Švehla: Úděl centrálních bankéřů

O pouhý půlrok kratší horizont svého působení v bankovní radě vidí další 4 členové a za celou tuto dobu přibude pouze jeden další člen – konkrétně v roce 2024.

Tento „mohykán“ by pak mohl celou dnešní bankovní radu přežít jako jediný až do roku 2030 … ale je otázkou, jak to vlastně za 6 let bude s naší měnou a měnovou politikou. Šest let je totiž realistický horizont, ve kterém bychom se mohli zříci dnešní měny a přijmout společnou měnu EURO. Slíbili jsme to a jednou bychom to už konečně měli splnit.

Čistě technicky by to znamenalo zapojit se dnes do systému ERM II, což nevyžaduje plnění žádných kriterií, pouze udržení kurzu národní měny v poměrně širokém fluktuačním pásmu 15 %. S dnešním kurzem by to bylo někde mezi 21 – 28 Kč/EUR, což si zatím asi umíme představit jako přijatelné. V tomto režimu bychom museli setrvat 2 roky a na konci bychom museli splňovat konvergenční (tzv. Maastrichtská) kritéria, která stanovují hlavně limit inflace, vládního deficitu a veřejného dluhu. I když dnes tato kritéria neplníme, máme reálnou šanci se k požadovaným parametrům během krátké doby dopracovat. O nutnosti zkrotit inflaci panuje všeobecná shoda, snížení vládního deficitu je nutnost, bez které to nepůjde a veřejný dluh je zatím stále velmi blízko požadovaného limitu. Jinými slovy – řešení současných ekonomických problémů země nás tak jako tak k plnění konvergenčních kritérií dovede. 

Zatímco technicky by se to mohlo podařit během 3-4 let, z politického hlediska je to větší problém: kdyby tato vláda nyní zahájila přípravy, vlastně by následující vládu zavázala přijmout EURO hned na začátku mandátu, což je těžko průchodné. Pokud má být proveden tak závažným krok, měla by jedna vláda rozhodnout, podat žádost a vstoupit – všechny tři body by tedy měly proběhnout během 4 let! Současná vláda může tedy mnohé připravit (a ani nemusí o přijetí EURA moc mluvit). Když v roce 2025 její mandát skončí, může následující vláda přijmout rozhodnutí, požádat o vstup a vstoupit. Kdyby se celý první rok vládnutí rozhodovala, vypisovala referendum atp., pořád by bylo možno přijmout EURO v roce 2027. Šest členů stávající bankovní rady ČNB má tedy reálnou šanci nejen zkrotit letošní rekordní inflaci, ale také na konci mandátu uzavřít historii suverénní měnové politiky ČR a zcela změnit priority činností ČNB. Jen těžko si lze představit, že by se noví členové bankovní rady ujímali svých funkcí právě s tímto předsevzetím. 

Pro přijetí EURA sice stále hlasitěji plédují podnikatelé, zejména exportéři, ale jejich postoj naráží na tvrdé argumenty oponentů. EURO není bez problémů, slouží zemím s velmi rozdílnou úrovní ekonomik, na které také společná měnová politika doléhá velmi rozdílně. Otázka, zda mohou stejné úrokové sazby plnit protiinflační roli v Německu, Finsku nebo Holandsku stejně jako třeba v Lotyšsku, Litvě nebo Řecku, je jistě relevantní a neshodnou se v tom ani největší teoretické kapacity. Celý projekt společné měny má právě z tohoto důvodu své skalní odpůrce. Společnou měnu nepřijalo Švédsko, Velká Británie vystoupila z EU a právě odpor ke společné měně je považován za jeden z důvodů a některé země platící EURem mají stále silnější pocit, že na to spíš doplácejí. 

Přijetí společné měny znamená kromě jiného i účast v Evropském stabilizačním mechanizmu, tedy v systému, který tvoří záruku za dluhy všech členů Eurozóny. Dluhy jsou v Eurozóně velké a účast na zárukách může být hodně drahá. Při řešení řeckých dluhů přispívalo například Slovensko částkou přes 16 miliard korun.  

Závazek, že EURO přijmeme, je – pravda – nevynutitelný a odložitelný, což jsme udělali už několikrát. Rozhodnutí odložila Nečasova vláda a po ní i všechny další. Sem tam se ozve hlas, který přijetí podporuje, navrhuje nějakou vzdálenou lhůtu, ale vyvolá jen bouři odporu a rychle umlkne. 

Poslední vývoj je v tomto ohledu mámivý: poprvé mohou podporovatelé EURA zdvihnout hlavu a opřít se o pevnější argumenty: inflace v Eurozóně je nižší než u nás, a také úrokové sazby jsou podstatně příznivější. Vypadá to tedy, že kdybychom měli EURO, byli bychom na tom dnes lépe.

Těžko se to vyvrací, ale za naší vysokou inflací rozhodně nestojí ani naše měna, ani měnová politika ČNB. Ceny u nás rostou, protože dovážíme dražší energie, dražší materiály, potraviny a další komodity, s jejichž cenami zahýbala napřed covidová pandemie a potom válka na Ukrajině. Nesporným živitelem naší inflace jsou i dřívější vyšší příjmy obyvatel při vysoké zaměstnanosti a rostoucí vládní výdaje, financované veřejným dluhem. Nízká míra inflace v Eurozóně je číslo průměrné, za nímž jsou i inflace přes 20 % v Litvě, Lotyšsku a Estonsku, kde se platí EURem. Pokud bychom předpokládali, že se společnou měnou bychom na tom byli například jako Francie nebo Rakousko, je možné poukázat na poměr inflace a základní úrokové sazby. U nás je to pořád poměrně nevýhodných 9,2procentního bodu, ve Francii 4,6 a v Rakousku 8,5, což je jistě sympatičtější. Pokud bychom ale cítili, že se lze lépe srovnávat se Slovenskem, tak jen opatrně: listopadová inflace na Slovensku klesla na 15,4 % a základní úroková sazba ECB je pro všechny členy stejná: 2,5 %. Rozdíl přes 12procentních bodů je těžko stravitelný. Při takových úrocích jsou možná dostupnější hypotéky, ale hodnota vkladů klesá závratným tempem.

O přijetí EURa musí bezpochyby padnout politické rozhodnutí. Ano, je to opět ta opovrhovaná a hanlivými přídomky častovaná politika, která jediná může tento problém vyřešit. Stávající bankovní rada k tomu nemá kompetenci a zřejmě se tím nemusí ani vážněji zabývat. Příští prezident republiky musí tedy opět najít zdatného makroekonoma a jmenovat jej do bankovní rady v roce 2025. Pak musí být zvolena (v roce 2028) další hlava státu, která hned na začátku svého mandátu najmenuje postupně 6 dalších členů, kteří s největší pravděpodobností budou dál pečovat o stabilitu české koruny … a exportéři budou dál řešit problém kurzového rizika, protože za své zboží dostanou EURa a za ta si budou kupovat českou měnu, aby mohli vyplácet české mzdy, nakupovat české zboží a platit české daně. Dál se na kurzovém riziku budou živit zajišťovací fondy, banky budou inkasovat poplatky za zahraniční platby, na cestách po Evropě budeme řešit kurz koruny a pokud se ekonomika vychýlí k nějaké další nestabilitě, bankovní rada ČNB bude povinna zasáhnout a chráněna svou nezávislostí rozhodnout a strpět kritiku ze všech stran. 

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Švehla