Švehla: Úrokové sazby – naděje nebo hrozba?

Peníze jsou ve své podstatě také „jenom“ zboží, mají ovšem tu vlastnost, že jsou snadno směnitelné za jakékoliv jiné zboží a skladovat se dají v bankách na účtech, tedy elektronicky, bezpečně a levně. Můžete si je vydělat, ale můžete si je také za určitý obnos půjčit. Za jaký obnos?
Jistým kompasem v tomto ohledu jsou úrokové sazby centrální banky, ke kterým se v současné době upírá hlavní pozornost, protože tato instituce sazby rychle zvedá. Od začátku roku se už dostala na skoro 6 procent a jak to vypadá, způsobilo to v této instituci úplnou personální revoluci. Dost důvodů k zamyšlení, že?
Začneme opět tím, že v současné době máme vysokou inflaci. Za duben dosáhla 14,2 % a v květnu bude možná i nad 15 procenty. Co jsme loni v květnu koupili za 1000 korun, to dnes stojí 1150 korun, čili hodnota našich peněz za uplynulý rok výrazně klesla (jedná se o průměrná čísla, když se podíváte na ceny energií nebo pohonných hmot, znehodnocení peněz je ještě horší). Jediným legitimním nástrojem centrální banky, který to může napravit, je úroková sazba. Pokud úroky stoupnou, v zásadě toto inflační znehodnocení peněz zpomalí, zmírní. Proč? Komerční banky mají možnost si peníze svých klientů u centrální banky ukládat nebo si od ní půjčovat – a tak je sazba centrální banky pro celý bankovní sektor alternativou, kterou nelze pominout. Může-li banka uložit peníze za vyšší úrok do ČNB, proč by půjčovala firmám za méně, když riziko je vyšší? První reakcí je tedy zvýšení ceny úvěrů a zároveň funguje konkurenční boj mezi bankami o střadatele. Aby o ně banky nepřišly, zvyšují i úroky z vkladů. Různě a postupně, což vidíme právě v těchto dnech – nabídky od 2,8 do 5 % jsou již k dispozici a časem to může být ještě lepší. Kdo čeká sazby na úrovni inflace, bude zklamán – v době inflace chudneme všichni – bohatí i chudí, firmy i domácnosti. Vydělávají dlužníci, kteří si půjčili hodnotné peníze a splácejí znehodnocenými.  Snaha zkrotit inflaci je tedy i snahou o snížení této křivdy.
Jako základní se klade otázka, zda rostoucí úrokové sazby v současné situaci české ekonomice víc pomáhají než škodí. Zvýšení ceny peněz a tedy i výnosů z vkladů by mělo ubírat peníze z trhu, oslabovat poptávku po zboží a taková situace samozřejmě nedovoluje nikomu ceny dál zvedat, pokud opravdu nemusí. Poznamenejme, že aktuální růst cen všeho možného zboží není jen nezbytně nutným důsledkem růstu nákladů na energie a pohonné hmoty, že se sem do značné míry promítá i nejistota ohledně budoucnosti (tedy vytváření určitých finančních rezerv) a prosté vědomí, že předražené zboží si pořád ještě své zákazníky najde.
Druhou stranou téže mince je zdražení úvěrů. Firmy většinou využívají různé typy úvěrů k financování své činnosti a vyšší úrok pro ně znamená automaticky také vyšší náklady – tedy pokud mají úvěry v korunách. Značná část podniků, většinou ty, které hodně dovážejí či vyvážejí, si bere úvěry v eurech, což je zatím podstatně levnější (úrokové sazby Evropské centrální banky jsou nulové). Nicméně platí, že růst úroků ekonomiku brzdí a jejímu růstu neprospívá.
Volba mezi inflací a růstem je přesto snadná: inflace je tak velkou hrozbou pro ekonomiku, že je lepší obětovat pár procentních bodů růstu a za tuto cenu inflaci ztlumit. Rozdělíme-li si ekonomiku pomyslně na domácnosti a firmy, inflace jednoznačně poškozuje všechny: domácnosti platí vyšší ceny a jen postupně se domáhají vyšších příjmů. Nakonec je dostanou, ale už nikdy tím nedoženou ztráty reálné kupní síly svých peněz, zejména svých úspor.
Vysoká inflace zároveň vyvolá u firem nutnost zvýšit mzdy, což je podstatně dražší, než zvýšení úroků z úvěrů. Jestliže je dnes průměrná mzda na úrovni 40 tisíc korun měsíčně, pro zaměstnavatele je to náklad přes 60 tisíc korun. Celkově u nás firmy za rok vyplatí na mzdách kolem 2 bilionů (2000 miliard) korun. Na úrocích zaplatí firmy ročně něco kolem 50 miliard korun. Zvýšení mezd o 5 % je tedy neporovnatelně vyšší částka než stejné zvýšení úrokových sazeb. Proto je volba celkem snadná a ani firmy nemají s úrokovými sazbami tak velký problém, jak by se z některých komentářů dalo soudit. Snadno si mohou spočítat, že vysoká inflace je nakonec donutí zvýšit mzdy, což bude mnohem dražší, a hlavně tím vrhnou na trh další peníze, posílí koupěschopnou poptávku a celá tato spirála rostoucích cen bude pokračovat do nedohledna.
S aktuální výší úrokových sazeb zřejmě nikdo vážnější problém nemá – otazníky se vznášejí nad rychlostí tohoto zvyšování a hlavně nad tím, kde by se to asi tak mělo zastavit. Pokud očekáváme inflaci na úrovni 15 % a vyhlížíme její pokles ke konci roku na polovinu, mohou být úrokové sazby na úrovni kolem 6 % dostatečné a ke konci roku by se mohlo začít mluvit i o jejich snižování.
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Švehla