Díky snížení marže patří Tank Ono k nejlepším rodinným firmám v Česku. Jiří a Petr Ondrovi otevřeli první čerpací stanici Ono v roce 1994 v Plzni. Na začátku se jim příliš nedařilo a rozhodli se, že zlevní. „Nemuseli jsme mít tři koruny na litru, stačila nám kačka,“ vzpomínají Ondrovi. Tuto cenovou politiku firma drží po celou dobu podnikání. Dnes má obrat kolem 15 miliard korun a 39 poboček.
Rozhovor s JIŘÍM ONDROU, majitelem benzínek sítě Tank ONO, s.r.o.
V oboru působíte 30 let, tím se může pochlubit málokdo v Česku. Co vás vedlo k tomu být pumpařem?
Na začátku 90. let jsem pracoval v Benzině, která v tu dobu byla státní podnik. Tím pádem jsem se pohyboval v tomto odvětví. Kolem roku 1992 se ke mně dostala nabídka na odkup prodejny s projektem na přestavbu čerpací stanice. Můj bratr v tu dobu pracoval jako prodejce vozů Mazda a společně jsme si řekli, že to zkusíme. Byl za tím chtíč být samostatný, a zároveň i zvědavost, jestli zvládneme podnikat. Uběhlo 30let a naše společné rozhodnutí se ukázalo jako správné.
Jak se za tu dobu změnil váš obor?
Mezi největší změny řadím digitalizaci, která prostupuje veškerými obory. Na začátku se účetnictví, evidence a veškeré kontroly dělali papírově s tužkou v ruce. Dnes je ta doba samozřejmě jinde.
Specifikum samotného oboru čerpacích stanic je pravděpodobně rozšiřování nabídky doplňkových služeb. Dříve stačilo prodávat pohonné hmoty a oleje. Dnes se naopak nabídka auto moto potřeb omezuje na úkor kávy, potravin, nápojů atd. Celkově se z pump stává „hezčí“ místo, které neslouží pouze k tankování.
Řadíte se mezi největší sítě benzínových pump v tuzemsku, v současné době provozujete přes 40 čerpacích stanic. Jak složité je řídit takovou síť a držet ceny?
Jsme vidět kvůli naší strategii nízkých marží/cen, ale rozhodně nepatříme mezi největší hráče či hybatele trhu. V blízkém okruhu našich čerpací stanic drží konkurence nižší ceny, ale stačí urazit pár desítek kilometrů, a náš vliv na jejich cenu je nulový.
Jelikož jsme firmu zakládali a rozšiřování probíhalo postupně, vždy jsme měli čas se „doučit“, jak řídit rostoucí firmu. Kdyby mi někdo řekl v roce 1993, že budeme mít přes 500 zaměstnanců, myslel bych si, že se to nedá uřídit, ale s postupným růstem jsme i vychytávali procesy, a dnes je firma dobře rozběhlý stroj, který stojí na 30-t letých základech a zkušenostech.
Zlevňování benzínu za poslední dva týdny na konci července bylo rapidní. Hůř už, doufejme, bylo. Nebojíte se dalšího zdražování v následujícím roce?
Rád bych vám řekl, že se zdražovat nebude, ale nemyslím si, že světová politicko/ekonomická situace je v klidu a normálu. Všichni jsme viděli, co s cenami nejen pohonných hmot udělal Covid a ruská agrese. Pokud se nic obdobně velkého nestane, tak ceny pravděpodobně dramaticky neporostou, ale já to nevím, jaké události budou hýbat světem příští rok.
Svět jde do recese. Myslíte si, že se dočkáme návratu pod 35 Kč za litr. Kdy?
Myslím, že se krátkodobě dostaneme k této hranici, ale z dlouhodobého pohledu jsem přesvědčen, že dnešní úroveň cen bude již „standart“.
Cena benzínu se u vašich pump propadla pod 40 korun za litr. Jak se to dá dlouhodobě udržet?
Naše cenová strategie je neměnná. Stále máme marži mezi 0,8 -1 Kč na litr. Na nákupní cenu z rafinérií reagujeme okamžitě. Když začne nákupní cena z rafinérie překračovat 39 korun, budeme muset zdražit nad 40kč. Až takhle jednoduché to je.
