Rozhovor s JANEM FOUSKEM, výkonným ředitelem Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ, předsedou představenstva Solární asociace a členem představenstva Svazu moderní energetiky.
Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ sdružuje nejvýznamnější subjekty aktivní v oblasti akumulace energie. Podporuje spolupráci svých členů v celém spektru služeb, od využití akumulace v průmyslu, energetice či jako prvku flexibility, přes e-mobilitu až po rozvoj vodíkových technologií a další. Rozmanitost členské základny spolku předurčuje komplexní pohled na akumulaci jako celek.
„Musíme začít využívat co nejvíce možných technologií ukládání energie, a to jak na krátkodobou akumulaci, tak i na tu dlouhodobou, „sezónní“,“ říká Jan Fousek.
Vaše asociace AKU-BAT chce zavedení pojmu akumulace do energetického zákona včetně zakotvení nové podnikatelské činnosti v energetice se samostatnou kategorií licence. Je to reálné?
Je to velmi reálné, jiná možnost totiž ani není. Povinnost legislativně ukotvit pojem akumulace energie do energetického zákona nám totiž ukládá zejména evropská legislativa. Nejzažší termín pro transpozici příslušných směrnic již dnes překračujeme o 2 roky, a to nejen u ukládání elektřiny, ale i u energetických komunit, sdílení energií mezi občany, tzv. agregátora flexibility v soustavě aj. Kromě toho, že nám ujíždí vlak oproti zemím nejen západní Evropy, ale i proti např. Polsku a v něčem již i Slovensku, tak Česku již velmi reálně hrozí sankce ze strany Evropské komise, tzv. infringement. Tyto sankce nejen, že jsou poměrně vysoké, ale zejména je tak dlouhé legislativní vakuum z pohledu našeho sektoru extrémně trapné, že ani po více než 5 letech snah tyto technologie naše legislativa nezná.
V nejbližších týdnech už by snad konečně mělo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) představit tzv. Transpoziční novelu energetického zákona, kde by mělo tyto chybějící, avšak nesmírně důležité prvky pro stabilitu elektrizační soustavy konečně představit.
Věříme, že už tuto kapitolu konečně uzavřeme a půjdeme dál. Distribuční společnosti totiž evidují registrační žádosti až na 14 GW jen ve fotovoltaice, což je obrovské číslo, a bez akumulace všech forem (tedy zdaleka nejen baterií) by bezpečný rozvoj takto vysokého podílu obnovitelných zdrojů (OZE) nebyl možný.
Vzájemně spolupracujete se subjekty aktivními v celém spektru služeb spojených s akumulací, e-mobilitou, agregací flexibility i výstavbou a servisem energetických zdrojů. Jaké je prostředí pro výstavbu těchto zdrojů?
Prostředí se stále zlepšuje, pozitivnímu vnímání a podpoře zavádění těchto technologií nejen u nás navíc pomohla energetická krize, protože lidé i firmy pochopili, jak jsou důležité a proč je potřebujeme. Do té doby nízké ceny elektřiny i plynu a falešný pocit bezpečí nenutily domácnosti ani firmy příliš řešit posílení své energetické soběstačnosti. Fotovoltaiku s baterií, tepelná čerpadla a další opatření si dříve pořizovali zejména ti, kteří chtěli snížit emise, být více soběstační, a do toho ještě trochu ušetřit. Při dnešních cenách energií má investice do energetických úspor a např. FVE s baterií či tepelné čerpadlo návratnost i pod 5 let, přitom životnost většiny těchto technologií je i mnohonásobně delší. Není tedy na co čekat.
