Katar se stal nečekaným vítězem nedávného příměří mezi Izraelem a Hamásem díky sofistikované síti lobbistů, kteří ovlivnili klíčové hráče v USA, EU i Izraeli. Od roku 2016 investoval do těchto aktivit téměř 250 milionů dolarů, což mu zajistilo roli nezbytného mediátora.
Od podpory Hamásu k mediátorské roli
Představte si Katar jako malého, ale ambiciózního hráče na šachovnici Blízkého východu – s ropnými miliardami v kapse a touhou po globálním vlivu. Až do roku 2018 poskytoval Hamásu nejen finanční podporu, ale i politickou základnu v Dauhá, což vyvolávalo ostrou kritiku ze strany Izraele. Tato role se dramaticky změnila po útocích Hamásu 7. října 2023, kdy se Katar začal profilovat jako klíčový mediátor. Bylo to strategické: Katar chtěl kompenzovat svou izolaci po blokádě ze strany sousedů v roce 2017 a stát se nezastupitelným spojencem Západu.
V tomto kontextu nelze ignorovat Abrahámovské dohody z roku 2020, které normalizovaly vztahy Izraele s několika arabskými státy. Katar, i když nebyl přímo zapojen, využil tento impuls k rozšíření svého vlivu. Katarský „lobbistický stroj“ – síť agentur a poradců, kteří ovlivňují rozhodování ve prospěch katarských zahraničních zájmů – se stal nástrojem, který přeměnil historické napětí v diplomatickou příležitost. My v Evropě jsme na to reagovali s opožděním, ale teď vidíme, jak se to dotýká i nás.
Útok v Dauhá a stírající se důvěra
v současnosti je situace napjatá. Zářijový izraelský letecký útok na kanceláře Hamásu v Dauhá, který zabil i katarského bezpečnostního pracovníka, dramaticky otřásl vztahy. Byl tol signál Izraele, že toleruje katarský vliv jen do určité míry – obvinění ze sabotáže mírových jednání se rozšířilo i mezi arabskými státy, které teď posilují spolupráci v rámci iniciativy „arabského NATO“.
Katar naopak slaví úspěch: náklady na lobbing ve Spojených státech přesáhly 250 milionů USD, z toho více než 24 milionů v roce 2021, což překonalo dokonce výdaje Izraele či Číny. V Izraeli jsou klíčoví poradci jako Jonatan Urich a Eli Feldstein podezřelí z přijmutí až 10 milionů USD za šíření pro-katarských narativů v médiích. V roce 2024 došlo k mírnému poklesu investic, ale efekt je patrný: Katar je největším zahraničním klientem lobbistických firem v oblasti blízkovýchodní politiky.
Skandál Qatargate, korupční aféra v EU s obviněními z úplatků pro europoslance, jen podtrhuje rizika. Vyšetřování, které začalo koncem roku 2022, vedlo ke zpřísnění evropské legislativy a v Česku k novému zákonu o regulaci lobbingu. Premiér Netanjahu to označil za „politický hon“, ale fakta mluví jasně: katarský vliv oslabil vzájemnou důvěru, přestože USA stále spoléhají na Katar díky základně Al Udeid.
Klíčoví aktéři
Kdo jsou ti neviditelní architekti? Na katarské straně stojí premiér Muhammad bin Abdarrahmán Ál Sání a emír Tamím bin Hamad Sání, kteří spolupracují s firmami jako Perception Media (Israel Einhorn) nebo americkým lobbistou Jayem Footlikem z The Third Circle. Ve Washingtonu pomáhají giganty jako Ballard Partners nebo Mercury Public Affairs, zatímco v Izraeli Izraelská bezpečnostní služba Šin Bet vyšetřuje Uricha a Feldsteina. V USA se objevují jména jako Donald Trump, Marco Rubio nebo Steve Witkoff, kteří balancují mezi podporou Izraele a katarskou strategií.
Pohledy se různí. Zastánci, jako analytici z Middle East Eye, chválí Katar za unikátní vliv na Hamás, který umožnil mírový dialog – bez něj bychom možná viděli ještě větší chaos. Kritici, včetně izraelských expertů z JPost, varují před skrytou podporou extremismu a korupcí, což podkopává důvěryhodnost. V EU a ČR, kde lobbing vyvolal debaty o transparentnosti, vidíme rizika: podle Ministerstva průmyslu a obchodu ČR hrozí energetická závislost na katarském LNG, což by v případě eskalace mohlo ohrozit naši diverzifikaci dodávek.
Pro Česko to znamená dilema. Naše tradičně proizraelská pozice se střetává s ekonomickými zájmy – Katar je významným dodavatelem plynu, ale skandály snižují důvěru v evropské instituce a polarizují debatu o Blízkém východě.
Katarský lobbistický stroj ukazuje, jak finance a diplomacie dokážou přepsat pravidla hry, ale za cenu rostoucího napětí. V nejhorším scénáři nás čeká eskalace a konec normalizace, v nejlepším pragmatické zmrazení konfliktu s dočasnou vládou v Gaze.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Politico.com, MPO