Jaké vysvědčení by vystavili současné vládě pacienti? Záleží na tom, jaké nemoci mají a kde bydlí. Důchodci dnes zaplatí méně za léky, více peněz zůstane třeba i diabetikům. Problém nedostupnosti péče ale zůstává a naopak se začíná rozšiřovat z odlehlých regionů i do dalších míst. A je tu i nenápadná, zato však potenciálně nebezpečná „privatizace“ zdravotního personálu, který stále častěji míří do soukromých zařízení a ve státních a obecních pak chybí.
Politici dobře vědí, že je to zdravotnictví, přes které je možné vyhrát, či prohrát volby. Strany, které v minulých letech sáhly k poplatkům u lékaře nebo chtěly zavést nadstandardy, pak měly při hlasování problém. Mimochodem, od té doby už o tom raději nemluví a takový plán nemá ve svém aktuálním volebním programu žádná z politických stran, hnutí a koalic.
To, že je otázka zdravotní péče pro voliče klíčová, potvrzuje také nedávný průzkum agentury Median. Až 95 procent oslovených uvedlo, že je nejdůležitějším předvolebním tématem právě zdravotnictví, konkrétně „jeho zkvalitnění a udržení vysoké úrovně“. Platí stále, že tuzemské zdravotnictví, které spotřebuje ročně zhruba 400 miliard korun, je vysoce kvalitní? Z pohledu běžného pacienta je důležité, zda má přístup k péči bez ohledu na to, jak je movitý nebo zda má mezi zdravotníky kontakty.
Důchodci dnes zaplatí méně
Otázka první: Museli čeští občané v uplynulém volebním období sáhnout kvůli léčbě hlouběji do peněženky? Současná vláda na začátku svého období slíbila, že nic takového se dít nebude. A to splnila. I ve zdravotnictví se kabinet snaží hlavně si nenazlobit seniory. Některým pacientům dokonce zůstává více peněz než dřív.
Nejviditelnější je to u početné skupiny chronicky nemocných, kteří se většinově překrývají se skupinou důchodců. Pacienti trpící běžnými nemocemi, jako je vysoký tlak, cukrovka nebo vysoký cholesterol, zaplatí dnes za své léky podstatně méně než dřív. Od začátku roku 2018 se snížily takzvané ochranné limity doplatků, což prosadila už předchozí vláda. Pro seniory nad 65 let je to maximálně 1000 korun za rok, pro lidi nad 70 let jen 500 korun. To, co v lékárně zaplatí nad zmíněnou hranici, posílají lidem zpět zdravotní pojišťovny. Dříve byl strop pro doplatky 2500 korun pro seniory nad 65 let.
Do limitu sice nespadají všechna léčiva, ale i tak ho pacienti pociťují. „Ochranný limit funguje ve velkém rozsahu u důchodců nad 70 let, u kterých je limit 500 korun za rok poměrně brzy překročený,“ říká předseda Grémia majitelů lékáren Marek Hampel. Výdaje pojišťoven na „doplatkové stropy“ přitom velmi rychle rostou. Zatímco v roce 2017 zaplatily 116,6 milionu korun, předloni už vracely 770 milionů. Částka za loňský rok by měla podle odhadů činit zhruba miliardu.
Méně z peněženky vytáhnou i lidé za některé běžné úkony u zubaře. Už třetím rokem hradí pojišťovny také zubní plomby z kapslového amalgámu. To ročně stojí pojišťovny 2,3 miliardy korun. Ušetří také statisíce lidí, kteří potřebují některé zdravotnické pomůcky. V roce 2018 začal platit nový zákon o zdravotnických prostředcích, díky kterému „zlevnily“ doplatky na inkontinenční pomůcky, různé inhalátory, prostředky na hojení ran, terapeutickou obuv nebo třeba vibrační sluchadla. I tato změna stojí pojišťovny několik miliard ročně (přesnou částku pojišťovny redakci neposkytly) a lidé tak ušetří.