Kritickým problémem dneška jsou v médiích často zmiňované čekací lhůty, instalační firmy zkrátka nestíhají. To je bohužel krutá, avšak do určité míry spravedlivá daň za to, že za posledních 12 let, od posledního nechvalně proslulého „solárního boomu“, zde nevznikla např. žádná větší solární elektrárna, pouze pár bateriových systémů a počet instalací FVE na střechy, jak jsem již říkal před chvílí, byl velmi nízký. Kvalifikovaní technici tak museli buď odejít do zahraničí, nebo si hledat novou profesi. My v AKU-BATu a Solární asociaci přitom již mnoho let říkáme politikům, že nebude možné ze dne na den sektor moderní energetiky restartovat. Místo toho jsme od předchozích vlád slýchali pořád dokola, jak byl nezvládnutý onen „solární boom“ a jak musíme být opatrní, aby se neopakoval, což většinu občanů spíše odrazovalo nad přínosy modernizace energetiky byť jen uvažovat.
Přístup politiků se však naštěstí mění. Stávající vláda má již v programovém prohlášení podporu obnovitelných zdrojů, akumulace, a nebojí se říci veřejně, že potřebujeme posilovat zejména jádro a OZE. Jak jsem říkal výše, na legislativní ukotvení mnoha prvků moderní energetiky stále ještě čekáme, a je to poměrně frustrující, ale celá řada jiných je již v procesu schvalování, takže celkově jsme spíše rádi.
Pomáháte také s organizováním tendrů na výstavbu akumulačních zařízení a zprostředkování kontaktu s vašimi členy z široké škály výrobců baterií (BESS), elektroinstalačních firem, poradenských společností, softwarových firem, bank apod. Jak je chcete propojovat?
Vzájemné propojování členských firem se přirozeně děje od počátku založení asociace AKU-BAT, tedy od roku 2017. Naše členská základna je totiž velmi rozmanitá – technologické společnosti, velké energetické firmy, průmyslové podniky, banky, dodavatelé bateriových systémů, technologií pro e-mobilitu a softwarových řešení, investoři do OZE a vodíkových technologií, univerzity, asociace, teplárny, telekomunikační společnosti, právní firmy aj.
Je proto přirozené, že u nás vznikají byznysové spolupráce. Funguje to skvěle a myslím si, že je to jedna z nejsilnějších motivací pro členství, protože přináší opravdu reálné obchodní příležitosti.
Další přidanou hodnotou je úzká spolupráce mezi asociacemi, v jejichž orgánech působím, tedy AKU-BAT, Solární asociace a Svaz moderní energetiky. Naši členové tak mají možnost hledat obchodní partnery nejen uvnitř asociace, ale i napříč asociacemi. Považuji to za velmi efektivní a win-win nástroj.
Podpora rozvoje elektromobility je trend. Budeme tedy jezdit na elektřinu. Bude to rentabilní?
E-mobilita je velmi široké téma a vyšlo by na celý samostatný rozhovor, ale zkusím to krátce vysvětlit. Nejdříve se musíme zamyslet nad celým přístupem k elektromobilitě z pohledu energetiky, jaké má být ideální rozvržení nabíjení. Tedy kolik aut, v jakých zhruba časech, a jak často mají být nabíjeny na tom kterém způsobu dobíjecích stanic – kolik u rodinných domů, v práci – tedy v průmyslových areálech, administrativních budovách apod., u rychlodobíjecích stanic na hlavních tazích, u supermarketů a v obchodních centrech, v bytových domech či v jejich okolí. To vše totiž hraje naprosto klíčovou roli v otázce rentability a nastavení celého systému.
Abych byl konkrétnější, tak když vezmu příklad běžných veřejných nabíjecích stanic s tarify od třech hlavních českých energetik a průměrnou spotřebu běžného elektroauta, tam byl před energetickou krizí provoz elektromobilu ve srovnání se spalovacím vždy zhruba 2-3x levnější na 1 km. Díky bezprecedentnímu růstu cen elektřiny dnes vyjde ujetý kilometr zhruba stejně u obou technologií. Pokud si však nabíjíte váš elektromobil doma či v práci, navíc třeba z vlastní či obecní/firemní fotovoltaiky, pak se nákladově dostanete mnohem níže. Trend poklesu navíc bude pokračovat, jak se bude masivně zvyšovat instalovaný výkon obnovitelných zdrojů.
