V dnešní společnosti panuje majoritně rozšířený názor o řešení drogové problematiky. Směrem, kterým se vydala většina vyspělých států je totiž prohibice, spojená s širokou plejádou větších či menších sankcí.
Tento systém je však značně neefektivní a také nákladný. A co více, jeho primární motivací není navrácení závislých jedinců zpátky do společnosti. To stát připravuje o potenciální příjmy a také zvyšuje náklady, které vznikají prostřednictvím vyplácených sociálních dávek. Naštěstí k prohibici existuje alternativa, která své náklady bohatě pokryje vygenerovanými výnosy – substituční léčba.
Substituční léčba je jednou z forem harm reduction přístupu. Tedy politiky, která nemá za cíl závislé perzekuovat, ale naopak se jim snaží pomoci minimalizovat zdravotní rizika spojená s užíváním návykových látek a ideálně jim pomoci k návratu do společnosti. Samotná substituční léčba pak závislým poskytuje omezené množství léků, které jim ve slabším měřítku vynahrazují jejich návykovou látku. S těmito dávkami jsou schopni plně fungovat v práci a také jim nehrozí zdravotní rizika jako v případě užívání klasických tvrdých drog.
V případě člověka závislého na tvrdých drogách, který není schopen pracovat, zdravotní pojištění za něj platí stát, pobírá plejádu sociálních dávek a příležitostně spáchá trestný čin (například formou drobné krádeže za účelem obstarání finančních prostředků na koupi návykové látky) mohou dosahovat náklady pro státní rozpočet zhruba 340 tisíc kč ročně.
Tabulka: Náklady SR nezaměstnaného drogově závislého jedince

Zdroj: CETA
Naopak v případě pracujícího jedince na substituční léčbě přichází do rozpočtu téměř 240 tisíc Kč ročně. Stát tedy na explicitních (vyplacených dávkách) a implicitních (ušlá platba na daních) tratí více než půl milionu korun ročně.
Tabulka č.2: Příjmy SR pracujícího jedince na substituční léčbě

Zdroj: CETA
Samozřejmě je legitimní zmínit i samotné náklady substituční léčby, které jistě nejsou kvůli regulacím na trhu léčivy zanedbatelné (přibližně 40 tis. Kč ročně na každého pacienta). Nicméně i v případě započítání nákladů na pořízení substitučních látek je tato politika pro státní rozpočet vysoce výnosová, jak ukazuje následující tabulka.
Tabulka č.3: Bilance nákladů a výnosů substituční léčby pro SR

Zdroj: CETA
V případě obstarání dostatečných zdrojů pro neziskové organizace a instituce, jenž spravují a poskytují substituční léčbu, se tato varianta ukazuje pro státní rozpočet v dnešní době hledání úspor velice užitečná. Ruku v ruce by samozřejmě měla jít také dekriminalizace a legalizace některých návykových látek. Stát by tak mohl vynaložit prostředky, které jsou v této chvíli určeny k perzekuci, právě na poskytování substituční léčby a jiné další vhodné nástroje minimalizující rizika konzumace návykových látek. Pouhá přísná prohibice je totiž zpravidla jen čistým nákladem.
FILIP BLAHA, analytik CETA
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA