Zvykli jsme si, že robustní český průmysl nás vždy nakonec vytáhne z bryndy. Stalo se tak i před deseti lety. Jakmile odezněla světová krize, spolehlivá mašina “zabrala” a přišlo pět let prosperity. Tentokrát je to ale jiné.
Zatímco okolní země se pomalu zvedají ze dna, česká ekonomika se dál zmenšuje a my chudneme. Není divu, že vládě důvěřuje rekordně málo lidí. Respektive i celkový pesimismus má jistě negativní vliv na hospodářské výsledky. Kabinet neplní jeden ze svých základních úkolů: nešíří klid, jistotu, a dobrou náladu.
Ve druhém čtvrtletí ekonomika opět klesla, a to meziročně o šest desetin procenta. Evropská Unie jako celek ve stejné době vzrostla o půl procenta. Což je slabé oživení proti Spojeným státům, které zrychlily růst na 2,4 procenta. Pořád má ale sedmadvacítka více než o procento lepší výsledek, než máme my sami. K tomu meziroční inflace je pořád vysoká, kolem devíti procent, a to přesto že se měří proti vysoké loňské základně. Nejhorší je, že vlastně neexistují důvody, proč by se naše situace měla dlouhodobě lepšit.
Existují i dobrá čísla. Máme velmi nízkou nezaměstnanost, pod tři procenta. Zlepšuje se export kde oproti loňskému roku máme kladnou obchodní bilanci ve výši 80 miliard za pololetí. Jenomže i když se kola točí na plné obrátky a všichni makají, ta nebohatneme, ale naopak. Netýká se to “jen” hrubého domácích produktu, ale i reálných mezd, které v roce 2022 klesly o sedm a půl procenta a v prvním čtvrtletí letošního roku o dalších šest a půl. To není dobré. Důležitá otázka zní: máme na to mít se v budoucnu výrazně lépe?
Krátkodobě určitě přijdou příjemnější časy. Podle prognózy České národní banky se již příští rok vrátíme ke slušnému růstu 2,3 % a inflace spadne na 2,1 %, v roce 2025 to má být 2,7 % HDP a zdražování o 1,7 %. Hůře to vypadá ve výhledu na delší období. Jsme součástí ekonomiky EU, která si vinou zejména zelených regulací pod sebou řeže větev a posledních patnáct let výrazně zaostává za USA. To nás silně limituje. Navíc si ani v rámci zpomalující Unie nevytváříme dobré předpoklady pro budoucí prosperitu.
Začněme vládou a efektivní veřejnou správou. Bez dobrého řízení země se nedaří ani podnikání. Česko se přitom už pět let nachází ve stavu chaosu. To se samozřejmě negativně projevuje na náladě podnikatelů a jejich chuti investovat. Zajistit stabilitu a celkový optimismus je důležitým hospodářským úkolem vlády, možná důležitějším, než často zmiňované infrastrukturní investice i než aktuální roční deficit. Pokud se nepodaří udělat a prosadit dobrou reformu, je to malér, ale větší jsou neustálé zmatky a nejistota.
Balíček není ambiciózní projekt. Snižování schodku chce dosáhnout zejména vyššími daněmi a zpomalením valorizaci penzí. Nejzajímavější na něm je slib snížit dotace o padesát miliard, bohužel ale zatím nikdo neviděl konkrétní návrh škrtů. Stejně tak není jasné, jaký že vlastně má být příští rok schodek. Od vlády jsme slyšeli různá čísla v rozmezí 210 – 270 miliard. Slib zněl o 70 miliard méně, než letos, tedy 225 miliard. Ta vysoká míra volatility je ještě horší, než nízká míra vůle opravdu razantně šetřit.
Kdyby vláda měla svůj plán na stabilizaci veřejných financí hotový a schválený před půl rokem a to s výhledem na další léta, tak by ani tak nevadilo, že reforma není nijak hluboká. Trhy a podnikatele by uklidnilo, že je tu nějaký jasný výsledek a cesta po níž se budeme dále ubírat. Už to by mělo pozitivní vliv na investorskou náladu. Zatím vidíme co? Po mnoha odkladech je ve Sněmovně balík změn více než šedesáti zákonů, ale sama koalice ještě ani teď nemá jasno, jaká má být jeho definitivní podoba.
Na konci srpna začnou balíček projednávat sněmovní výbory a v září plénum. Kromě obstrukcí opozice ho čeká hledání shody v rámci vlády, které stále není u konce. Času opravdu nezbývá mnoho. Je opravdu tristní, že na tak málo čekáme tak dlouho. Tohle měl být domácí úkol a měl být splněn dávno. Protože to důležité je teprve před námi. Toto jsou nutné záchranářské práce, my však kromě snížení rozpočtového schodku, což představuje hlavně škrty výdajů, potřebujeme modernizační reformy, které perspektivně zvýší příjmy.
Zastavit zadlužování je jistě důležité samo o sobě. Ale hlavním cílem je uvolnit si prostředky pro investice do budoucnosti. Jde především o vzdělání, výzkum, podporu inovací a zajištění stabilních dodávek levné energie, bez níž český průmysl nebude schopen konkurence. Říká se tomu odložená spotřeba. Část toho, co vyděláme, bychom měli být schopni dát stranou a věnovat na školy, na vývoj nových výrobků a technologií, na výrobní kapacity. Zatím děláme pravý opak a projídáme o hodně více, než vůbec máme.
Místo dynamické a inovační si budujeme zaostávající a dotační ekonomiku. Zejména po roce 2017, kdy se moci chopil Andrej Babiš, se tento nepříjemný rys silně zvýraznil – a ruku v ruce s tím narostly schodky. Rozhazováním peněz z vrtulníku můžete dočasně vytvořit falešný dojem, že se hospodářství nedaří tak špatně. Ale nakonec vás to dožene. Právě ve vysoké inflaci a nízké výkonnosti “zlenivělé“ podnikatelské sféry, kterou jsme udržovali v běhu “stimulanty”, místo aby se pročistila a neživotaschopné firmy zkrachovaly.
Drogy došly, zbyly dluhy a zdražování. Hnané i zemědělsko potravinářským oligopolem. Pár korporací typu Agrofert ovládá trh a celý výrobní řetězec. Na krizi se řádně napakovaly a zavinily polovinu naší inflace. I zde má vláda co řešit. A hlavně už musí přijmout úsporný balíček a ve zbytku mandátu tvořit předpoklady pro budoucí prosperitu: zajistit energii, pracovní sílu a podmínky pro inovace a investice. Jinak nás nečekají zlé čtyři roky, ale čtyřicet let. Stali bychom se skanzenem uprostřed evropské ekonomické rezervace…
MARTIN SCHMARCZ, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
