„Nebudeme zvedat daně, rozpočet vyrovnáme škrty”. S tímto závazkem pro koalici SPOLU hlasovala řada pravicových voličů. Po roce je z toho: „Šetřit neumíme, zato pořádně zvýšíme živnostníkům sociální a zdravotní pojistné”. Což je program socialistické levice.
Ta tvrdila, že mají platit stejně, jako zaměstnanci. Ani ona se však k takovému kroku nakonec nikdy neodvážila. A když daně drobným podnikatelům zvedl Nečas, ODS následně spadla na necelých osm procent a trvalo jí osm let, než se znovu prodrala k moci.
Jádro pravicového elektorátu se loni v říjnu radovalo, že končí levicově-extremistická Babišova koalice a nastupují “naši”. Otázka zní, zda je k jásání důvod. Ani oligarchu, který říkal, že “malí jsou na prd” za covidové krize nenapadlo napálit jim vyšší daně. Ne. S tím museli přijít jeho pravicoví nástupci. Po oznámení, že by pojistné mohlo vzrůst až o 60 %, se mohou živnostníci právem ptát: “tohle jsou ti naši”? Z jedné strany je drtí energetická krize a vysoká inflace, z druhé vláda, kterou (snad) považovali za svou.
Dokonce i kabinet ANO a ČSSD věděl, že v těžké situaci nemůže těm nejmenším ještě řádně naložit. To za prvé. Za druhé teze, že zaměstnanci i osoby samostatně výdělečně činné mají platit “spravedlivě” stejné pojistné, je demagogická. Pravdou je, že zdanění práce je u nás absurdně vysoké. Mělo by se snížit. Rozhodně ale ne napálit stejně mastnou sazbu těm, kteří pracují sami na sebe. Protože pokud velkým firmám způsobuje potíže a zvyšuje jim náklady, tak na živnostníky by měla dopad přímo zničující.
Technicky řečeno, samotný zaměstnance neodvádí vysoké pojistné. Celkově je to velmi přijatelných 11 % hrubé mzdy. Dalších 34 % ovšem za něj platí zaměstnavatel a to je opravdu “rána”. Tím se mu poněkud snižují čisté příjmy (neboť firma logicky počítá celkové náklady na mzdu), avšak ty určuje v první řadě konkurence na trhu práce. Neboli problém mají hlavně zaměstnavatelé. A že se oněch 34 % neobjevuje na výplatní pásce v částce vyčíslující hrubou mzdu jen dokládá, že se stát bojí prudkých reakcí a raději jedná pokrytecky.
Když se z hrubé mzdy odvádí 45 % jen na pojistné, je to strašný zásah do podnikání, který ovlivňuje tvorbu pracovních míst. Od pravicové vlády čekáme, že tuto sumu sníží, jak ostatně její představitelé řadu let slibují. A místo toho se mají ztrestat živnostníci? Každý přece ví, že hlavním, často dokonce jediným důvodem, proč volí tuto daleko obtížnější cestu k výdělku, je právě skutečnost, že se snadněji uživí. I tak mnozí z nich žijí těžce a kdyby měli platit takto vysoké pojištění, tak jim nezbude na nájem, energie a jídlo.
Správný paternalista na tohle opáčí: Když jim to nejde, ať se nechají zaměstnat. Ano, nutným důsledkem drastického zvýšení pojistného by asi byl masivní přechod z živnosti do pracovního poměru. Což by potěšilo ty, kteří nenávidí drobné podnikání. Ale sotva reálné ekonomy. Živnostník má v hospodářství důležitou roli, která rozhodně nespočívá v plnění veřejné kasy. Živí sebe, svou rodinu, třeba i někoho dalšího a vyplňuje mezeru mezi prací pro korporát a nezaměstnaností. Když vysublimuje, zmizí cosi důležitého.
Proč asi existují živnostníci a nemáme 100 % aktivně činných umístěných ve velkých firmách? Protože to je kapitalismus a oni jsou jeho solí. Jinak brzo tento svobodný systém nerozeznáme od socialismu. Byť s “kapitalistickou tváří”. Zkrátka v tržním ekosystému má každý druh svoji roli a když jeden vyhubíme, důsledkem nebude jeho “vyčištění” od obtížných “parazitů” (jak říkají socialisté), ale zhoršení podmínek pro všechny. Ať už se to týká dostupnosti služeb, růstu HDP, či třeba prevence sociálních problémů.
Proč vlastně vláda uvažuje o tak zoufalém kroku, který je plivnutém do tváře jejím voličům a střílí se tak do vlastní nohy? Jediný důvod je, že zoufale shání peníze, které neumím nebo nechce ušetřit. Protože neplatí ani tvrzení, že živnostníci jsou černými pasažéry systému (k lékaři skoro nechodí, takže odvedou o miliardy více, než spotřebují), ani že se jim stát “musí postarat” o důstojné penze. Oni od vlády žádný důchod neočekávají, počítají s tím, že budou pracovat nejlépe do smrti, případně se na stáří zajišťují sami.
Když premiér Petr Nečas přistoupil na to, že vláda sebere živnostníkům uplatňujícím výdajový paušál daňovou slevu na manželku a děti, naštval si vlastní voliče. Ti pak neměli důvod ho v předčasných volbách v roce 2013 podržet. Těch 7,72 procenta nebyl totiž důsledek prokurátorského puče, ale trest za podraz, jímž ODS od sebe odehnala lidi, kteří pro ni hlasovali dlouhá léta. Mnoho z nich pak přešlo k Andreji Babišovi. A vláda Bohuslava Sobotky skutečně na návrh lidovců a s podporou ministra financí Babiše slevy obnovila.
Snad si tuto lekci dobře pamatuje Petr Fiala, který tenkrát sloužil jako ministr školství. A zarazí realizaci těchto šílených nápadů. Ať kabinet raději pořádně šetří (pokud neví, kde uspořit potřebných 200 miliard, ať se zeptá “starých pardálů” Miroslava Kalouska a Mirka Topolánka). A že tento krok navrhl NERV? Jenže tam nesedí politici, kteří by rozuměli tomu, co strana nemůže z ideologických důvodů udělat a ani zástupci drobného podnikáni. Jsou v něm převážně bankéři, akademičtí ekonomové a lidé z neziskového sektoru.
Ona by se nakonec mohla historie opakovat, neboť tímto krokem by pravice znovu nahrála hnutí ANO. To po odchodu Babiše do ústraní nemusí být pro tolik voličů “zakázaným územím” a i když stojí nalevo, tak kdyby slíbilo vrátit pojistné pro živnostníky na současnou úroveň, pro řadu z nich by to mohl být důvod dát mu svůj hlas. Což by pro SPOLU znamenalo katastrofu. Jak dál? Jeden volební slogan ODS z počátku 90. let hlásal ”Budoucnost máte ve svých rukách”.
Tak co si zvolíš, vládo? Další život, nebo sebevraždu?
MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
