Pavel Juřík: Krytí oběživa zlatem by mělo být do určité míry zachováno

Rozhovor s PAVLEM JUŘÍKEM, předsedou představenstva Bancibo SE.
Dříve se uskutečňovala forma placení směnou. Jedna kráva za tolik pláten atd.. Kdy se přešlo poprvé na mince?
Jako první mince sloužily kousky zlata nebo stříbra, a aby byla zajištěna jejich stejná hmotnost, a tedy i cena nebo hodnota, začaly se razit zlaté a stříbrné mince se znakem panovníka, který garantoval jejich hodnotu. První mince dal razit lýdyjský král Crésus v Malé Asii v 7. století před n. l.
Kdy se platební karty objevily poprvé?
První předchůdce platebních karet byl vydán společností Western Union v USA v roce 1914. Ve 30. letech se v USA rozšířili kovové štítky s identifikačním číslem zákazníka, které vydávaly americké obchody svým stálým zákazníkům. Nemuseli platit hotově, ale bezúročně na splátky. První platební karty, podobné těm, které známe dnes, byly vydány opět v USA v roce 1951.
Jste autorem knihy: Platební karty ilustrovaná historie placení. Jaká byla v kostce historie platebních karet?
Začala v roce 1914 kartou nebo podobným nástrojem (kovová identifikační známka) určená pro dobré zákazníky obchodů. V padesátých letech americké banky nabídly úvěrové karty v podobě plastové karty, kterou známe dnes, určené pro střední a vyšší vrstvy jejich klientů. Díky zavedení výpočetní techniky, magnetického proužku a bankomatů v 60. a 70. letech vznikly debetní karty, které umožnily přímo čerpat peníze z účtu klienta a nahradit hotovost. Tento proces pokračoval po roce 2010 zavedením bezkontaktních platebních karet, které jsou největší technologickou a produktovou inovací od zavedení první bankomatů v roce 1967. Dnes může být „čip“ jako identifikátor klienta a jeho účtu umístěn nejen v platební kartě, ale také určitou formou v mobilním telefonu, chytrých hodinkách, klíčence, prstenu apod.
Kdy se objevily platební karty u nás? Bylo to velké dobrodružství?  
Od roku 1948 bylo československé bankovnictví odtrženo od světového vývoje, ale od roku 1968 bylo u nás možné platit platebními kartami vydanými v zahraničí ve vybraných obchodech, hotelech, restauracích apod. V roce 1988 Živnostenská banka vydala Dispoziční kartu k tzv. tuzexovým účtům a o rok později už obě státní spořitelny testovaly první bankomaty. Zásadním zlomem byl rok 1990 a vznik konkurujících si obchodních bank a spořitelen, které v letech 1990-1992 vybudovaly moderní systémy platebních karet Matercard a Visa. Do té doby jsme se učili, od té doby se mnoho inovací a prvních světových pilotních projektů platebních karet uskutečnilo v České republice a na Slovensku (např v roce 2011 Mobile Payments). Jsme tvůrčí národy a rádi vymýšlíme a zkoušíme věci, které mají smysl.
V jakých formách se platební karty lidé vydávaly v začátcích ve světě i u nás?
Zkoušely se různé způsoby, jak zákazník zaplatí. Od papírové nebo plastové kartičky s klientským číslem, které se telefonicky ověřilo (autorizovalo) u banky nebo společnosti, která kartu vydala, přes už zmíněné „Metal Plates“, kdy se přes kopírovací papír otisklo číslo z kovového štítku zákazníka na prodejní doklad, až po magnetický proužek a kontaktní nebo bezkontaktní čip.
Objevily se také nějaké podvody ohledně kreditních karet v jejich začátcích?
České a slovenské banky od počátku věnovaly mimořádnou pozornost bezpečnosti platebních karet a prevenci podvodů a spolupracují v rámci Sdružení pro bankovní karty i s ČNB, Policií ČR, dalšími vydavateli platebních karet a společnosti Mastercard, Visa, American Express, Diners Club nebo JCB. Díky tomu máme stále jednu z nejnižších úrovní ztrát z podvodů.
Samozřejmě, že se podvodníci nevyhnuli ani naší zemi, zejména na počátku 90. let, než zjistili, že pro ně nejsme „vhodná země“. Např. už v roce 1992 se objevily podvody s bankomaty, které měly zakryt slot pro výdej hotovosti, a klient se domníval, že mu bankomat peníze nevydal, odešel, ale podvodník rychle přišel, kryt odstranil a pod ním byly vydané bankovky. Proti tomu jsme rychle našli protiopatření.
