e-news.cz - kurzy
Reklama

Schmarcz: Dotační porno. Místo aby stát podpořil výzkum a inovace, platí z grantů své nepřátele, kteří chtějí zastavit ekonomický růst

15.06.2023, Autor: Martin Schmarcz

14 votes, average: 5,00 out of 514 votes, average: 5,00 out of 514 votes, average: 5,00 out of 514 votes, average: 5,00 out of 514 votes, average: 5,00 out of 5
Schmarcz: Dotační porno. Místo aby stát podpořil výzkum a inovace, platí z grantů své nepřátele, kteří chtějí zastavit ekonomický růst

Jsme dotační ekonomikou. Místo aby firmy volně soutěžily o zákazníky, čekají ve frontě s nataženou dlaní na státní dotace a zakázky.

Stojí nás to pět set miliard ročně. Nemluvě o tom, že se tím ničí konkurence, křiví trh a omezuje podnikavost. Ještě horší je, že peníze, které jsou formálně určeny na vědu, výzkum a inovace, získávají neziskovky, která za ně propagují zastavení vývoje a nastolení tzv. nerůstu. Což není nic jiného než bída, přídělový systém a nahrazení kapitalistické svobody bolševickou diktaturou.

Co si budeme povídat, těch půl bilionu by šlo využit daleko lépe. Mohly by se o ně významně snížit daně firmám, které zavádějí skutečné inovace a nové výrobky. A zbytek vložit do státního fondu rizikových investic, který by podporoval start-upy a využití nových vědeckých poznatků v průmyslové praxi. Kdybychom toto učinili, rázem by se podpora inovací z veřejných národních zdrojů zvedla z jednoho procenta hrubého domácího produktu na šest. K tomu by jistě další aspoň čtyři procenta přidaly soukromé firmy. 

Rázem bychom tak dosáhli stavu, kdy desetinu vyprodukovaného bohatství investujeme do budoucnosti. Stali bychom se inovačním tygrem. Dokonce i kdyby to nakonec nebylo 10 % HDP, ale jen polovina. Dnes totiž dokážeme z peněz státního rozpočtu, evropských fondů a soukromých zdrojů “vyškrábat” na vědu a vývoj pouhá 2 % HDP. To je žalostně málo a je to hlavní důvod, proč nyní sice továrny jedou na plno a všichni mají práci, ale chudneme. Protože produkujme převážně subdodávky, ne vlastní výrobky s vysokými maržemi.

Našli jsme tedy zázračný “svatý grál ekonomiky”? Vezmeme velký balík peněz a vrhneme ho na vědu, vývoj a inovace? Bohužel, ne tak docela. Objem peněz je důležitý a objektivně – ten náš je nízký. Bohužel ale i to málo dnes z velké části vyhazujeme oknem. Místo abychom podpořili skutečný technologický pokrok, vylepšujeme firmám zisky a platíme jim investice, jež by si měli pořídit samy (viz 100 milionů na linku k výrobě toastového chleba pro Penam). Ještě šílenější je, když jimi uplácíme politické neziskovky.

V rámci debaty o “nerůstu”, což je neomarxistická teorie, jež chce nastolit cosi jako zelený komunismus, vyšlo najevo, že jeden z jejích hodně ukřičených protagonistů dostal pro svoji organizaci jen v roce 2021 cca 6,5 milionu ze zdrojů učených na vědu, výzkum a inovace. My všichni se mu skládáme na to, aby mohl šířit své bludy, které nás nijak neposunou k lepším technologiím a naopak přímo brzdí vývoj. Další milion této partičce přistál na kontě z Norských fondů, což jsou sice cizí peníze, ale opět je rozdělují naši úředníci.

Tohle už je opravdu zoufalé. Máme na vědu málo peněz a ještě je cpeme do kapes někomu, kdo chce, abychom měli celkově ještě daleko méně… Mohli jsme těch více než šest milionů dát nějakému vědeckému týmu, který třeba bádá nad novými zdroji energie. Například prostřednictvím fotosyntézy, která je v zachytávání slunečních fotonů mnohem účinnější než křemíkové solární panely a jde o obor, v němž patříme ke špičce. Ale my řekli “ne”! Na co více čisté elektřiny, když nám tady soudruh vysvětlí, že nepotřebujeme žádnou?

V této souvislosti se nemůžeme zase tak moc divit ministru financí Zbyňku Stajnurovi, že chce snížit výdaje na vědu a výzkum. Samozřejmě, že obecně je to špatně. Ale pokud se konkrétně vynakládají takto?!? Za sebe říkám, že bychom měli dávat na inovace mnohem více. Ale je třeba změnit systém. Jak? Tím, že podpoříme skutečně inovativní firmy. Tím, že budeme motivovat ke spolupráci vědce a průmyslníky. Tím, že místo rozhazování dotací podpoříme skutečné investice do budoucnosti.

