Rozhovor s Petrem Brabcem, ekonomem a specialistou na problematiku sociální politiky a sociálního zabezpečení
Petr Brabec je ekonom a specialista na problematiku sociální politiky a sociálního zabezpečení. Přednáší na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze se specializací na sociální politiku, především pak teorii a praxi fungování penzijních systémů. Je autorem publikací o chilském fondovém penzijním systému a jeho možné aplikaci v ČR. Mimo akademickou sféru podniká v letectví.
„Politici vizi mají a důchodový systém se pochopitelně nezhroutí, ale politici nemají odvahu pravou reformu zavést a jejich nástupci udržet, což bylo krásně vidět na eskapádě s druhým pilířem důchodového systému. Politik, i kdyby sebevíc chtěl to nejlepší pro stát, tak musí myslet i na svůj užitek, tedy znovuzvolení. Z behaviorální ekonomie víme, že člověk v 25 letech těžko bude primárně myslet na svoji penzi, to je sci-fi, že většina populace bude takto finančně gramotná a uvědomělá…,“ říká Petr Brabec.
Proč jste se specializoval problematiku sociální politiky? Co vše patří do oblasti sociální politiky?
Důvodů k mojí specializaci bylo vícero. Během již bakalářských studií jsem studoval předmět profesora Krebse a rád jsem s ním v hodinách diskutoval o tehdejší důchodové reformě a o zavádění druhého pilíře. Naše společné debaty stále pokračují, jelikož byl můj školitel v doktorském studiu a stále společně vyučujeme jeden z předmětů na katedře.
Dále jsem se zajímal o reformy v Chile v době vlády A. Pinocheta. Tím jsem se dostal k vedoucímu mojí bakalářské práce doktoru Szobimu, který mě nasměroval právě na penzijní reformu – tedy součást sociální politiky. Tím byl můj osud specializace v akademickém životě zpečetěn již v mých 22 letech.
Pokud jde o to, co vše patří do sociální politiky, tak se mi velmi definice z publikace Sociální politika od doc. Mertla a kol. „sociální politika je politikou, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života.“ Tedy lze říct, že se bavíme o nekonečné škále oblastí, kde z hlediska velikosti hrají v ČR prim starobní důchody.
Jak vidíte v současné době oblast sociálního zabezpečení?
Náš systém sociálního zabezpečení je velice ucelený a funkční, což se často nepíše a neříká. Jako vše však potřebuje neustálou revizi a nadhled nejen politický, ale zejména odborný. Například, aktuální posun k integraci více dávek do jedné navázané i na majetkové posuzování pro přidělání dávky, je velice záhodno. Teoreticky příspěvek na bydlení může získat i velice majetný člověk, který jen nemá pravidelný příjem, což určitě není dobře, a pokud bude příspěvek přidělen méně pobíratelům, může se znatelně uspořit, případně jednotlivá dávka zvýšit.
Chile jako první země zavedla a pro ostatní vyzkoušela takzvaný plný opt-out, tedy plné vyvázání se z průběžného systému financování penzí (PAYG) a přesměrování části prostředků na povinné kapitálové účty. Je u nás reálné zavedení chilského fondového penzijního systému?
Reálné je pochopitelně nakonec vše, ale nákladovost přechodu na systém kapitálových účtů je mimo realitu udržitelnosti veřejných financí (i 9 % HDP ročně). Případné znovu zavedení druhého pilíře penzijního systému, tedy kapitálových účtů, jako doplněk ke stávajícímu systému jen pro středně a vysoko-příjmové by bylo jistě záhodno zavést, jelikož z průběžného systému tito lidé nedosáhnou na přiměřenou penzi vůči jejich předchozím příjmům.
Největším problémem je v případě penzí chybějící dlouhodobá vize našich politiků. Je to evergreen a myslíte, že se důchodový systém nezhroutí, ale politici musejí říct, co chtějí. Co podle vás chtějí?
Já si myslím, že politici takovou vizi mají a důchodový systém se pochopitelně nezhroutí, ale politici nemají odvahu pravou reformu zavést a jejich nástupci udržet, což bylo krásně vidět na eskapádě s druhým pilířem důchodového systému. Politik, i kdyby sebevíc chtěl to nejlepší pro stát, tak musí myslet i na svůj užitek, tedy znovuzvolení. Opoziční politik musí slibovat něco jiného, aby byl zvolen, než dělá vláda, takže se zcela logicky nechce s vládou na ekonomických tématech domluvit. Taková je moderní demokracie. Opozice s vládou spolupracovat bude jen v krizi, což se ukázalo u Covidu či u války na Ukrajině. Otázkou je, zda chceme čekat na krizi důchodců v budoucnu, nebo vést odbornou diskuzi více důsledně a přesvědčit politiky k činům, což bude těžké až nereálné.
