Bude jídlo levnější? Nebo dražší? Napřed nám slibovali to první. Pak strašili tím druhým. Nyní to vypadá, že ceny půjdou spíše dolů. Proč? Protože taková je situace na trhu. Kdyby se zhoršila, tak si zase připlatíme. A vláda s tím nic neudělá, i kdyby ještě více snížila daň z přidané hodnoty.
Sice by mohla začít regulovat ceny základních položek. Ale drahota by stejně nakonec někde probublala. Jako v Maďarsku. Pokud se mají kabinety o něco starat, tak o zvýšení konkurence – a nechat si zajít chuť na populistické sliby.
Zažili jsme ke konci roku kvůli potravinám docela drama. Když vláda v rámci konsolidačního balíčku snížila DPH o tři procenta, tvrdila, že díky tomu bude jídlo levnější. A obchodní řetězce jí přizvukovaly. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza dal jasný veřejný slib, že ceny půjdou dolů. Pak najednou začal tvrdit opak. Prý se zdraží, a to až o deset procent. Údajně kvůli dražším energiím a potravinářům. Když tato jeho argumentace byla rozbita, hodil zase zpátečku. Tak jak to je? A jak to bude?
Upřímně řečeno, prezident řetězců zřejmě neměl šťastný den, když pronesl ten výrok o zdražení. Naštval hodně lidí. Také vládu. A na základě tvrzení, že prodejci koordinovaně zdraží, mohl mít oplétačky s antimonopolním úřadem. Ten by v tom totiž mohl vidět kartelovou dohodu, jak upozornila i řada politiků. Nakonec zareagovali samotní obchodníci. Třeba Penny rozjelo kampaň, že zlevní ještě před dokonce, roku, než začne platit snížení DPH. Lidl trumfoval tím, že sníží ceny ne o tři, ale rovnou o šest procent.
Takže konec dobrý, všechno dobré? Ani ne. Nebo ne tak docela. Faktem je, že elektřina je sice pořád drahá, ale levnější než loni. A ceny zemědělců klesají už několik měsíců. Takže zdražování by šlo proti vývoji na trhu a momentálně by bylo opravdu obtížně obhajitelné. Přesto české ceny jsou ve srovnání s jinými vysoké – a takové zůstanou, i když se nyní zlevní. Hlavní příčina je v tom, že máme slabou konkurenci. Oligopol panuje nejen na straně prodejců, ale i výrobců potravin.
Faktem je, že máme osm velkých zahraničních řetězců a pár velkých agrokoncernů, které ovládají celý řetězec, jak se říká „z pole až na vidličku“. Což představuje problém. Ačkoli to nutně neznamená, že nikdo s nikým nesoutěží. Jenom má ta konkurence „jisté meze“ a co se týká jídla, nedočkáme se tak nízkých cen, jako třeba u oblečení, kde je soupeření daleko tvrdší. Co s tím? Zvýšit konkurenci je práce na dlouho. A momentálně s tím vláda neudělá nic. Nebo skoro nic. Něco přeci jen ano. Když bude chtít.
Co kabinet udělat může? Zjevně zafungovalo už to, že si takzvaně „dupnul“. A řetězce otočily. Zároveň začaly ukazovat prstem na producenty potravin. To oni prý bezdůvodně zvedají ceny – a mastí si kapsu. Na tom „něco“ je. Působí ovšem tak trochu pikantně, že konkurence „zafungovala“ v tom smyslu, že si jedna část vertikály začala stěžovat na jinou. Pravdou je, že si marže nafukovaly jak agrobaroni, tak řetězce. Šlo hlavně o psychologii. Všeobecná drahota způsobila, že zákazníci byli jaksi odevzdání – a platili jako mourovatí.
Prostě jsme si mysleli, že bude dráž, takže nakonec bylo. Říká se tomu „sebenaplňující proroctví“. Pro tak velké zvýšení cen ovšem nebyl objektivní důvod. Jakmile se bublina „propíchla“, začala očekávání naopak pracovat proti prodejcům a výrobcům. Takže ti první se začali předhánět ve slevách – v obavě, že ztratí podíl na trhu. Oligopol neoliogopol, jistá konkurence v tomto sektoru panuje. Zároveň velké řetězce udělaly, co umějí nejlépe – začaly tlačit na producenty potravin, aby jim dodávaly levněji.
Můžeme se tedy těšit na velké zlevňování? Zase tak horké to nebude. A to i proto, jak máme nastavenu antimonopolní legislativu. Jistě, existuje zákon o významné tržní síle a jsou zakázány kartelové dohody. Teoreticky může Úřad pro ochranu hospodářské soutěže udělovat mastné pokuty, které se odvíjejí od objemu tržeb. Neboli zabolí i ty největší korporace. Má to však jeden háček. Či spíše hák. Stejně jako v jiných oblastech u nás platí právní pozitivismus. Je nutné účastníkům trhu vše dokázat „černé na bílém“.
Tohle je problém. Kdo kdy viděl papír, na němž je sepsána kartelová dohoda? Pěkně s hlavičkou: my, obchodníci, jsme se dohodli na zachování cen, jejichž seznam je uveden příloze této smlouvy…? Takto hloupý samozřejmě nikdo není. Takže fakticky dojde na pořádnou pokutu málokdy. V tomto případě asi stačilo už to, že předseda antimonopolního úřadu Petr Mlsna pohrozil tím, že by mohl zahájit řízení. Ale zda by kartelovou dohodu mohl nakonec také dokázat, to je ve hvězdách.
Co s tím? Mlsna požádal vládu o rozšíření kompetencí. V tom smyslu, jaké je mají obdobné úřady jinde. Kde nemusejí vše pracně dohledávat a dokazovat. Stručně řečeně to funguje na základě logické úvahy: když něco vypadá jako kartelová dohoda, funguje to jako kartelová dohoda a jako kartelová dohoda to dopadá na zákazníky – tak to prostě JE kartelová dohoda. A tady máte flastr a hotovo. Tím jsme u toho, co by kabinet mohl udělat relativně rychle. Prostě se nebát a dát hlídačům trhu do ruky ostře nabité zbraně.
Tímto by se z antimonopolního „ratlíka“ stal drsný hlídací pes. Uvidíme, zda vláda najde odvahu. Tohle by přineslo zlepšení, nejen v případě potravin, ale všude. Je třeba si uvědomit, že ochrana hospodářské soutěže je pilířem trhu. Toho opravdového. Jak řekl zakladatel „rakouské školy“ Friedrich August von Hayek, kapitalismus musí být hájen před kapitalisty. Cílem podnikání je zisk – a ten je nejvyšší, když se zbavíte konkurence a máte monopol. Či aspoň oligopol. Místo planých slibů by vláda měla udělat vše pro jeho rozbití.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