Říkáte, že máte marži 80 haléřů. Funguje vám to už 28 let, nechudnete a vyděláváte. Dá se marže ještě snížit?
Jsme na nejnižší možné marži, která nám ekonomicky dává smysl. Z této marže jsme schopni zaplatit naše lidi, energie a zároveň financovat rozvoj. Do toho patří rekonstrukce čerpacích stanic potažmo nákup nových. Kdybychom marži ještě snížili, nebyli bychom schopni rozvoje, a to by byl začátek konce pro firmu.
Kdyby vláda nesnížila spotřební daň, dostaly by se ceny přes 50 korun. Přesto nehrozí to stejně?
Kdyby nepřišlo toto snížení spotřební daně, tak by cena i na našich totemech v tu dobu překročila 50korun/l.
Jak jsem již zmiňoval: situace ve světě dokáže s cenami komodit velmi rychle zahýbat, přesvědčil nás o tom Covid či ruská agrese na Ukrajině. Pokud by se objevila další událost této velikosti, je pravděpodobné, že ceny znovu dramaticky porostou.
Bohužel spotřební daň vláda snížila až v době, kdy cena ropy letěla nahoru. Jak to vidíte vy?
Je to přesně tak, jak říkáte.
Maďarsko na rozdíl od Česka ceny paliv zastropovalo, stejné opatření platilo v minulých měsících i v Chorvatsku. Měla by to zavést i česká vláda?
Z mého pohledu je zastropování cen zvláštní politicko/ekonomický nástroj. Někdo musí tu cenu vždy zaplatit, když se cena zastropuje, tak náklady ponese stát, potažmo všichni lidé skrz daně.
Myslím si, že zastropování cen akorát otevírá prostor pro různé podvody. V Maďarsku se prodávají registrační značky, aby překupníci nakupovali za regulovanou cenu, a následně na prodeji cizincům vydělávali. Postupně se navíc snižuje okruh vozidel, které mohou tankovat za regulovanou cenu, a vytváří to dle mého názoru více problémů než benefitů. A to nehodnotím ekonomický dopad na zemi, který je negativní. V Česku bych zastropování nerad viděl, to si spíše dokážu představit snížení DPH, ale to má také svoje makroekonomické dopady.
Jedním z opatření, které zavedlo Česko ve snaze utlumit růst cen, je zrušení povinného přimíchávání biosložky do paliv s platností od července. Projevilo se to také v cenách?
My jako pouze prodejce nemáme na přimíchávání biosložky žádný vliv. Samotné zrušení povinnosti přimíchávání biosložky neznamená automaticky konec přimíchávání.
O přimíchávání rozhoduje rafinérie/velkoobchodník. Oni musí splňovat evropský zákon o snižování emisí. Přimíchávání biosložky je jeden z nejlevnějších způsobů, jak splnit emisní požadavky. Zároveň mají výrobci dlouhodobé kontrakty na dodávky biosložky, a mají nasmlouvané množství, které se zavázali odebrat, a tudíž ji musí i spotřebovat.
Jsou tu i jiné možnosti, jak splnit emisní zákon. Například nákup emisních úspor, ale z toho, co jsem slyšel, tak to není ekonomicky preferovaný způsob.
Co budeme tankovat v budoucnu? Jak se budeme přepravovat?
Pokud máte křišťálovou kouli, a víte odpověď, tak mi ji prosím také řekněte. Teďka vážně, já opravdu netuším.
Samozřejmě vnímám, že většina automobilek už má v nabídce elektromobily, některé mají i modely na vodíkový pohon. Vidím snahy některých států zakázat prodej spalovacích motorů, ale také vnímám z části společnosti nechuť k těmto zákazům. S ohledem na současnou energetickou krizi, ale také vidíme odložení nejambicióznějších plánů na redukci emisí. Viz Německo a jaderné elektrárny.
Ten mix zpráv z našeho oboru je různorodý, a myslím, že budoucnost přepravy není zcela jasná nikomu.
Abych to ale shrnul, ať bude budoucnost jakákoliv, jsem přesvědčen, že v následujících 10-15 letech nás na Českém trhu nečeká žádná revoluce v dopravě. Co bude v delší budoucnosti, už nebude pravděpodobně moje starost, a přenechám to mladším.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Jiřím Ondrou
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