Už nyní jde na důchody celá třetina státního rozpočtu. Přijde vám správné zvyšovat daně bezdětným?
Nepřijde mi správné zvedat žádné daně. S ekonomickým růstem by daňové zatížení mělo klesat, nikoliv se zvyšovat. Na druhou stranu český důchodový systém je živ z příspěvků na sociální pojištění, které platí pracující.
Tedy pokud si neudělám děti, tak na mne v důchodu platí děti či vnuci jiných důchodců. To, co jsem platil během života totiž dávno neexistuje, tím se částečně platil důchod mých rodičů, prarodičů a pochopitelně i zcela cizích důchodců. Při vytváření nároku na důchod by tedy mělo být zohledněno, kolik dětí jsem měl, což už nyní je zavedené, a nemyslím si, že je nutné zasahovat do dalšího zvyšování daní či odvodů.
Neměla by místo penzijní reformy přijít reforma daňová?
Rozhodně je to možnost. Z pohledu možné automatizace a přechodu od hotovostní ekonomiky na už téměř zcela bezhotovostní bude výběr daní ještě efektivnější. Není normální, aby byla zatížena práce tak vysokým zdaněním jako je v ČR, naopak zdanění majetku bylo tak nízké. Heslo z 90 let se vrací: „práce se musí vyplatit.“
Jak vidíte úspěšnost konsolidačního balíčku?
Žádný konsolidační balíček nepomůže výrazně, pokud se drasticky nesáhne na důchody, to všichni ví, ale je to politická sebevražda. Postupné snižování nároků na průběžném systému považuji za vhodné, ale mohlo by se více komunikovat a více zabezpečit i mandatorně středně a vysoko příjmové (právě přes druhý pilíř). Z behaviorální ekonomie víme, že člověk v 25 letech těžko bude primárně myslet na svoji penzi, to je sci-fi, že většina populace bude takto finančně gramotná a uvědomělá…
Jak podle vás poškodila sociální politiku inflace?
Inflace může léčit. Kdyby neexistovala automatická valorizace/zvyšování/ důchodů, tak by všichni důchodci výrazně zchudli. Nyní se to nestalo, jelikož se důchody zvyšovaly o celou inflaci (obecnou či důchodcovskou) a případně o půlku růstu reálných mezd. Takové zchudnutí zní hrozně, ale dopad inflace by měl být celospolečenský, aby bolel a v dalším období se dělalo vše pro stabilní ekonomiku bez vysoké inflace. Pokud se tento bolestný krok vyhne jedné skupině obyvatelstva, tak nezmizí, ale projeví se více na jiných skupinách obyvatelstva, tedy vlastně vše ne-důchodcích, a nejspíš i na budoucích důchodcích.
Česká republika měla Komisi pro spravedlivé důchody. Je podle vás možné mít spravedlivý důchod?
Ne, to je zcela neuchopitelné. Pokud si dobře pamatuji, tak se na této komisi ptali všech, co si pod tímto pojmem představují. Od zcela solidárních možností se šlo až po zcela ekvivalentní, tedy co jsem odvedl, tolik dostanu, žádná solidarita.
Od kdy by se mělo podle vás chodit do důchodu?
Kdykoliv, kdy člověk chce. Nárok by se jen ekvivalentně snižoval, a to i s ohledem na neplacení odvodů. Dovedu si představit i důchod ve 40 – 45 letech, a pak se vrátit k práci. Takový model je ale u průběžného placení hůře uchopitelný, proto by bylo vhodné ještě více stimulovat občany, aby si spořili sami. Pak by mohli z úspor žít 2-3 roky a nepracovat a stát by je za to nijak netrestal… V našem systému, pokud neproběhnou další reformy, je zcela reálné navyšování věku přes 70 let. Kdo říká, že se to nestane, lže.
Podnikáte také v letectví. Co vás na letectví přitahuje?
Přitahuje mě volnost a svoboda. Ráno jsem v práci a oběd mohu mít u Lago Maggiore a letenka mě stojí méně než vlak do Bratislavy. Klimatičtí aktivisté z toho sice nejsou nadšení, ale jsem v tomto velmi sobecký a svobodu pohybu, kterou se podařilo dosáhnout v posledních dekádách, rozhodně budu využívat, dokud to půjde. Z historie člověk ví, že může kdykoliv zase skončit.
Chtěl byste si splnit svůj sen? Jaký by to byl?
Sen si již plním. Mám krásnou rodinu, smysluplnou práci a hodně cestuji. Dovedu si představit pít pivo a přitom netloustnout, to by se mi velmi líbilo. Také říct dítěti, ať nezlobí a nebude… (smích).
Děkuji za rozhovor.
Autor: Renáta Lucková
Foto: Poskytnuto Petrem Brabcem
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