Celá problematika elektromobility versus konce spalovacích motorů je ale složitá, byť extrémně zajímavá. Základem je ale podle mne přestat lidi nutit přesedlávat na elektrovozy, místo toho bych více zdůrazňoval jejich výhody, stejně jako naopak netajil problémy, kterým zejména teď, stále ještě spíše na počátku rozvoje, logicky čelíme. Co musíme udělat naprosto prioritně, je motivovat lidi k výměně těch úplně nejstarších aut, která zamořují okolí svým kouřem, někdy je to vyloženě nechutné. Ti lidé ale mnohdy třeba nemají na novější auto, natož na elektromobil. Zde se musí začít, jinak bude náš vozový park nadále stárnout, přičemž už teď jsme jedni z nejhorších v Evropě, a dále se propadáme, místo aby se situace lepšila…
Chcete také využití akumulace jako prvku flexibility, pro rozvoj obnovitelných zdrojů, e-mobility, agregace a dalších. Co s přebytky energie?
Na to je právě ideální jak akumulace energie všech druhů, tak právě využití flexibility či později e-mobility. Vysvětlím.
Musíme začít využívat co nejvíce možných technologií ukládání energie, a to jak na krátkodobou akumulaci, tak i na tu dlouhodobou, „sezónní“. Krátkodobou mohou zajistit přirozeně velké bateriové systémy, které jsou základem bezpečného rozvoje obnovitelných zdrojů, zejména fotovoltaických a větrných elektráren. To je však přesně ta část, ve které zaostáváme a kde může nastat problém, pokud urychleně neodstraníme překážky pro rozvoj. Druhým ideálním řešením jsou samozřejmě přečerpávací vodní elektrárny, které fungují skvěle, ale z geografického pohledu je možnost výstavby dalších kapacit již velmi omezená a povolovací procesy nesmírně zdlouhavé. A pak všechny ostatní možnosti – akumulaci do teplé vody, elektrokotle, dát šanci gravitačním „bateriím“ apod.
K dlouhodobé akumulaci energie se počítá zejména s výrobou zeleného vodíku skrze elektrolyzéry z přebytků výroby z OZE, který se pak dá buď uchovat pro další využití, např. pro přeměnu zpět na elektřinu, nebo využít rovnou pro rozvoj čisté, vodíkové mobility. Ve vodíku i dalších nízkoemisních plynech, je obrovská budoucnost, zde však čelíme stále ještě velmi vysokým cenám, problémy se skladováním a nízkou účinností technologií. Na zlepšení všech těchto aspektů se však intenzivně pracuje po celém světě a situace se neustále zlepšuje a ceny klesají, proto pevně věřím, že ještě zejména po r. 2030 už to bude běžná technologie. Dalším plynem budoucnosti bude dle mého názoru biometan.
Dalším novým prvkem pro stabilizaci sítě je již zmíněná flexibilita a její agregace, a to jak té záporné, tak kladné. Ve zkratce systém funguje tak, že zmíněný agregátor, který je registrován provozovatelem přenosové soustavy, společností ČEPS, finančně motivuje jak výrobce energií různých typů, tak i třeba průmyslových podniků, které jsou za předem domluvených podmínek a za úplatu schopní měnit v čase svou potřebu. Toto celé „portfolio“, tzv. agregační blok, které řídí sofistikovaný software a zkušení tradeři, pak nabídnou ČEPSu a tím pomáhají stabilizaci soustavy, navíc ještě sobě i jednotlivým poskytovatelům flexibility vydělají peníze.
Podobně bude v budoucnu možné využívat i e-mobilitu. Ještě v této dekádě bude pravděpodobně docházet k čím dál častějším situacím, kdy bude elektřina v některých hodinách prakticky zadarmo, či velmi levná. Ta bude pocházet z obrovských přebytků z OZE, a to nejen z Česka, ale zejména z Německa a dalších zemí, jelikož trhy jsou propojené. Pokud např. distribuční společnosti, obchodníci s elektřinou či poskytovatelé flexibility dokážou úspěšně spojit do většího celku elektroauta, a tak řídit jejich nabíjení či naopak cílené vybíjení, může to velmi pomoci jak elektrizační soustavě, tak uživatelům elektromobilů významně snížit náklady na dobíjení, protože v určitých hodinách bude elektřina zkrátka velmi levná a bude se pro ni hledat využití.
