Se státními svátky je někdy potíž v tom, jak k nim přistoupit. Svátek je slavnostní den, kdy se nepracuje a slaví. Jak máme ale slavit upálení mistra Jana Husa? Naštěstí takových svátků není mnoho a kromě státních svátků existují i významné dny, mající za cíl připomenout významné události.
Autor: poslanci koalic Spolu a Piráti/STAN
Datum předložení: 24. 6. 2021
Stanovisko vlády: neutrální
Hodnocení EM: 70%
Významné dny nejsou dny pracovního volna a lidé o nich většinou ani neví. Na rozdíl od běžných občanů je ale mají rádi poslanci a novely zákona o státních svátcích o významných dnech a o dnech pracovního klidu patří mezi nejčastěji předkládané poslanecké iniciativy. Nic to nestojí a pěkně se to vyjímá ve výkazu činnosti.
Jen toto volební období bylo předloženo celkem deset novel zákona o státních svátcích, z nichž tři byly přijaty. Z popudu komunistů, kteří vlastní zločiny rádi zastírají poukazováním na zločiny jiných, byl název státního svátku 17. listopad rozšířen ze Dne boje za svobodu a demokracii o Mezinárodní den studentstva s odkazem na listopad 1939, kdy svobodu potlačovali nacisté. Novým významným dnem se stal 8. říjen jako Památný den sokolstva, připomínající likvidaci představitelů Sokola gestapem v roce 1941 a 21. srpen jako Den památky obětí invaze a okupace vojsky Varšavské smlouvy.
Novelizace zákona byla populární i v minulém volebním období. Kromě neutuchající snahy komunistů o přemalování 17. listopadu tehdy vynikla zvláště předloha poslance Úsvitu Andrleho, který chtěl mezi významné dny zařadit datum sňatku Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským. „Tím, že se provdala za Jana Lucemburského, udělala více než všichni ostatní králové a knížata dohromady mečem a zbraněmi. Ona to udělala jen sňatkem,“ vysvětlil autor. Jakkoli takové hrdinství nelze brát na lehkou váhu, je dobře, že z přijetí návrhu sešlo, neboť zákon by se postupně začal měnit v jakési kalendárium známé z České televize.
Nejnovější návrh novely zákona o státních svátcích předložili společně poslanci koalice Spolu a PirátoStanu. Záměrem návrhu je rozšířit 27. červen, na který už připadá Den památky obětí komunistického režimu o „Den odsunu sovětských vojsk z Československa“. Roku 1991 v tento den totiž opustil Československo poslední zástupce sovětské armády, tehdejší velitel Střední skupiny vojsk generálplukovník Vorobjov. Propojení připomínky dvou událostí s nepřímou souvislostí kritizuje vláda, podle níž se tím oslabí původní význam uctění obětí komunismu. Faktem je, že truchlit i slavit v jeden den není praktické.
Ještě než se ale zaměříme na samotný návrh, podívejme na významné dny jinak. Na jedné straně je zde památka Jana Palacha, obětí holocaustu, vyhlazení terezínského rodinného tábora, Den památky obětí vyhlazení obce Lidice, obětí komunistického režimu a již zmíněné připomínky obětí invaze vojsky Varšavské smlouvy a památný den sokolstva. Dalo by se říci, že jde o připomínky tragédií nedávné minulosti. Oproti nim stojí Květnové povstání českého lidu, Den hrdinů druhého odboje, Den válečných veteránů, tedy připomínky našich vítězství, okamžiků nebo lidí, na něž jsme hrdí.
Na první pohled je zřejmé, že těch prvních je jaksi více. Jako bychom častěji prohrávali než naopak. Nebo je to proto, že si raději libujeme v připomínkách toho, jak jsme trpěli, než jak nakonec všechno dobře dopadlo? Máme přece nezávislý stát, svobodu a přes všechny peripetie se nám nedaří špatně. Odchod sovětských vojsk nebo jejich odsun, jak se u nás říká vyhazovu, byl jednou ze základních podmínek toho všeho. Sovětská nebo ruská, což je stále totéž, sféra vlivu znamená jistou poukázku na chudobu a nesvobodu. Kam jednou vkročí noha ruského vojáka, sto let tráva neroste.
Už jen proto, že máme jako památný den vzpomínku na sovětskou okupaci, která cestu ke svobodě prodloužila o dvacet let, je dobře připomínat si i chvíle, kdy se pakovali. Návrh tak doplňuje připomínku mnohem chmurnějších chvil, kdy sem nikým nezváni přijeli. Kromě spojení s oběťmi komunistického režimu je vadou na kráse návrhu i skutečnost, že jej autoři předložili pár měsíců před volbami, kdy jej fakticky sněmovna už nemůže projednat. Návrh tak zavání spíše předvolební agitací, než vážně míněnou snahou o doplnění zákona, což je nutné při hodnocení zohlednit.
Foto: Pixabay