Míra inflace se v uplynulých měsících doslova utrhla z řetězu napříč celou Evropskou unií. Nejprve vlivem pandemie, růstem cen energií a následně pod kotlem přiložil rusko-ukrajinský vojenský konflikt. Pojďme ale nahlédnout na to, jakou míru cenové stability si udržuje česká koruna v dlouhodobém horizontu v porovnání se svými jmenovkyněmi z Dánska a Švédska.
Česká republika je jedním z osmi členských států Evropské unie, které doposud z různých důvodů nepřijaly společnou měnu euro a nestaly se tak členy eurozóny. Zachování vlastní měny s sebou zcela jistě nese řadu výhod (zejména možnost intervence do měnového kurzu) a na druhou stranu několik nevýhod (kurzové riziko či náklady pro tuzemské exportéry).
Pro centrální banky v malých otevřených ekonomikách (jako je i ta naše) představuje dlouhodobé udržení cenové stability hlavní cíl jejich samotné existence, ale zároveň také poměrně náročnou výzvu. Ostatně samotná Česká národní banka (ČNB) ve svém medailonku uvádí: „Podle článku 98 Ústavy ČR a v souladu s primárním právem EU je hlavním cílem činnosti ČNB péče o cenovou stabilitu. Dosažení a udržení cenové stability, tj. nízkoinflačního prostředí v ekonomice, je trvalým příspěvkem centrální banky k vytváření podmínek pro udržitelný hospodářský růst.“
Jak si ale vedeme v porovnání s takovým Švédskem či Dánskem, které si své koruny stejně jako my také ponechaly navzdory vstupu do EU? Tempo růstu spotřebitelských cen v ČR je v uvedeném grafu znázorněna modrou křivkou. Je zde evidentní, že celkově nižší tempo růstu cen a zároveň menší výkyvy generují naši severští sousedé. Pokud ale vezmeme v úvahu průměrné tempo růstu cen za celé sledované období (leden 2001–únor 2022), rozdíl není tak dramatický. V ČR to dělá 2,2 procenta, v Dánsku a Švédsku 1,5 procenta. Průměrný růst cen v celé eurozóně v tomto období pak odpovídá 1,75 procentům.
Graf: Harmonizovaný index spotřebitelských cen
Zdroj: Eurostat
Centrální banky pečující o cenovou stabilitu dánské a švédské koruny si tedy v porovnání s tou naší vedou o poznání lépe. Ano, rychlejší růst cenové hladiny v tuzemsku může být např. také znakem růstu bohatství ve společnosti a ekonomické konvergence k západním ekonomikám. Vlastní měnu máme ale vykoupenou poměrně značnými cenovými výkyvy, kdy především ten současný (přesahující tempo růstu cen přes deset procent) pocítíme nejen v peněženkách ale i na ztenčujících se úsporách.
Jasně, velká část společnosti se zkrátka nechce vzdát našich bankovek s národními hrdiny jako největším Čechem Karlem IV. nebo Tomášem G. Masarykem. Ale jen pro porovnání – průměrné únorové tempo růstu cen v eurozóně je oproti nám zhruba poloviční.
MICHAEL FANTA, analytik CETA, výzkumný pracovník UJEP
Foto: Pixabay
Zdroj: Michael Fanta
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
