Funguje „antibabiš“? Jistěže. Průzkum STEM ukázal, že pro voliče vládních stran to byla hlavní motivace dát jim hlas. A rudým hadrem pro ně lídr ANO a celé jeho hnutí zůstává nadále. Proč tedy za ním koalice SPOLU čím dál více zaostává?
Inu, chtělo to hodně námahy. Pracovala na tom celé dva roky, ale nakonec se jí přece jen „podařilo“, co se zdálo být nemožným: naštvala své voliče natolik, že mnozí z nich už jí nechtějí pomoci ani proti hlavnímu „zlounovi“, kterého nemají rádi.
Řeči, že negativní motivace nezabírá, nebo že lidem je tak špatně a ekonomika je tak zdevastovaná mizerným vládnutím, že se to odráží na volebních preferencích, jsou pouhými dezinformacemi. Šířenými opozicí a jí spřízněnými novináři a politology. Což jasně ukázala zmíněná analýza. Ostatně vyvrací to i dlouhodobý trend průzkumů veřejného mínění. Ještě před rokem SPOLU vedla s třiceti procenty, přestože objektivně bylo opravdu zle a mnohem hůře, než nyní. Takže „fialovou bídou a drahotou“ to nebude.
Někomu se může zdát divné, proč uprostřed nejhorší krize za celou dobu existence České republiky nepadla vláda na dno. Jsou za tím dva faktory. Za prvé, nesmíme sledovat jen levicové voliče – ti pravicoví umějí odfiltrovat, co je důsledek chyb kabinetu a co vnějších nepříznivých okolností s nimiž šlo sotva co dělat a postihla celou Evropu. Samozřejmě je tím myšlena válka a růst cen energií. Naopak příznivci pětikoalice ocenili zásadové jednání, odvahu a mezinárodní prestiž, jež si získali Petr Fiala a spol.
Druhou příčinou, proč si vládní strany tak dlouho držely vysoké preference, je právě odpor k Andreji Babišovi (ale i Tomio Okamurovi). Příznivci ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Pirátů a STAN zkrátka neviděli alternativu. Takže „zatnuli zuby“ a drželi. Jenomže, jak se říká „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“. V tomto případě: tak dlouho si myslíte, že na své voliče můžete kašlat, až se vykašlou oni na vás. Kupodivu se tak stalo ve chvíli, kdy se konečně ekonomika začala zvedat, klesla inflace a rostou reálné mzdy.
Onen paradox je však pouze zdánlivý. Racionálně uvažující příznivci pravice dokázali pochopit, že v těžkých časech neměl kabinet prostor pro nic jiného než záchranné operace. Ale čekali, že když je líp, uvidí konečně větší aktivitu, zejména rychlejší konsolidaci veřejných financí a celkově sílu, rozhodnost, lídrovství. Nedočkali se a dali jasně najevo zklamání. Ne tím, že by přeběhli k Babišovi. Ale zmizeli mezi nevoliče. Nutno říci, že to neplatí pro fandy Pirátů a Starostů, jimž stačí právě jen „antibabiš“ – a odpor k Rusku a kulturní války.
Dále se tedy budu věnovat pouze konzervativcům. Protože o sympatizanty skutečně přicházejí jen oni. Konkrétně o celou třetinu. Za posledních dvanáct měsíců spadli ze třiceti na dvacet procent, zatímco Piráti v součtu se STAN jsou stále „na svých“. Lídry SPOLU zachvátila panika. Ale za tento momentální debakl si mohou jen oni sami. Neboť „antibabiš“ funguje, lidé v průzkumu STEM jasně odpověděli, že i v dalších sněmovních volbách mají jako hlavní motivaci hlasovat proti němu a proti ANO.
Co tedy nefunguje? Přece vládní politika. Ti nejvíce naštvaní voliči vlády z roku 2021 dokonce hodnotí výkon kabinetu Petra Fialy hůře, než ten předchozí. To je co říct, protože právě matláctví, chaotičnost a omezování občanů za Andreje Babiše vedlo jejich ruku při hlasování. Pokud si je chce SPOLU získat zpět, bude muset pořádně zabrat. A cože po ní váhající či odcházející příznivci chtějí? Kdo si myslí, že vyšší penze, mzdy a nejrůznější dárečky, ten se plete.
Na vrcholku „hitparády“ požadavků nespokojených voličů vládních stran se umístilo rychlejší snižování veřejných výdajů. Velice rozumný požadavek. Stejně jako ty další. Na druhém místě je zajištění pořádku a stability, třetí příčku zaujímá starost o normální lidi, čtvrté „řídit se selský rozumem“. Což vše si lze přeložit tak, že je třeba odmítnout migrační pakt, nezabývat se elitářskými tématy (LGBT manželství, istanbulská úmluva, Zelený úděl), ale ekonomickou prosperitou a zlepšením života obyčejných občanů.
Všechno to jsou pochopitelné a splnitelné požadavky. Vláda by měla „máknout“ a předvést schopnost přinášet řešení reálných problémů. Co ale vidí pravicoví voliči místo toho? Nové kolo řečí o tom, jak „musíme“ i přes odmítnutí Senátem protlačit istanbulskou úmluvu, dát párům homosexuálů právo na přednostní adopce (protože když jsou „až druzí“ v pořadí, jde prý o diskriminaci). A místo veřejných financí se ve Sněmovně dva dny řeší, zda je Andrej Babiš „bezpečnostním rizikem“.
Že si nechají konzervativci diktovat od liberálů marginální témata, jejich příznivce štve (sexuální menšiny a klima se umístily na chvostu zájmu). Že Babiš je zlo, o tom není třeba je přesvědčovat, myslí si to sami, ale chtějí výsledky. Tohle opravdu nezafunguje. Ukázala to i časová řada průzkumů Kantar pro ČT. Zatímco v lednu preference SPOLU vyskočily o 4 % (tedy o pětinu), další měsíc se o 2,5 % procenta propadly. To první je důsledek zlepšené ekonomicko situace, to druhé neschopnosti kabinetu ji využít.
Tým Petra Fialy dostal úžasný dárek, když nevyšly černočerné předpovědi opozice, jak balíček vše zničí, vzroste inflace a bude hůř. Stal se opak. Jenže místo aby kabinet představil plány, co vše ještě udělá do voleb, utápěl se v moralizování, vyprázdněném PR a politickém marketingu v Babišově stylu. Na to nejsou pravičáci zvědaví. Grilováním lídra opozice v jednacím sále i na sociálních sítích si možná vládní politici pohladili pošramocené ego. Ale to nebude stačit k vítězství. Ani „antibabiš“ nefunguje, když jste „antivláda“.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz