Kdo si ještě pamatuje, že 11. května vláda slavně slíbila snížit rozpočtový deficit v příštím roce na 210 miliard? Pokud tomu někdo věřil, musí být pořádně zklamaný. V úterý se totiž kabinet dohodl na čísle 252 miliard, což je přesně o dvacet procent víc.
Takové zvýšení mzdy, nebo penze by si asi dal líbit každý. V tomto případě však koalice “valorizuje” dluhy. To není vůbec dobré a zpochybňuje to étos, s nímž byla zvolena. Mělo jít o “vládu rozpočtové odpovědnosti”. Kdeže ty předloňské sněhy jsou?
Že kabinet nejspíš nedostojí svému slovu, bylo jasné delší dobu. Už v červnu jsme od něj slyšeli číslo 235 miliard. Ale 252 miliard? To je zklamání i pro pesimisty. A to prý jde o kompromis. Zatímco koalice SPOLU navrhovala 230 miliard, Starostové a Piráti opravdu netroškařili a chtěli zatnout sekyru rovnou 270 miliard. To bychom si onoho slavně ohlašovaného velkého “šetření” vlastně ani nevšimli, ve srovnání s letošním (naplánovaným) schodkem 295 miliard by šlo o úsporu pouhých 25 miliard.
Kam se podělo těch 85 miliard, o které mělo být zadlužování státu pomalejší? Scvrkly se na polovinu… Vláda se chová jako narkoman, který slíbí, že se bez své drogy jistotě obejde, ale nevydrží to a stejně znovu sáhne pro “svou” dávku. Pravda, dealerem jsou zde Andrej Babiš a Alena Schillerová, kteří “nadopovali” rozpočet stovkami miliard nadbytečných výdajů. Na tyto koňské dávky povzbuzujících látek jsme si zjevně vytvořili návyk. Který nás ale ničí a cenu za tento “rozpočtový pervitin” si rozhodně nemůžeme dovolit platit.
Radost z toho, že schodek nabobtná o 42 miliard budou mít odpůrci “tupých” škrtů. Ti nemohli přijít na jméno Miroslavu Kalouskovi, který ve stejné situaci tvrdě dupl na brzdu. Díky tomu mohla příští, Sobotkova vláda, hospodařit s minimálními schodky a dokonce s přebytkem. V roce 2016 šlo o šedesát dvě miliardy, což tehdy tvořilo 1,29 % hrubého domácího produktu. Při předávce v roce 2021 se veřejné finance propadly do temné propasti mínus 420 miliard. V tom roce vláda spotřebovala o ohromujících 6,87 % HDP více, než vybrala.
Někomu se může zdát, že 252 miliard je oproti tomu maličkost. Jenomže v době, kdy konsolidaci prováděli ještě rozpočtový profesionál Eduard Janota a po něm Miroslav Kalousek klesl deficit během tří let na polovinu. Což by odpovídalo právě těm slibovaným 210 miliardám… Vlastně je to jednoduché. Máme ve skutečnosti na výběr jen ze dvou možností: buď “tupé” škrty, nebo “ostré” dluhy. Blížíme se spíše k tomu druhému. Vláda si to zkrátka zjednodušila. Otázka zní, zda si nezkomplikovala pozici u svých voličů.
Vzhledem k tomu, že raketový růst schodků v letech 2020 a 2021 se vysvětloval covidovými opatřeními, neměl by být zase takový problém ušetřit více. Tímto “pohodovým” tempem slibovala konsolidaci i Alena Schillerová. Dnes už víme, že většina mimořádných výdajů ve skutečnosti nesouvisela s odvracením a nápravou dopadu epidemie, ale s nejrůznějšími “přilepšeními”, jak zjistil Nejvyšší kontrolní úřad. Neboli opravdu šlo o rozpočtové drogy – a ani nová vláda nezvládá dostatečně tvrdou odvykací kúru.
Politická odvaha je dnes nedostatkové zboží. Přičemž stojí za zaznamenání, že liberálové v koalici chtěli utrácet ještě více. Když k tomu připočteme, že se proti konzervativcům silně vymezují, neustále rozjíždějí kulturní války a nedávno ukázali neuvěřitelnou míru neloajality v pivní pseudo cause, tak je asi namístě položit si otázku, jaká je vůbec jejich přidaná hodnota v kabinetu? Ani ANO by asi nechtělo být rozmařilejší než Piráti a STAN a ve všem ostatním, od Zeleného údělu po manželství, by s ním byla snazší dohoda.
Co nás čeká teď? Někteří koaliční představitelé, jako občanský demokrat a místopředseda Sněmovny Jan Skopeček říkají, že další konsolidace bude pokračovat. Kabinet zadal svému ekonomickému expertnímu orgánu NERV vypracovat program prorůstových opatření. Můžeme mu však ještě věřit? Jisté je jedno: za osm let v opozici se ani ODS, kdysi reformní strana, nijak nepřipravila na vládnutí. A nezačala s tím dokonce ani po převzetí moci. Úkol pro poradce přichází až nyní, skoro dva roky po volbách.
Možná se ve zbývající dvouletce přeci jen vládě podaří dát hospodářství do pořádku. Ale přinejmenším jsme ztratili hodně času. Jistě, přišla válka a ekonomická krize. To může být překážka pro realizací odvážných kroků. Ne však pro jejich přípravu. Ceny elektřiny a plynu klesají, ruská agrese bohužel pokračuje, avšak už nezpůsobuje nepředvídatelné šoky. Teď je přesně chvíle, kdy by premiér měl vytáhnout z rukávu “Plán S” – jako Spása. Evidentně však nic takového není na stole a dokonce ani v hlavách vládních představitelů.
Co v těch hlavách a na stole v jednací místnosti vlády naopak najdeme, je plán dalšího vysokého zadlužování… Kam se poděly sliby z pečlivě zrežírované tiskové konference “Za pět minu dvanáct” jedenáctého května? Jen na dotacích se mělo škrtnout přes padesát miliard. Nakonec má být rozpočtový schodek na příští rok jen o 43 miliard nižší než letošní (bude-li ten dodržen). Vláda představila na stovkách stran jen seznam příštipkaření, ale skoro nesáhla tam, kde je nejvíce přebytečného výdajového tuku.
Jediná velká výdajová položka, kde kabinet rázně zatáhl za záchrannou brzdu, jsou důchody. Penzijní účet za první pololetí skončil v hrozivém deficitu 40 miliard a dále by se prohluboval, kdyby se nezpomalily valorizace. Pak zde ale máme další dvě přefouknuté položky. Národní dotace dvě stě miliard a platy státních zaměstnanců přes čtvrt bilionu. Zde se šetřilo příliš málo. To je hlavní příčina, proč nás oproti vládním proklamacím čeká o pětinu rychlejší zadlužování. Rozpočtová vražda tupým nožem koaliční nestatečnosti…
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
