Jiří Hrdina: „Místo toho, aby byli kluci nuceni na sobě pracovat, se u nás všechno rozmělňuje.“ 

Vcelku jednoznačným triumfem Las Vegas nad Floridou ve finále Stanley Cupu skončila hokejová sezóna 2022/23. K zahájení nové ovšem dojde již 28. – 29. června, kdy se v Bridgestone Aréně (Nashvill) uskuteční 61. vstupní draft NHL. Mezi největší české znalce mimořádně sofistikované akce patří bezesporu mistr světa (1985), vítěz Stanley Cupu (1989, 1991, 1992) a skaut Dallasu Jiří Hrdina (1958). 

V roce 1984 tě draftoval tým Calgary Flames jako 159, první zápas jsi odehrál v roce 1988, následoval zisk tří Stanley Cupů během čtyř sezón, což se předtím povedlo pouze hvězdám dynastií New York Islanders a Edmonton Oilers jako Potvin, Bossy, Gretzky, Messier, Pouzar. Takže, dobrá práce skautů Calgary?

V době mého draftu nebyl skauting v Evropě ani zdaleka na takové úrovni, jako je tomu posledních deset, dvacet let. Na začátku osmdesátých let nejezdilo do Evropy moc skautů, takže jsem měl docela štěstí. 

Zjišťoval jsi, proč si Calgary vybralo právě tebe? 

Sledovali mě na mistrovstvích světa a olympijských hrách 1884 v Sarajevu. V roce 1987 jsem se na mistrovství světa ve Vídni sešel s tehdejším manažerem Calgary Flames, se kterým jsme se dohodli na tom, že bych další rok, až splním podmínky svazu, mohl přijít.

Řešilo se tvoje herní vytížení, postavení v týmu?

 Vůbec, byl jsem šťastný, že mě vůbec draftovali a blíží se můj sen, zahrát si NHL. Šel jsem do toho s tím, že si postavení v mužstvu musím vybojovat, nepodepsali mě s garancí ani čtvrté lajny.  

Hned v první úplné sezóně po tvém příchodu vyhrálo Calgary poprvé a zatím naposled Stanley Cup?

Zůstal jsem v týmu Flames po olympiádě 1988, která se konala shodou okolností právě v Calgary, a odehrál zbytek sezóny. V sezóně 1988/89 jsme vyhráli Stanley Cup. V září jsme hráli v Praze jako vítězové Stanley Cupu proti Československu. 

Pak jsi byl vytrejdovaný do Pittsburghu, ve které působili Mario Lemieux a Jaromír Jágr, Penguins hráli jiný hokej, než Calgary. Přesto z toho byly dva premiérové Stanley Cupy?

Měl jsem výhodu v tom, že jsem mohl hrát křídlo i centra, takoví hráči jsou cenění i dnes. Univerzálové jsou stále nedostatkovým zbožím.   

Od roku 2010 je jedinou jedničkou draftu, která vyhrála Stanley Cup Nathan MacKinnon (Colorado). Draft je o tom, že osmnáctiletí kluci jdou do aktuálně nejhoršího klubu NHL. Jak moc velká výhra je stát se jedničkou?

V daném okamžiku je to určitě velká výhra, jedná se o individuální ocenění sedmnáctiletého kluka. Kariéra je nalajnovaná ve smyslu, že se ti dostane patřičného prostoru v týmu, který tě draftoval. Pak už je to jenom na každém hráči, jak se příležitosti chopí. 

 Vzhledem k tomu, že i Sidney Crosby musel z pozice jedničky čekat čtyři roky, MacKinnon dokonce devět let, má největší hvězda draftu, která chce vyhrát Stanley Cup dvě možnosti – dlouholetou věrnost klubu, nebo přestup. Pletu se?    

To je sice do jisté míry pravda, ale právě Crosby a MacKinnon ukazují, že týmy se dlouhodobě budují na základě draftu. Pozice 1 – 5 jsou určeny pro v poslední sezóně nejhorší kluby NHL s cílem, aby kolem draftovaných s postupem času vznikal silný tým s ambicí získat Stanley Cup. Například Colorado čekalo dvacet let. Určitě to není o tom, že vezmeš sedmnáctiletého kluka a další sezónu slavíš.