Jaký je váš názor na krytí oběživa tzv. zlatým standardem? Čím je v současnosti kryté?
Krytí oběživa zlatem by mělo být do určité míry zachováno, nelze podle mne spoléhat na cenu ostatních aktiv centrálních bank (úvěry, cenné papíry, vklady v cizích měnách apod.). Dnešní svět je velmi nejistý a hodnota některých měn může značně kolísat. Proto řada centrálních bank v posledních deseti letech provedla velké nákupy zlata a podstatně zvýšila své zlaté rezervy.
Měl by si stát v současnosti i nadále stále udržovat státní rezervy ve zlatých cihlách?
Jsem přesvědčen, že ano. Nelze hledět jen na úrokový výnos z jiných aktiv nebo růst ceny zlata, zlato bylo a stále je jistota. Kdykoli se dá prodat např. jiným investorům, průmyslu nebo šperkařskému průmyslu.
Mohou být platební karty také multifunkční? Na co se dají použít?
Ano, mohou a už také jsou. Např. světovou premiéru měla v roce 2017 Kolínská chytrá klíčenka, která v „čipu“ žáků základních škol kombinuje čip do školní jídelny, ke vstupním zámkům školy, čtenářský průkaz, čip na autobusy MHD a současně ji rodiče mohou „nabít“ a žáci s ní mohou platit v tuzemských obchodech a e-shopech. Tím se učí hospodařit a používat produkty, které budou potřebovat mnohem dříve než jejich rodiče.
Jaký je váš názor na kryptoměny?
Mám shodný názor jako většina centrálních bankéřů: kryptoměny jsou druhem zboží (komodity), podobně jako zlato, stříbro, olovo nebo pšenice. Jejich měna totiž značně kolísá, a to i v průběhu jednoho dne. Zatímco u běžných „tzv. fiat měn“ centrální banky zaručují stabilitu jejich kupní síly a různými nástroji hlídají růst inflace (např. 1. Kč 1. ledna má téměř stejnou kupní sílu jako 31. prosince téhož roku), u kryptoměn vám tuto záruku nikdo nedá. Také jeden z hlavních motivů pro investici do kryptoměn je spekulace na značný růst nebo pokles jejich cen. Nemohou být tedy platidlem a standardním druhem „pokladu“, což je jedna z funkcí peněz.
Je možné používat na kryptoměny také kreditní karty?
Ano, už dnes jsou ve světě platební karty navázané na kryptoměny. Protože ale kartové společnosti Mastercard nebo Visa nemohou nést riziko značné volatility kurzů kryptoměn, jsou při placení nebo výběru hotovosti vždy hodnoty „krypto“ převáděny do některé z 210 oficiálních měn a v nich také probíhá zúčtování transakcí mezi plátcem a příjemcem (např, obchodem). Ale určitě se dočkáme dalšího vývoje u kryptoměn, kdy se zřejmě rozšíří tzv. „stablecoins“, tedy kryptoměny, u kterých bude zaručena stabilita jejich kurzu.
V pokročilém světě technologií se dnes dá platit nejen kreditní kartou, ale také chytrými hodinkami, kšiltovkou nebo i platebním prstenem. Jak vidíte možnost a způsob plateb v budoucnosti? 
Když v roce 1974 francouzský novinář a vynálezce Roland Moreno přišel s myšlenkou platebního prstenu s čipem, který by nahradil šeky, se kterými měly banky velké problémy a náklady, nikdo mu nevěřil, že má jeho myšlenka smysl. Za rok přišel s čipem, který se vešel do profilu platební karty a hned získal klienty, a to jak francouzské banky, tak telefonní společnosti, které zavedly telefonní karty, a tím ušetřily náklady na obsluhu mincovníků v telefonních automatech, které navíc vykrádali zloději.
Ačkoli je už dnes technicky možné téměř cokoli (bezkontaktní čip v hodinkách, prstenu, šperku, manžetových knoflíčcích apod.), do světa bych radil se vydat nejen s kartou v mobilu, ale i s klasickou platební kartou. Jednak se mobil může vybít, rozbít nemusí být v místě signál, obchod někde v Asii nebo Africe nemusí ještě být vybaven na placení bezkontaktními kartami (v tuzemsku jsme jako inovátoři a světoví leader v této oblasti trochu rozmazlení), ale kartou s magnetickým proužkem a kontaktním čipem zaplatím kdekoli.
Děkuji za rozhovor.      
Foto: Poskytnuto Pavlem Juříkem
Zdroj: Pavel Veselý