Podle Pavla Vepřeka, konzultanta v oblasti zdravotnictví, neudělala ještě ani jedna z polistopadových vlád to, že by zákonem vymezila rozsah služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění. „Vracení doplatků za léky jde proti logice zákona upravujícího jejich cenotvorbu a úhradu. Do našeho systému to vklouzlo za Tomáše Julínka jako snaha lidem regulační poplatky trochu ocukrovat a zároveň zlepšit ochranu sociálně nejslabších. Poplatky jsou minulostí, ale to, co mělo kompenzovat jejich dopad, si tu dále pěstujeme,“ poznamenává Vepřek.
Současný systém ale znevýhodňuje ve vztahu k bydlišti. Hůř jsou na tom pacienti z menších obcí, kde obvykle nejsou velké řetězcové lékárny. Malá soukromá lékárna totiž nedostane takové množstevní slevy od dodavatelů. Zatímco řetězce mohou nabízet například inzulíny pro diabetiky nebo léky na cholesterol bez doplatku, malá vesnická lékárna množstevní slevu od distributora nedostane a pacienti doplácejí za stejný lék desítky až stovky korun. Vesničtí lékárnici si tak dokola stěžují, že před lidmi pak vypadají jako zloději.
Někteří pacienti z malých vsí se tak kvůli výrazným rozdílům v platbách za léky zapojují do „doplatkové turistiky“ a hledají, kde pořídit lék levněji. „Tento problém trvá už řadu let, situace je bohužel stále stejná, řešením by bylo sjednocení doplatků ve všech lékárnách,“ říká Hampel, který působí v severomoravském Rýmařově.
Nedostupnost péče v regionech
Otázka druhá: Dostanou se pacienti k potřebné léčbě včas? (Bez přihlédnutí k dopadům pandemie covidu-19, která protáhla čekání na většinu plánovaných výkonů). Problém s dostupností lékařské péče pokračoval i za současné vlády. O velmi špatné situaci s pohotovostní službou v pohraničí se mluví dlouhodobě, v posledních letech se ale začala týkat i dalších regionů. Deník N upozornil před časem také na to, že na pohotovost musejí dojíždět až 50 kilometrů i pacienti z některých měst Středočeského kraje.
Současný ministr Adam Vojtěch (za ANO) chtěl problém řešit cílenými dotacemi pro lékařské praxe ve špatně dostupných oblastech. Projekt odstartoval už za minulého kabinetu, v roce 2016, kdy resort schválil dvě žádosti o dotaci v celkové výši 475 157 korun. „V roce 2017 bylo schváleno celkem osm dotací ve výši 2,3 milionu korun, v roce 2018 12 dotací ve výši 4,1 milionu, v roce 2019 to bylo 26 dotací ve výši 9,5 milionu, v roce 2020 osmnáct dotací ve výši 6,2 milionu a v roce 2021 zatím čtrnáct dotací ve výši 7,5 milionu,“ vyčíslila mluvčí ministerstva Martina Čovbanová.
Kolik lékařů ale na základě těchto dotací skutečně začalo v daném regionu pracovat, ministerstvo už do uzávěrky nesdělilo. Krajští politici z odlehlých oblastí přitom opakovaně potvrdili, že sehnat lékařeje i přes finanční pobídky v některých případech nemožné. Do odlehlejších míst se nedaří nalákat lékaře ani na několikanásobný plat, než jaký by měli třeba v Praze.
A tak zatímco například v hlavním městě funguje šest velkých, plně vybavených onkologických center, některé kraje mají takto specializovanou onkologickou kliniku jen jednu. Další onkocentrum má navíc v Praze vzniknout podle plánu premiéra Andreje Babiše (ANO).
Problém zoufalého nedostatku kvalifikovaných lékařů a sester ukázala i zimní situace v nemocnici v Chebu, která kolabovala pod náporem covidových pacientů. Někteří lékaři nicméně uznávají, že současný ministr měl vůli dlouhodobě špatnou situaci v regionech zlepšit. „Adam Vojtěch se snažil řešit dostupnost lékařské péče, například zavést sledování doby čekání na vyšetření, možnost nahlásit na pojišťovně či ministerstvu nedostupnost specialisty, zubařea podobně. Také jako první pochopil nutnost péče v odlehlých oblastech a bonifikoval periferní nemocnice, které splňují nepřetržitou 24/7 péči,“ oceňuje snahu současného ministra lékařka Iveta Poljaková, která pracuje na oddělení ARO nemocnice v Jeseníku.