Může to fungovat takto: Firmy získají velké osvobození od daní, zavedou-li opravdovou inovaci a novou technologii. Nebo zaplatí výzkum, který povede k novému hi-tech výrobku. Nebo jim vrátíme až 100 % ceny povolenek, pokud investují do snížení emisí – včetně možnosti financovat stavbu jaderné elektrárny. Nebo místo dotací zřídíme vládní fond, který formou bezúročné půjčky podpoří dejme tomu ve výši 30 % inovační projekty, které už získaly privátního investora (jde o to snížit riziko, ne vytěsnit soukromé podnikání).

Inovace jsou skutečným klíčem k budoucnosti. Když máte dost levné energie a moderní technologie, jste vítěz. Nejen v globálním závodě s vašimi konkurenty, ale i nad přírodou. Klima se měnilo vždy a vždy se měnit bude. I v minulosti přicházely krize – někdy velmi rychle a celé civilizace během pár desítek let přišly o možnosti obživy. Přetrvaly ty stabilní, silné, bohaté a vybavené technologiemi. Rozložené, slabé, chudé a primitivní zanikly. Tak tomu bylo po tisíce let a bude tomu tak i v tomto století.

Před nám je velká bitva o místo na slunci s Čínou a možná o život s měnícím se klimatem. Abychom obstáli, musíme neustále inovovat. Možností, jak toho dosáhnout, je hromada. Ale musí se chtít. Chce to vsadit na kapitalismus. Ne na dnešní dotační socialismus a už vůbec ne na nerůstový komunismus. Zachrání nás jedině růst. Růst množství energie, jímž disponujeme. Růst naši technologické síly. Růst víry v sebe sama. My si ale raději platíme budižkničemy, či přímo své nepřátele. 

Zastavme už to dotační porno!

Martin Schmarczvydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

CETA: Mýtus o vyčerpání zdrojů se v roce 2024 opět vzdaluje

10.05.2024, Autor: red

Nejnovější vydání Simon Abundance Indexu 2024 odhaluje, jak globální zdroje rostou rychleji než populace, což vyvrací běžné obavy z vyčerpání přírodních zdrojů v důsledku demografického růstu. To, že žijeme v době největší hojnosti, je přitom pouze důsledkem jednoduchých tržních principů.

Schmarcz: Německo se stalo motorem české prosperity po vstupu do EU. Stane se také naším hrobařem?

06.05.2024, Autor: Martin Schmarcz

Do Evropské unie jsme vstoupili před dvaceti lety. S trochou nadsázky však můžeme říci, že jsme vstoupili do Německa. Obě země jsou silně hospodářsky provázané, česká ekonomika doslova dýchá s tou německou. Když prosperuje, bohatství se přelévá i k nám, když stagnuje, spíše dříve než později se to negativně projeví i u nás.

e-news.cz - kurzy
Reklama
Apogeo
Reklama

Smrčka: U Pekingu se bojuje o Pensylvánii

23.04.2024, Autor: red

Dost možná rozhodne Pensylvánie podzimní prezidentské volby ve Spojených státech. Na oltář volebních hlasů dělníků bude proto slavnostně položena i nová americko – čínská obchodní válka.

Hypotéky by mohly zlevňovat rychleji. Riziko snadného odchodu klientů ale pokles sazeb brzdí

22.04.2024, Autor: Z blogosféry

Banky zlevňují hypoteční úvěry hodně pozvolna. Prudký pokles úrokových sazeb by mohl vyvolat spirálu refinancování i běžících fixací nebo tlak na banky, aby sazby v průběhu fixace snižovaly. Mírný poplatek za předčasné splacení totiž dává klientům více volnosti, banky ale riziko jejich odchodu nutně musí zohlednit v cenotvorbě.

e-news.cz - kurzy
Reklama

Daňhel: Dohledové orgány by měly zamezit neodbornému srovnávání povinného ručení

16.04.2024, Autor: Jaroslav Daňhel

Na začátku března uveřejnil Ekonomický magazín můj příspěvek Ekonomika „povinného ručení“ musí čelit trendu růstu škodního průběhu. Vzápětí v časopisu Pojistný obzor vyšel text „Povinné ručení zůstává pod tlakem vysoké škodní inflace“. Pojistný matematik Petr Jedlička zde konstatoval, že rozevírání nůžek mezi průměrnou škodou a průměrným pojistným pokračuje. 

Zemřel demýtizátor racionality

16.04.2024, Autor: red

Než se do toho se svým kolegou Amosem Tverskym pořádně pustili, ekonomie byla přesvědčena, že v podstatě bohatě vystačí s matematickým aparátem, sofistikovanými vzorci a důvěrou v lidskou racionalitu.

Sazka reklama
Reklama