Není každý Hrdina…

Není, až na to, že jsem šel do NHL ve třiceti…

Na jedné straně je draft mimořádně sofistikovanou záležitostí, na druhou stranu, jedničkami se nestali ani nejlepší beci historie NHL, Bobby Orr a Nicklas Lidstrom, dále třeba Dominik Hašek, nebo Jaromír Jágr. Wayne Gretzky Gretzky dokonce draftem nikdy neprošel. Vypovídá to o něčem?

Vypovídá to o tom, že někdo má rychlejší, jiný pomalejší výkonností progres. Existují případy hráčů, kteří nebyli nikdy draftovaní a dozráli třeba ve třiadvaceti. Mezi sedmnácti a dvaadvaceti lety se totiž v případě vývoje hokejisty může stát spousta věcí. Někteří skončí s hokejem, jiní vyrostou v top hráče. Stačí se podívat na Davida Pastrňáka. 

Vegas se před šesti lety povedlo to, co naposled v roce 1968 St. Louis Blues, když před první sezónou v NHL 2017/18 postavili v rámci rozšiřovacího draftu, kdy mohli vybírat dostupné hráče z celé NHL, tým, který to dotáhl až do finále Stanley Cupu. Letos Golden Knights vyhráli. Umění, náhoda?

Větší umění to bylo v roce 1968, protože rozšiřovací draft sice fungoval, ale výběr byl ve srovnání s dneškem minimální, vybíralo se pouze z šesti týmů. Jak Vegas, tak Seatle Kraken měli možnost skautovat hráče rok, dva. Jak vidno ve Vegas si to sedlo hodně rychle, vybírali konkrétní typy hokejistů pro trenéra, který tam v té době působil. Generálním manažerem byl George McPhee, s velkými zkušenostmi z Washingtonu. Profesionální skauti, kteří skautují hráče NHL, odvedli taky skvělou práci. 

Takže, před šesti lety položila schopnost využít rozšiřovacího draftu základy týmu, který právě vyhrál Stanley Cupu?

Řekl bych, že určitě.  

Zatímco jedničky draftu Patrik Štefan, ale zejména Nail Jakupov víceméně vyhořely, Detroitem draftování Pavel Dacjuk (171) nebo Henrik Zetterberg (210) mají tři Stanley Cupy, získali 918, respektive 960 bodů, dosáhli skoro průměru bod na zápas…

Štefan a Jakupov zůstali za očekáváním, Dacjuk a Zetterberg naopak očekávání mnohonásobně předčili. Ale jak už jsem říkal, draft sedmnáctiletých je loterie, koukáš na kluky, kteří nejsou hotoví a na to, aby rozvinuli potenciál, potřebují čtyři, pět let. 

Platí, že čím níž je hráč draftovaný, tím lépe se klubu vyjednává o výši jeho kontraktu?

Určitě to tak funguje v prvních sezonách, i když se maximální částka pro hráče draftované od loňska zvýší na 950 tisíc dolarů, hokejisté z draftů 2024 a 2025 budou mít 975 tisíc dolarů.    

Nejvíce našich hráčů bylo draftováno v roce 2001 (31), posledních Čechem, který prošel prvním kolem draftu Colorado Avalanche byl v roce 2018 Martin Kaut. Jak velká je šance na to navázat? 

Letos šance je, Eduard Šalé bude takřka s jistotou draftován v prvním kole. Do budoucna to vidím tak, že se dostaneme tak na 6 až 8 draftovaných Čechů. Řekl bych, že se jejich počet bude spíše snižovat. 

Důvod? 

Juniorská extraliga neprodukuje dostatečnou kvalitu, neustálá změna formátu soutěže, jeden rok se sníží počet klubů, další navýší, není ku prospěchu věci. Jedná se o špatný krok. Místo toho, aby byli kluci nuceni pracovat na co nejlepší výkonnosti, se všechno rozmělňuje.

Foto: Twitter @Dallas Stars (Jiří Hrdina)

Autor: Petr Bošnakov