Zároveň ale poukazuje na vážné problémy, které podle ní v menších nemocnicích nastávají. „Pacientpotřebuje vyšetření a ošetření specialistou, který v nemocnici nižšího typu není. Jenže žádná nemocnice vyššího typu nemá ze zákona povinnost pacienta převzít,“ upozorňuje Poljaková.
Zmiňuje třeba případ úmrtí šestadvacetiletého muže ve Vsetínské nemocnici, kam se v roce 2017 dostal s kameny ve žlučových cestách. Potřeboval žlučové cesty zprůchodnit, ale tento výkon v okresní nemocnici kvůli nedostatku lékařů nedělají. Vsetínští lékaři proto požádali o přeložení do nemocnice vyššího typu – do Zlína. Jenže zlínská nemocnice pacienta nepřijala včas a muž zemřel. Případem se zabývala policie a dospěl až k Ústavnímu soudu.
Poljaková dodává, že se i ona několikrát za měsíc dostává do podobné situace, kdy specializovaná nemocnice odmítá převzít do péče pacienta v akutním ohrožení života. „Podobné případy se stále dějí a poslanci to neřeší,“ stěžuje si lékařka. Nedostatek lékařů a sester je znát i v regionech, kde by dříve problém s běžným typem ošetření nikdo nečekal.
Na odstranění nádoru až tříměsíční termín
Na autorku textu se minulý týden obrátila známá, která bydlí ve Středočeském kraji. Její lékař napsal doporučení na běžný kožní výkon – odstranění takzvaného bazaliomu. Jde o kožní nádor, který v případě včasného odebrání nebývá vážným problémem. Jenže této pacientce v kolínské nemocnici řekli, že kvůli „nedostatečné personální kapacitě“ ji mohou ošetřit až začátkem ledna příštího roku. Takovou dobu nechtěla čekat, jde přeci jen o zhoubný nádor kůže. Našla si tedy chirurgii v Praze, kde dostala termín za týden.
Kolik takových pacientů je ale schopno najít dřívější ošetření jinde? Byl by senior bez internetu a známých schopný této změny? Čeká podobný scénář postupně i pacienty z velkých krajských měst, kde je zatím zdravotníků více než v menších obcích?
Přesun do soukromého
Otázka třetí: Do jaké míry tato vláda předala zdravotnictví do soukromých rukou?
Současný ministr slíbil, že se nic ve zdravotnictví privatizovat nebude. Státní nemocnice zůstanou státní, krajské zůstanou krajské. Jak ale letos na jaře upozornil Deník N, v posledních dvou letech začala nenápadná, zato však závažná „privatizace“ personálu veřejných nemocnic, na které se ve velkém podílejí také firmy z premiérova svěřenského fondu.
Šéfové operačních sálů a desítky dalších lékařů z fakultních nemocnic například zároveň pracují pro soukromou firmu Iscare. Pacienty, kteří přijdou do nemocnice, posílají lékaři na tuto kliniku, kde je pak operují. Státní zařízení tak přicházejí o jednodušší a dobře placené výkony.
Jak přiznala FN Motol, zatímco ve státní nemocnici budou lidé čekat na operaci kloubu neúnosně dlouho, v Iscare přijdou na řadu podstatně dříve. Profesor z velké nemocnice nemá na své „státní pacienty“ čas, protože musí v rámci svého dalšího úvazku obsloužit ještě ty ze soukromé kliniky.
Zatím tento přesun kapacit ze státního do soukromého tolik vidět není. Pacientovi vlastně může být jedno, zda mu operují kyčel ve fakultní nemocnici, nebo na soukromé klinice. Jenže jak je známo, soukromá zdravotnická zařízení se zaměřují na výkony, které pojišťovny dobře zaplatí. Tedy například na kloubní operace.
Náročné a nelukrativní operace (například onkologické) přenechávají státním zařízením. Otázkou je, jak dlouho státní a krajské nemocnice tuto „personální drenáž“ ustojí.
Foto: Pixabay
Zdroj: e-news.cz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
