Server Seznamzpravy.cz zveřejnil analýzu srovnávající míru korupce v jednotlivých volebních obdobích indikující výstup “za kterého premiéra byla korupce nejvyšší”? Povzdechl jsem si, neboť podobné analýzy vždy zavánějí velkou mírou zjednodušení.
Inkriminovaný text je ale zpracován velmi kvalitně, neboť obsahuje významnou pasáž dobře vysvětlující neduhy měření korupce v jednotlivých zemích.
Měření korupce je totiž velmi složité. Podobně jako třeba u odhadů stínové ekonomiky se jedná o aktivitu, která je nelegální, tudíž ze své definice skrytá. Subjekty, které ji provádějí, to samozřejmě vědí – promýšlejí, konspirují, zahrazují stopy… Proto je měření toho, u čehož participující subjekty zištně, prvoplánově a zcela účelně vynakládají nemalé náklady konspiraci a ochranu, vysokou školou ekonomické analýzy. Podobně jako odhady velikosti stínové ekonomiky.
U korupce je hlavním způsobem měření tzv. vnímání korupce (vnímání intenzity korupce), založené na subjektivním pocitu respondenta. Ten je logicky neinformovaný o skutečné míře korupčních praktik v daném státě, ale pokud vezmeme v potaz voliče-mediána (průměrného člověka, chcete-li), bude mít v každém okamžiku tendenci spíše skepticky nadsazovat. A jeho hlavním informačním zdrojem jsou média, sociální sítě, ale také hospodské drby.
Jsme proto svědky paradoxní situace: Účinný boj proti korupci, který je doprovázený novinovými články o policejních raziích, fotografiemi politiků v poutech, hromadného zatýkání nebo investigativního odhalování nekalostí při veřejných zakázkách či financování politických stran, společenské povědomí o korupci (a tudíž i korupčním skóre dané země) zvyšuje, i když praktický dochází ke snížení reálné míry korupce. A to ať již jejím rozkrýváním, nebo vysíláním signálu pro korupčníky. Ať již takové jednání dělají, nebo o něm uvažují.
V mnoha zemích, a za všechny můžeme jmenovat třeba Itálii, se paradoxně situace vnímání korupce mocně zhoršila právě v dobách, kdy se nebojácní „inspektoři Cattaniové“ pustili do boje s organizovaným zločinem a začali mířit na špičky mafiánských struktur.
Neříkám, že sledovat index vnímání korupce nedává smysl. Ale bylo by ho vhodné vždy doplnit o hlubší pohled, ať již je to pohled „zpátky do minulosti“ (ke kolika odhaleným případům ohlášený boj s korupcí vedl, kolik z nich skončilo u soudu, respektive bylo pravomocně odsouzeno?), nebo využití proxy metrik. Zajímavou z nich je třeba porovnávání cen stavebních a jiných praxí v soukromém a veřejném sektoru – veřejný sektor, který je charakteristický velkou ekonomickou silou, nízkým rizikem nesolventnosti, velkými objemy poptávaných výrobků a služeb a nekonečně dlouhým časem pro výběr a realizaci zakázek, by si vždy měl umět vyjednat výhodnější jednotkové ceny než sektor soukromý. Pokud jsou ceny u srovnatelných položek ve veřejném sektoru o poznání vyšší než v soukromém, měla by někde zablikat červená kontrolka. I kdyby se neukázalo, že se jedná o korupci, i neefektivita by měla daňového poplatníka zajímat. Obzvláště dnes.
ALEŠ ROD, je ekonom a vysokoškolský pedagog, působí jako ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA)
Foto: Pixabay
Zdroj: Aleš Rod