Recenze zákona o státní pomoci při mimořádných opatřeních vyhlášených v souvislosti s epidemií koronaviru SARS CoV-2 (odškodňovací zákon)

Autor: opoziční poslanci (ODS, TOP09, KDU- ČSL, STAN, Piráti a další)
Datum předložení: 2. 10. 2020
Stanovisko vlády: nesouhlas
Hodnocení EM: 20%
Podle předsedy ODS jde o řešení systémové, jednoduché, přehledné a univerzální. „Nechceme čekat na další tiskovku, kde zase vláda oznámí odškodnění pro nějaký segment, nějaký systém odškodňování“, říká k tomu Petr Fiala. Což o to, zní to hezky, vládní Covidy a Antiviry jsou skutečně nepřehledné. Snad jen kouzelník by v nich dokázal najít jakýkoli systém, aby se v nich dalo orientovat, o nějaké spravedlnosti ani nemluvě.
Otázka proto zní, zda by odškodňovací zákon, jak mu jeho autoři z řad opozičních poslanců (ODS, TOP09, KDU-ČSL, STAN, Pirátů a dalších) říkají, skutečně byl lepší alternativou. Nejprve k samotnému (zkrácenému) názvu zákona. Pokud by stát uznal, že vyplácí odškodnění, k čemuž název odkazuje, pak by se přihlásil k náhradě všech škod, které v důsledku krizových opatření fyzickým i právnickým osobám vznikly, včetně náhrady ušlého zisku. Vláda naproti tomu zastává stanovisko, že škody mají příčinnou souvislost s pandemií, která přijetí opatření vyvolala. Škody tak nepůsobí vláda, ale nakažlivá choroba z Číny.
Díky tomu stát vyplácí pomoc a je na jeho rozhodnutí, v jaké výši a komu bude určena. Podle odškodňovacího zákona má na pomoc vzniknout nárok, což se z pohledu státu uznání nároku na odškodnění nebezpečně blíží. Jak ale uvidíme dále, jde vlastně o nepodstatný detail. Podle návrhu má být podnikatelům, kterým byla v době trvání mimořádných opatření činnost úplně zakázána, propláceno 100 procent fixních nákladů. Pokud byla jejich činnost jen omezena, bude jim propláceno padesát procent fixních nákladů. Fixními náklady se přitom kromě nájmů, nákladů na energie, pojištění a podobně, rozumí rovněž různé úvěry, půjčky a leasingy.
Na první pohled se návrh může skutečně jevit jako jednoduchý, přehledný a univerzální. Žádná vládní myšička, co někomu dala, tomu víc, tomu málo a jinému nic. Při bližším pohledu však návrh spíše než cokoli jiného připomíná spalovnu na peníze. Předně bezbřehá definice fixních nákladů. Nejen že neobsahuje žádný strop plnění, ale není zde ani žádná pojistka proti zneužití.  V podstatě by to mělo fungovat tak, že napíšete jméno, firmu, požadovanou částku a číslo účtu, kam to má vláda poslat. K tomu přiložíte čestné prohlášení, kde slíbíte, že je to všechno pravda. Hlavně žádné zbytečné papírování.
Podmínkou státní pomoci není ani to, že fixní nálady vznikly před mimořádnými opatřeními. Až návrh schválí, vemte si tryskáč na splátky a vláda vám ho polovinu zaplatí. Když už jsme u letadel, stát jich zaplatí mnohem víc. K omezení podnikatelské činnosti došlo i v letecké dopravě, kterou sice nikdo nezakázal, ale díky různým omezením nikdo nelétal. Jen taková společnost Smarwings má na leasing okolo padesáti letadel. Vedle toho jsou zájezdoví autobusoví dopravci s měsíční splátkou do dvě stě tisíc úplní žabaři. Zapomenout nesmíme ani na taxikáře a mnohé další. Kdo úvěr nemá, stačí, když si ho vezme dodatečně.
Zákon má sice i s účinností jen pět paragrafů, zmatků a nedomyšleností je tam ale na celý kodex. O státní podpoře má rozhodovat orgán určený vládou, což je v rozporu s Ústavou, podle níž musí být působnost orgánů státní správy určena zákonem. Návrh neruší dosavadní vládní programy, a tudíž připouští duplicitu podpor. Zcela chybí procesní režim vyplácení podpory, o vztahu k případné náhradě škody podle krizového zákona, o níž již byla řeč, ani slovo. Vláda návrh kulantně označuje za neúčelné vynakládání prostředků ze státního rozpočtu, ve skutečnosti by se jednalo o bezuzdné rozhazování.
Kolik by to v praxi stálo? Těžko říci, zatímco vládní pomoc je ve stovkách miliard, tohle by nejspíš rychle atakovalo biliony.  Sami autoři v předkládací zprávě uvádějí, že „dopad návrhu zákona na státní rozpočet bude negativní“, což však podle nich vyvažuje pozitivní dopad na podnikatelské prostředí. Tak jistě, ale pouze když věříte, že státní bankrot prospěje podnikatelům a nebude vám vadit, že ostatní budou mít utrum. Ať už s bankrotem nebo bez něj, stát by se musel obrovsky zadlužit, aby takové nároky dokázal financovat. To se nám to hoduje, když nám lidi pujčujou, říkal Josef Švejk, stát to na rozdíl od něj splácet musí.
Česká republika potřebuje restart, podnikatelé potřebují pomoc, vláda si počíná chaoticky a bezradně. O to víc je škoda, že opozice nepřišla s něčím reálným. Není dost dobře možné na straně jedné právem kritizovat vysoké deficity státního rozpočtu a na straně druhé předložit návrh, jehož důsledkem by byl neufinancovatelný schodek. Těžko říci, co z jejich programu pak máme brát vážně. Doufejme, že tento návrh to není a že se mu po volbách všichni společně zasmějeme. Body dolů za mizerné zpracování návrhu, který nemůže být myšlen jinak, než jako předvolební vábnička na frustrované podnikatele.
Foto: pixabay.com