Schmarcz: Vláda měla na výběr mezi hanbou a stávkou. Zvolila hanbu, bude mít stávku…

Strukturální schodek snižuje o pouhou desetinu procenta. Stejně neusmířila své nepřátele, zato zahodila šanci na změnu. Když parafrázujeme Churchilla: zvolila hanbu, bude mít stávku.

Slavný válečný premiér rovněž prohlásil “chcete-li projít peklem, nezastavujte se”. I to se hodí na aktuální dění. My se totiž nacházíme v rozpočtovém pekle a čím rychleji se z něj dostaneme, tím menší budou škody. Podle všeho se v něm však budeme ještě nějakou dobu smažit. Můžeme kvitovat, že díky změně vlády do něj alespoň nezapadneme ještě hlouběji. Kabinet Petra Fialy zastavil přikládání pod kotel, takže se sice pomalu, ale přeci jen začínáme dostávat z horké kaše ven.

Výhodou katastrofy je skutečnost, že se vám rozváží ruce a co dříve nešlo, nebo se zdálo nepředstavitelným, najednou jde a je povoleno. Na počátku 90. lete jsme vydrželi i hodně výrazné přechodné snížení životní úrovně, protože jsme věděli, že je to pro budoucnost nezbytné. Pokračovat v komunistickém marasmu nešlo, bylo třeba provést rychlou transformaci. Nyní by tak velké oběti ani nebyly nutné. Ale bohužel chybí ona ochota přinášet oběti a ovšemže také politická odvaha.

Vláda zvolila mírný postup vpřed. Nestatečnost ale ani jí ani zemi nepřinesla žádné výhody. Kdyby se odhodlala k odvážným reformám, tak ti, kteří dnes křičí, by už stejně hlasitější být nemohli. Odpor se zvedl tak jako tak, a to s maximální možnou silou přičemž vláda neprovedla tak zásadní škrty, aby si mohla alespoň říci “stálo nám to za to”. Zmeškala tím šanci udělat něco, co se v dobrých časech těžko podaří. Školské a další odbory i tak chystají masivní stávky, čili postup kabinetu má všechny nevýhody a žádné výhody.

Všechno bude ještě horší, pokud vláda odborům ustoupí. Deficit zůstává vysoký a kabinet už nemá kde brát. Co se týká školství, jde o jediný resort, který nemusí šetřit a naopak dostane ještě něco přidáno. Učitelé chtějí ještě víc, to je však mimoekonomickou realitu. Možná však nikoli mimo představivost koalice…Co se týká dalších stávkujících a jejich ultimát, tak zvyšování věku odchodu do důchodu je naprostá nutnost a na přidání ostatním zaměstnancům veřejného prostoru rovněž nejsou peníze.

Kabinet tedy čelí stávkám učitelů a dalších odborářů, aniž by navrhl pořádné škrty. Což je nejen strategická chyba, ale dostává se tím i do taktické nevýhody. Kdyby postupoval daleko rázněji, mohl třeba nyní vyjít odborářům trochu vstříc, pořád by tu ale zůstaly nějaké reformy a úspory a druhá strana by by mohla být spokojena. Takto ustoupit není vlastně kam. A pokud se vláda rozhodne udělat krok vzad, pořád to nemusí stávkujících stačit a přitom z balíčku nezbude už vůbec nic.

Tohle není pro tým Petra Fialy dobrá situace. Dostal se do ní částečně z objektivních důvodů, protože zdědil veřejné finance v rozvalu a k tomu se připojila válka, energetická drahota, inflace, částečně si ji ale zavinil sám tím, že nepřišel se skutečnými reformami. Nyní už se nedá dělat nic. Jen držet pozice a neustupovat. Jakékoli další změkčení by dostalo rozpočet do ještě větších problémů a navíc by vláda úplně ztratila kredit. Právě slib konsolidace veřejných financí byl tím hlavním, s nímž byla zvolena.

Každá strana se má primárně snažit udržet si své vlastní příznivce. Pravicový kabinet těžko může počítat s tím, že si v těžké situaci nakloní levicové voliče, zato riskuje své vlastní, když neprokáže dost reformní odvahy. Přesně to se stalo. Hnutí ANO upevňuje svůj elektorát tak jako tak, zato sympatizanti SPOLU jsou zklamaní, zmatení, otrávení. Nemusejí rovnou přejít na “druhý břeh”, stačí, když příště zůstanou doma… Což naznačují průzkumy volebních preferencí, kdy se snižuje ochota jít k volbám a doplácí na to pravice.

Jako by se opakovala situace z roku 2012. Tehdy také ODS naštvala své voliče tím, že nedržela slovo. A stejně jako nyní s Piráty, musela se potýkat s Věcmi veřejnými, kvůli kterým kabinet působil rozhádaně. K tomu se přidala ekonomická krize a v důsledku podobně jako dnes drasticky klesala spokojenost lidí s politikou i důvěra ve vládu. Nakonec přišel prokurátorský puč, ovšem občanští demokraté zklamali své voliče už předtím. Ti jim to tak spočítali v následných předčasných volbách.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že bychom i tentokrát šli k urnám o rok dříve. Konzervativci tak mají přeci jen více času napravit nevýrazný a rozpačitý dojem z dosavadních dvou let vládnutí. Je jasné, že reforem už se nedočkáme, protože ty se musí zahájit během prvního či nejpozději druhého roku vládnutí. Nicméně si ještě SPOLU může zlepšit pověst. Začít může tím, že se v této chvíli zachová zásadově a neustoupí odborům. A pokud ne? Jak řečeno, přijde o důvěru těch, kteří pro ni hlasovali a zatím ještě “drží”.

Nikdo neříká, že překonat současné problémy je snadné. Tuto vládu jsme si však vybrali právě proto, že jsme jí v tom důvěřovali a očekávali, že nám dá zapomenout na chaos a neprofesionalitu té předchozí. Splnila nám to? Určitě je to s veřejnými financemi lepší, avšak určitě ne o tolik, o kolik jsme doufali. Zbabělostí se bitvy nevyhrávají a válce s odbory kabinet stejně nezabránil. Zde se hodí potřetí sáhnout po citátu od Churchilla: “Zvládnuté potíže jsou vyhrané příležitosti”. Ale napřed se musí vůbec chtít je zvládnout…

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pexels

Autor: Martin Schmarcz