Čína v říjnu 2025 výrazně zpřísnila kontrolu nad vývozem kovů vzácných zemin – nejen samotných surovin, ale i technologií pro jejich zpracování. Tento krok, podpořený přísným licenčním systémem, zvyšuje ceny, prodlužuje dodací lhůty a zasahuje klíčová odvětví, jako je automobilový a elektrotechnický průmysl. Pro Evropu to znamená jediné – nutnost rychlé diverzifikace, jinak se kontinent ocitne v nebezpečné závislosti na jednom dodavateli.
Co jsou vzácné zeminy a proč jsou tak klíčové
Vzácné zeminy představují skupinu 17 chemických prvků, které jsou klíčové pro moderní technologie. Jejich unikátní vlastnosti umožňují výrobu elektromotorů, baterií, telekomunikačních zařízení a dokonce i zbraní. Čína dnes ovládá přibližně 70 % světové těžby a až 90 % kapacit na zpracování těchto prvků. Taková dominance staví Evropu do pozice závislého odběratele – a bez těchto kovů by se zastavila výroba většiny high-tech produktů, od elektromobilů po větrné turbíny.
Nové čínské opatření
V dubnu 2025 Čínské ministerstvo obchodu zavedlo licenční systém pro export specifických kovů jako samarium, gadolinium, terbium, dysprosium, lutecium, skandium a yttrium. Do října se to rozšířilo na technologie těžby, tavení, separace i výroby magnetů – v podstatě celý dodavatelský řetězec. Čína explicitně zakazuje licence zahraničním firmám v obranném sektoru a tvrdě hlídá export technologií pro pokročilé polovodiče. Podle zpráv ceny těchto kovů v květnu 2025 vzrostly o 8 % oproti předchozímu měsíci. Tento licenční systém, který vyžaduje speciální povolení od státních orgánů, přidává byrokracii a zpoždění. Evropská unie na to reagovala specifickou databází pro podniky se zpožděním dodávek vzácných zemin.
Jak se Čína stala monopolní velmocí
Čína svou dominanci budovala systematicky už od 80. let 20. století. Nízké výrobní náklady a mírnější ekologické normy jí umožnily vytlačit konkurenty z USA i Austrálie, až ovládla přes 90 % globální rafinace. Nejde ale jen o ekonomiku. Peking už v minulosti využil vzácné zeminy jako politický nátlakový nástroj – například při neoficiálním embargu vůči Japonsku v roce 2010. Dnes jsou důvody ještě hlubší. Geopolitické napětí s USA a EU, ochrana domácího průmyslu a vojenských zájmů. Čína chce posunout hodnotu od surovin k high-tech zpracování a použít exportní kontrolu jako vyjednávací zbraň. Oficiálně Čína tvrdí, že jde o „ochranu národní bezpečnosti“ a dodržování mezinárodních závazků, Západ to však vnímá jako porušení principů volného obchodu.
Dopady na Evropu
Dopady jsou jasné a bolestivé. Zvyšující se ceny a riziko výpadků surovin zvyšují výrobní náklady zejména v automobilovém a elektrotechnickém sektoru. Firmy v Česku – od Škody Auto po dodavatele elektromotorů a polovodičů – čelí prodlužování dodávek, složité administrativě a tlakům na marže. Na druhé straně to urychluje de-risking: snahu diverzifikovat zdroje mimo Čínu, včetně recyklace z odpadu. Evropa se poučila z energetické krize po ruské invazi. Teď přichází další lekce – tentokrát z čínských dolů.
Co bude dál?
Čína pravděpodobně bude v omezeních pokračovat, selektivně podle politické situace. EU a Česko investují do těžby v Grónsku, Austrálii či Kanadě, do recyklace a inovací – například hledání alternativních materiálů. Firmy jako švédská LKAB nebo americká MP Materials rozšiřují kapacity. Jaký je možný scénář dalšího vývoje? Dvoublokový trh: čínský versus západní, s volatilními cenami.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Global Times
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