Jaký je zájem firem o podporu využití akumulace energie v průmyslu?
Společně s investicemi do energetických úspor, obnovitelného zdroje či do tepelného čerpadla začal být o instalace baterií v průmyslu enormní zájem. Baterie totiž nejen pomáhá vhodně využít v čase elektřinu vyrobenou z OZE, ale významně šetří náklady i např. snížením poplatku za rezervovaný příkon, omezením pokut za překročení tzv. 15-minutových maxim, zabraňuje mikrovýpadkům a chrání před blackoutem. Návratnost takové investice, když ji odborník chytře spočítá, může být i v horizontu nízkých jednotek let.
Mohou se samostatně stojící baterie stát běžnou součástí elektrické sítě?
Ve většině zemí Evropy i jinde ve světě (USA, Čína, Austrálie…) to již běžná součást elektrické sítě je. U nás by už dávno měla být též, ale jak jsme si řekli v první otázce, bohužel není. Snad bude co nejdříve, protože déle čekat již není možné.
Podporujete rozvoj vodíkových technologií. Jaké technologie se nabízí?
Nejčastější technologií, kterou naši členové zvažují či do těchto projektů již investují, je výstavba elektrolyzérů na tzv. zelený vodík, tedy u solárních elektráren, v budoucnu doufáme, že i u elektráren větrných, o kterých se u nás stále ještě málo mluví a je to škoda. Pak se jednotlivé projekty liší v tom, že někdo vyrobený zelený vodík skrze plničky hodlá vtláčet rovnou do autobusů a aut na vodík, jiný vodík hodlá skladovat a následně z něj skrze palivový článek zpětně vyrobit elektřinu, nebo plyn rovnou spálit v plynovém kotli. Jak jsme si řekli dříve, účinnost takového cyklu je ještě relativně nízká. Ale za prvé se účinnost, a tudíž i rentabilita technologie zlepšuje, a za druhé je podle mne lepší vyrobenou čistou energii uchovat a mít šanci ji později zase využít, byť s určitými ztrátami, než ji tzv. zmařit, tedy vůbec nevyrobit…
Budeme mít také velké solární energie?
Jednoznačně musíme investovat i do velkých solárních instalací, ideálně ovšem i do větru, protože ten může vyrábět i tehdy, když nevyrábí fotovoltaika. I v Česku se počítá s obrovským restartem velkých solárních projektů, byť se o tom politici stále ještě trochu bojí hovořit, ze strachu ze stále ještě přítomné pachutě z nezvládnutého solárního boomu před 12 lety. Toto tabu je však nezbytné prolomit, zejména v dobách, kdy hledáme každý kilowatt, který nám pomůže co nejrychleji se vymanit ze závislosti na ruském plynu.
Čtenáři nemusejí mít strach, že se bude stavět na zemědělské půdě. Primárně se využijí brownfieldy, průmyslově znečistěné plochy, oblasti postižené těžbou uhlí a pozemky s nejnižší bonitou půdy, která je zcela nevhodná pro pěstování čehokoliv.
Stejně tak již nehrozí opakování tzv. „solárního boomu“, jelikož peníze, které na podporu dekarbonizace energetiky a dalších sektorů jdou z evropských fondů, jsou výhradně ve formě částečných investičních dotací, nikoliv provozních.
Jaký by měl být energetický mix?
Jádro a obnovitelné zdroje se všemi možnými formami akumulace. Jako přechodné médium se zdál být ideální plyn, což jak víme v současnosti není úplně ideální, pročež budeme muset vzít ještě na nějakou omezenou dobu na milost i uhlí.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Janem Fouskem
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
