Nejlepším obdobím pro ekonomické úvahy o tom, co se stane v nastupujícím roce je vždy „hluché období“ posledních týdnů měsíce ledna. Tehdy ještě nejsou k dispozici ani relevantní informace o tom, jak dopadl minulý rok a o tom co se děje nyní se neví vůbec nic.
Je to období, kdy pravidelně vládní koalice vystupuje se svými optimistickými prognózami – pokud byl v předchozím roce pokles ekonomiky tak se očekává její růst, pokud byl růst tak se očekává jeho urychlení (samozřejmě včetně růstu životní úrovně občanů). Opozice hlásá to samé s obrácenými znaménky. Pokud byl růst tak očekává díky politice současné vlády jeho zpomalení, ne-li pokles. Pokud byl pokles, tak se očekává díky nemohoucnosti vlády jeho další prohloubení (a další pokles životní úrovně obyvatel). Nezávislí analytici, instituce a sdělovací prostředky se pak staví na stranu toho názoru, kterému straní. Tato doporučení, co si o ekonomické situaci máme myslet, se samozřejmě průběžně mění podle toho, jaké docházejí zprávy o tom, co se v ekonomice skutečně děje. Jak říkají cynici – nejpřesnější odhady jsou vždy poté, kdy ČSÚ zveřejní oficiální data. Jediný kdo má aktuální informace o tom co se reálně v ekonomice děje každý den jsou občané. Ti jim ovšem – jak jsou dlouhodobě přesvědčeni všichni politici, ekonomové, sociologové, novináři, výzkumníci …. vůbec nerozumí. Každodenní realita však ukazuje, že jim rozumí až moc dobře, protože jakákoli „velká“ hospodářská politika koneckonců vždy prochází jejich „malou peněženkou“.
Co nás tedy čeká v letošním roce? Obávám se, že nic pěkného. Především se ukazuje, že nás v žádném případě nečeká žádný ekonomický růst. MF ČR ve své nové prognóze snížilo růstu HDP pro letošní rok na 1,2 %. A to je teprve leden! Vzhledem k tomu, že se tento růst porovnává s loňským poklesem ekonomiky, znamená tento odhad přinejlepším „technický růst, který nebude vidět“. K tomu jsou zde ještě dopady konsolidačního balíčku, které znamenají škrty desítek miliard domácí poptávky. Že by se to v ekonomice neprojevilo? Buďme optimisty a doufejme proto, že toto snížení růstu ekonomiky je poslední. Další snížení růstu totiž již vidět bude – a dobře nám z toho nebude. (Tím samozřejmě nemyslím vládu – ta, zavalena jinými závažnými úkoly, si tak nepodstatné věci jako že klesá ekonomika sotva všimne).
K tomu budiž zaznamenáno, že za čtyři měsíce od srpnové prognózy klesl odhad růstu HDP na polovinu! Nejde o maličkost. Na srpnové prognóze je postaven úsporný státní rozpočet České republiky.
Každopádně už i současná nejasná budoucnost má své dopady. Za poslední dva roky česká ekonomika naakumulovala desetiprocentní pokles reálných mezd. Je nesporné, že tato ztráta kupní síly letos nebude vyrovnána ani zdaleka. Bude velkým úspěchem, když letos porostou reálné mzdy na národohospodářské úrovni o procento. Mnohem horší bude situace v platové oblasti, kde očekávám naopak reálný pokles o dalších cca 5%. Kupní síla (a poptávka) převážné části obyvatelstva stlačená vysokou inflací v předchozích dvou letech tak zůstane omezena.
Do jaké míry zůstane omezena, bude záležet mimo na vývoji spotřebitelských cen. Zde lze sice očekávat, že inflace nedosáhne hodnot minulého roku, ale stále se bude pohybovat na poměrně vysoké úrovni – zhruba na polovině minulého roku. Optimistická očekávání propadu inflace poblíž inflačního cíle ČNB jsou podle mého, a nejen mého, názoru přehnané (např. MMF již na podzim přiřkl pro rok 2024 České republice hodnotu inflace ve výši 4,6%).
Zboží se však nenakupuje za inflaci, ale za ceny. A ty dále porostou – prostě ať už inflace roste, klesá nebo stagnuje, spotřebitelské ceny vždy rostou!
V letech 2021 – 2023 narostla hladina spotřebitelských cen a cenová hladina o téměř třetinu. Pokud se naplní výše uvedený odhad letošní inflace, dosáhne kumulativní nárůst spotřebitelských cen za 4 roky hodnoty bezmála 40%! Komu nenarostla o tuto částku mzda, nebo jakýkoli jiný příjem, tak na inflaci prodělal. A o reálné hodnotě úspor raději nebudeme mluvit…
Foto: Pixabay
Autor: Martin Fassmann
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
Martin Fassmann
Vystudoval národohospodářskou fakultu VŠE v Praze. Po absolvování studia do roku 1992 pracoval na Federálním ministerstvu hospodářství. V polovině roku 1992 odešel na odborovou ústřednu kde působí dosud ve funkci hlavního ekonoma. V průběhu let 1998 –2021 zastával funkci ekonomického poradce pro hospodářskou politiku a veřejné finance pěti předsedů vlád a celé řady dalších vládních činitelů (místopředsedů vlády pro hospodářskou politiku, ministrů práce a sociálních věcí, ministrů financí a zdravotnictví). V letech 2014- 2017 poradce předsedy Rozpočtového výboru Parlamentu ČR. V letech 2005 a 2012 – auditor, člen skupiny expertů při ČSÚ pro audit indexu spotřebitelských cen. Člen dozorčí rady Komerční banky as. (1999-2001), místopředseda výboru pro finance a audit DR Českého Telecomu a.s. (2004-2005), předseda skupiny pro finance a Výboru pro audit Správní rady VZP (2006-2015), člen dozorčí rady Pojišťovny VZP zodpovědný za audit pojišťovny, člen rozkladové komise pro oblast veřejných zakázek ÚOHS Je autorem a spoluautorem více než pěti set odborných článků a studií z oblasti makroekonomických a sociálních analýz z nichž řada byla publikována i v zahraničí (Itálie, Rakousko, SRN, Belgie, Švýcarsko, Velká Británie a USA). Má za sebou desítky rozhovorů v tištěných i elektronických médiích. Zúčastnil se též řady analytických prací organizovaných mezinárodními institucemi – Dětským fondem OSN (UNICEF), Mezinárodní organizací práce (ILO) či Evropskou komisí.
