Švehla: Riziko je zboží, jako každé jiné

Když máte naspořeno pár set tisíc nebo milionů, rizika se zvyšují a spolu s tím rostou i starosti a náklady. Zní to možná komicky, ale když máte riziko (když vám hrozí ztráta), hledáte někoho, kdo od vás to riziko koupí. Tak se z hrozby stává zboží a velmi přirozeně vzniká i jeho cena – cena rizika.

Jinými slovy – své riziko můžete na někoho přenést, když mu za to zaplatíte. Všeobecně se mluví o prodeji rizika, ale v tomto případě prodávající platí kupujícímu. Nejlépe pochopitelné obchodování s rizikem je pojištění. Když si pojistíte dům proti požáru, snížíte své riziko a za to platíte pojistné. Požár není moc pravděpodobný, ale také není úplně vyloučený, že? Vy jste ovšem riziko požáru prodali pojišťovně, takže se nemusíte tolik strachovat, místo vás se teď bojí ta pojišťovna. 

Když si uložíte peníze do banky, některé obavy se rozplynou: k vašim penězům se nedostane kapsář ani kasař, neztratíte je a nespadnou vám do řeky. Banka vám dokonce zaplatí úroky, ale z těch si zase strhne nějaké poplatky, prostě i tady – přesto, že to někdy tak nevypadá – se za riziko platí.

Člověk by ale chtěl, aby mu jeho peníze vydělávaly, že? V každé příručce o úspěšném podnikání se zdůrazňuje, že peníze musejí pracovat, protože jinak je znehodnocuje inflace. To je pravda. Jenomže každé takové nakládání s penězi je do jisté míry riskantní a právě tady vzniká určitá past: jsou investiční příležitosti s malým i s velkým výnosem – ale také s malým a velkým rizikem. Ve chvíli, kdy investujete svoje peníze například do cenných papírů, stáváte se věřitelem a tedy i tím, kdo riziko nakupuje a podstupuje. Naopak emitent nebo vlastník cenných papírů vám své riziko prodává. Čím víc vám za převzetí svého rizika nabízí, tím je to riziko větší – buďte si jisti!

Pojďme ale popořádku. Na kapitálovém trhu jsou k dispozici v zásadě dva typy cenných papírů: akcie a obligace. Většinou je kupujete za peníze, které máte uložené v bance na běžném nebo spořícím účtu, tak začněme tam.

Na bankovním účtu jsou rizika nejmenší, takže dostanete jen malý výnos. Vklady v bankách jsou samostatně pojištěné (do hodnoty 100 tisíc EUR) a banky jsou pod stálým dohledem ČNB. Úroky na spořících účtech (těch nejvýnosnějších) jsou oproti inflaci vždy nižší a ještě jsou většinou něčím podmíněné (výpovědní lhůtou, maximální částkou vkladu).  Kdo chce porazit inflaci, musí se poohlédnout po vyšším výnosu a upne zrak na kapitálový trh, tedy na akcie, obligace nebo některý na nich postavený produkt. Akcie přinášejí většinou vyšší výnos v delším horizontu, ale představují i vyšší riziko. Obligace se jeví jako méně výnosné, ale také s menším rizikem. Rovnou si řekněme, že investice s vysokým výnosem a nízkým rizikem neexistují. Šikovný investor může tedy dobře vydělávat na rizikových – a tedy výnosných – investicích, pokud z nich dokáže včas odejít a přesunout se jinam. To je ale opravdu náročně na čas a informace a nehody se nevyhýbají ani těm nejzdatnějším.

Zatímco akcie představuje podíl na základním kapitálu firmy (akciové společnosti) obligace představuje půjčku (mnohdy té samé společnosti). Majitel akcií může mít na firmu vliv (účastní se valné hromady) majitel obligace nikoliv. Pokud firma zkrachuje, je nejprve vypořádán majitel obligace, teprve ze zbytku se mohou zahojit akcionáři. Akcie opravňuje své majitele k získání podílu na zisku firmy (dividenda), o čemž ale musí rozhodnout valná hromada (tedy většina akcionářů). Majitel obligace dostává předem daný úrok (kupón) a ve lhůtě splatnosti obdrží celou svou investici zpátky. Žádná valná hromada to nemůže změnit, firma ale může mít finanční potíže.

Pokud jsou cenné papíry (akcie či obligace) obchodované na burzách, jedná se většinou o investice s menším rizikem a také s menším výnosem. Rizika mohou ovšem stoupat a klesat s celkovým vývojem ekonomiky v zemi, s měnovou politikou centrální banky, politickou situací a s postavením samotné firmy a to i na velmi prestižních trzích. 

Zkrátka a dobře – jako investoři si necháváme platit za riziko, které podstupujeme, i když to na první pohled vypadá, že si vlastně kupujeme budoucí skvělý výnos. Ne, ne – výnos přijde až v budoucnu a je cenou za riziko, které podstupujeme teď! Měli bychom to riziko předem znát a mělo by vždy znamenat jen takovou ztrátu, kterou jsme schopni unést. Za tím účelem se většinou investice diverzifikují, tedy rozkládají do různých aktiv (cenných papírů, ale dobrou investicí jsou jistě i nemovitosti, umělecká díla či drahé kovy atp.), aby výnosy na straně jedné pokryly případné ztráty na straně druhé. Úspěšní investoři se rizikům rozhodně nevyhýbají, ale také nesázejí nikdy na jedinou kartu a nekupují taková rizika, která by nezvládli a která by investice proměnila v hazard. Při nákupu aktiv pak hledí ještě na jednu věc – na jejich likviditu, tedy jak rychle a výhodně budou schopni dané aktivum prodat. Zkrátka – obchodují s rizikem, ale obchodují s ním velmi opatrně.

Foto: Pixabay

Autor: Martin Švehla