Policistů je prý málo a jsou špatně placení. Opravdu? Statistiky říkají něco jiného. Máme jeden z nejvyšších poměrů počtu příslušníků bezpečnostního sboru na počet obyvatel. A odměny jsou nadprůměrné. Otázka je, jak jsou tyto síly využity.
Jeden by čekal, že hlavní činností je chránit obyvatele, vyšetřovat krádeže a násilné zločiny, zajišťovat pořádek. Pro policejní šéfy však zřejmě jde hlavně o výběr pokut za dopravní přestupky. Pak je jedno, kolik máme řadových policistů. Touto zvrácenou praxí trpí oni i občané.
Nedáváš dost pokut? Nedostaneš odměny ani volno a přidělím ti nejhorší služby. Konkrétní doklady o této otřesné praxi přinesly v reportáži Seznam zprávy. Ale každý, kdo aspoň občas jezdí autem, si musel všimnout, že narozdíl od situace ještě před pár lety muži a ženy v modrém „přitvrdili“. U věcí, které ještě donedávna řešili domluvou, již pokutují. A tam, kde chtěli nízkou částku, chtějí výpalné aspoň tisícovku. Mnozí s rozpačitým dovětkem, že „musí“. Nadřízení se totiž často „vozí“ po těch, kteří nerozdají dost bloků.
Policie opravdu netrpí nedostatkem příslušníků. Naopak jich máme nejvíce v celé EU, na sto tisíc obyvatel připadá 371 policistů (průměr sedmadvacítky činí 332). Co se týká platu, pohybuje se kolem 130 procent průměrné mzdy. To jsou slušná čísla. Jiná věc je, že zřejmě nefunguje organizace policejní práce. Respektive funguje, ale podle pokřivených měřítek. Pokud jsou jednotlivá oddělení hodnocena podle toho, jak moc vyberou na banálních pokutách, je něco hodně špatně. Jaké všechny neblahé důsledky to má?
Za prvé, tímto policie riskuje svou dobrou pověst. Po pádu totalitního režimu se radikálně proměnily vztahy mezi občany a strážci zákona. Za komunistů byl „fízl“ nepřítel, pomahač tyranie, zlo, jehož jste měli důvod se bát. Po nástupu demokracie jsme si zvykli brát policisty jako ochránce, kteří brání slušné lidi před lumpy a můžeme se na ně i obrátit s žádostí o pomoc či radu. Za „socíku“ také existovali „dopraváci“ s bílými čepicemi. Chtějí snad vysocí důstojníci, aby občané opět viděli v policistovi primárně lovce pokut?
Za druhé, šéfové svým podřízeným doslova lámou morální páteř. V podstatě jim říkají: musíš být na lidi zlý, jinak budu já zlý na tebe. Trestej, nebo budeš potrestán. To je v právním státě naprosto nepřípustné. Stresovat policisty a vyvolávat v nich strach, že když nebudou mít dost „čárek“ za pokuty, dočkají se nižších odměn, nedostanou volno, když potřebují a „vymetou“ ty nejhorší služby? To z nich vyrábí „stroje na tresty“, nutí je jednat s občany hůř, než je pro ně přirozené. Nezaslouží si, aby byli stavěni před takové etické dilema.
Za třetí, tento systém vede k tomu, že vlastně nikdy nebudeme mít dost policistů, aby nás chránili. Čím více je budou velitelé posílat na „trestné výpravy“ proti řidičům, tím méně jich bude moci řešit důležitější věci, chytat zloděje a násilníky. Ony tabulky, kolik kdo a za kolik napařil pokut, jsou totiž založeny na relativním srovnávání. Vždy bude nějaké oddělení poslední a tedy pod tlakem, aby „zabralo“ a „přitvrdilo“. Soutěžení v honech na dopravní přestupce z principu nemá konec.
Za čtvrté, tyto zprávy sotva navnadí ministra financí, potažmo poslance, aby přidali peníze policistům. Jasně to totiž ukazuje, že jich je až moc, ale šéfové jimi plýtvají a posílají je dělat pro ně ponižující a občany otravující práci. Dokonce dle Seznam zpráv vypisují odměny, kdo třeba první chytí pět lidí telefonujících za jízdy. Na to by Zbyněk Stanjura měl říci Vítu Rakušanovi, že mu stavy naopak sníží. Nebo ať si sedne s policejním prezidentem a zjedná nápravu, jinak nemůže být o nějakém zvyšování objemu prostředků ani řeči.
Celé je to nesmyslné a smutné. Jako by se vysocí policejní důstojnici rozhodli zopakovat zvrhlý Stanfordský experiment s dozorci a vězni a dokázat, že když se vytvoří dostatečné „psycho“, lze i jinak slušné lidi změnit v bestie. Přitom jak bylo skvělé, když se policisté a policistky začali chovat lidsky. A dle své úvahy řešili přestupky domluvou, či nízkou pokutou, když viděli, že před sebou mají řidiče, který porušení zákona lituje a nedopustil se ho schválně. Toto rozlišení padá, každý je z rozhodnutí náčelníka „sprostý podezřelý“.
Mnozí policisté i jejích přímí šéfové se tomuto přístupu brání. Což ukazuje, že se od pádu totality opravdu hodně změnilo. Pořád se na policistu na ulici můžete obrátit v problémech a když potřebujete něco řešit na služebně, chovají se k vám obvykle slušně a vstřícně. Ale zbytečné rozdávání pokut, aby se „plnil plán“ (jaký vlastně – vždyť stát nic takového nepředepisuje) udělá hodně zlé krve. Když pak někdo dlouho čeká na příjezd hlídky, třeba právě proto, že ta má zrovna „moc práce“ s chytáním lidí, co si nezapnuli pásy.
V čase, kdy je rozpočet napnutý, by se takové chování policejním šéfům nemuselo vyplatit. Někdo si může vzpomenout, že v mezinárodním srovnání máme ochránců zákona příliš a oprášit návrh NERVu snížit jejich počet o tři tisíce a tím s výsluhami ušetřit tři miliardy ročně. Je i docela dobře možné, že za vysokou přezaměstnaností a vysokými náklady stojí příliš mnoho velitelů s příliš vysokými platy, kteří zvedají průměry, zatímco řadoví policisté si mohou nohy uběhat, aby vybrali dost pokut a získali trochu slušnou odměnu.
Řekněme si rovnou, že tohle chování je skandální. Daňoví poplatníci vydávají na policejní sbor přes padesát miliard ročně. Dost velká suma. A za to mají „odměnou“ získat výběrčí pokut? Tohle samozřejmě není chyba těch, kteří jen (a možná s nechutí) plní rozkazy, ale těch, kteří je vydávají. Určitě má smysl odměňovat policisty za to, že zůstaneme jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. Ne za potupnou práci dopravních drábů. Cože to mají napsáno na autech? Stojí tam „POMÁHAT A CHRÁNIT“, ne „BUZEROVAT A TRESTAT“.
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
