízení. To má a bude mít značné ekonomické implikace nejen v kritické nedostupnosti bydlení, vysokých cenách nemovitostí a nižší životní úrovni obyvatel, ale samozřejmě i v rozvoji českého stavebnictví a investiční aktivitě mnoha dalších firem, zahraniční investory nevyjímaje. To je větší hřích než vysoké schodky rozpočtu, rostoucí státní dluh nebo zvýšení daní. Nastupující vláda má řadu předsevzetí, která by mohla výkonnosti ekonomiky pomáhat. Zdá se to být důležitější než rozpočtové sliby na straně státních výdajů a jejich krytí na straně příjmů. 

Autor: Martin Švehla

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT