Mám pro vás dobrou zprávu. Možná to tak trochu zapadlo, ale vládě se povedlo takřka vyrovnat penzijní účet. Otázka zní, jak dlouho tato radostná zvěst vydrží. Protože hnutí ANO vyhrožuje, že zruší provedené reformy a dramaticky zvedne důchody. Což může znovu nastartovat dluhovou spirálu a ještě více rozdělit společnost.
Protože tohle projídání budoucnosti nejen prohloubí deficit rozpočtu, ale staví vnuky a vnučky proti dědečkům a babičkám. Jako by nenávisti mezi lidmi nebylo beztak dost.
Jsou různé druhy populismu. K těm nejhorším patří cynismus, s nímž si ANO hodlá za pár měsíců koupit hlasy seniorů s chladnou kalkulací, že až se tenhle penzijní mejdan bude dlouhé desítky let splácet, už u toho nebudou ani příjemci renty, ani Andrej Babiš. Mohlo by si na plakáty inovovat známé heslo úvěrových šmejdů: „Ty dostaneš hned, oni zaplatí potom!“ Opravdu nejde o nic jiného, než o známé Ponziho schéma (neboli letadlo). Ti kteří přijdou (narodí se) později, tvrdě havarují a doplatí tak na ty před nimi.
U politiků to platí obráceně. Kdo zabrání budoucí katastrofě penzijního systému, v současnosti na tom prodělá. Tato vláda měla odvahu zatáhnout za záchrannou brzdu, i když věděla, že tím v podstatě pro ANO rozjela volební kampaň. „Tato vláda vás okradla a my vám to vrátíme“, sugeruje nyní Andrej Babiš a spol. seniorům – a hodně z nich na to slyší. Byť asi žádná lež nemůže být horší, obludnější a více zraňující. Ve skutečnosti se opozice tímto krokem chystá okrást budoucí generace a dnešním penzistům zaplatit z cizího.
V průběžném systému neexistuje nic jako „spravedlivá výše důchodu“. Co se vybere, to se ihned rozdělí. Přičemž pracující generace vydělává na své otce a matky. Na ně zase budou vydělávat jejich děti. Krájení koláče by přitom mělo odpovídat jednak zásluhám, jednak zohlednit solidaritu. Neboli kdo odvádí více, měl by mít vyšší rentu, ale zase ne o tolik, neboť část se přerozdělí ve prospěch těch, co měli nižší příjmy. Už tohle je složitý problém, ale to je na jiný text. Důležité je vědět, že nikdo si neplatí vlastní penzi.
Výše příspěvku na stáří závisí primárně na tom, jaké jsou aktuální mzdy a stav ekonomiky. Kdyby měli dnešní senioři dostávat důchody podle toho, kolik si platili za komunismu, šli by o žebrácké holi. Zkrátka dostávají podíl na aktuálním bohatství a je důležité, aby systém byl v rovnováze a platila rovnice „má dáti – dal“, tedy aby se na penzích vyplatilo tolik, kolik se vybere na pojistném. Avšak když se tento kabinet dostal k moci, dosahoval deficit penzijního účtu až 80 miliard korun za rok s tendencí ke zhoršování.
Díky lepší kondici hospodářství a provedeným reformám se letos očekává záporné saldo pod dvacet miliard. To zní nadějně, protože vidíme jasnou trajektorii směrem k rovnováze. Na obzoru už se však houfují mraky. Máme jako republika velký problém: volby. Všeobecně se očekává výrazné vítězství populistického hnutí ANO. Které sice ještě nezveřejnilo program, ale hrozí, že zruší změny a razantně zvedne sumu, kolik stát vyplácí na penzích. Ta nyní činí přes 700 miliard a je tak jasně největší položkou veřejných výdajů.
Tímto si k sobě jistě Babiš ještě více připoutá voliče v důchodovém věku. V této věkové skupině ho volí dva z pěti a celkově jde o více než milion hlasů. Zároveň však připoutá ke státnímu rozpočtu ještě větší balvan, který nás potáhne pod hladinu. Asi jedinou šancí by bylo, kdyby vládl v široké koalici s pravicí a podařili se tyto rozhazovačné plány alespoň obrousit. To je však v této chvíli pouze zbožné přání. Musíme realisticky počítat s tím, že veřejným financím ANO pořádně pustí žilou. Už zase…
Babiš předával vládu s rozpočtovým deficitem skoro sedm procent hrubého domácího produktu. Fiala ho nestabilizoval tak, jak jsme doufali, pravdou ale je, že tempo zadlužování přibrzdil a nyní je poloviční, než v roce 2021. Bude s tím konec? Začnou se zase rozevírat nůžky mezi příjmy a výdaji? Zatím vše vypadá na to, že ano. A penze budou hrát v této nepříznivé dynamice jednu z hlavních rolí. Nejde přitom o nic jiného, než o uplácení současných voličů na úkor těch, kteří ještě nemají volební právo či se zatím ani nenarodili.
Jde o známý koloběh: Levice rozdává, zadluží stát, když už je toho moc, prohraje volby, pravice dá veřejné finance zase do cajku, ale kvůli nepopulárním opatřením prohraje volby… a celé se to opakuje. Problém je, že s časem se apetit levičáků bezuzdně rozhazovat zvyšuje, zatímco odvaha pravičáků šetřit klesá. Důvod je zřejmý. Bohužel díky marnotratnosti získáte více hlasů než díky odpovědnosti. Aneb snižování schopnosti politiků rozumně spravovat stát je přímo úměrné nerozumnosti voličů.
Otočit tento neblahý trend, který patří k hlavním neduhům demokracie, lze jen dvěma způsoby. Možná třemi. Buď se objeví tak úžasný vůdce, který bude dost silný a odvážný, aby nedbal na okamžitou oblibu a ten provede rázné systémové změny, jež zafungují a bude těžké je znovu odstranit. Nebo se podaří výrazně zvýšit finanční gramotnost obyvatel, aby neskákali na pyramidové hry. Popřípadě přijde tak spektakulární krach, že na něj pak bude muset reagovat každá vláda, i kdyby byla výrazně levicová.
Takže co bude po říjnu? Raději očekávejme to nejhorší, maximálně můžeme být příjemně překvapeni. Připomeňme si slova prvorepublikového premiéra a velkého státníka Antonína Švehly: „Sociální demokraté rádi rozdávají koláče, které sami neupekli a upéci ani nemohli, protože snědli těsto, které ještě nestačilo ani vykynout.“ Zde je hůř – na výplatu vyšších penzí ještě ani nevyrostlo zrno na polích Agrofertu. Nejhorším strašákem je ale rozštěpení společnosti. Bude se zase říkat: Dědeček a babička ujídají chlebíčka?
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
