Kalkulačka pro výpočet čisté mzdy

Nejčastějším typem příjmu fyzických osob je mzda. Zaměstnanec si ji sjednává se zaměstnavatelem jako peněžitou odměnu za odvedenou práci. V případě zaměstnanců i za práci přesčas, ve ztížených podmínkách, za dělenou směnu atp., což tvoří nárokovou složku mzdy (zaměstnanec na ni má nárok, pokud splnil své povinnosti podle smlouvy).

Prémie, podíly a odměny představují  nenárokové složky mzdy. Součet nárokové a nenárokových složek tvoří pak hrubou mzdu. Do té se započítávají také např. náhrady za dovolené a svátky a různé příplatky; naopak sem nepatří cestovní náhrady a podobné obnosy, které zaměstnavatel sice vyplatí, ale ne přímo za odvedenou práci.

Při zadání základních parametrů si čistou mzdu nebo plat můžete zjistit v této interaktivní kalkulačce:

Zdroj: Peníze.cz – Výpočet čisté mzdy

Kalkulačka od hrubé mzdy odečte:

•  daň ze mzdy, která činí 15 % z hrubé mzdy, pokud mzda nepřesahuje  36násobek průměrné mzdy pro daný rok – pak se zbývající část mzdy daní sazbou  23 %.  Průměrná mzda pro rok 2025 byla stanovena na 46 557 korun  (limitem progresivní daně je teda 46.557 x 36 = 1.676.052 Kč za rok, potažmo 139.671 Kč měsíčně). Tuto daň sráží zaměstnavatel zaměstnanci z jeho mzdy a odvádí ji za něj. Většinou odvádí méně, protože pro výpočet zálohy uplatní slevy (např. sleva na poplatníka činí 30 840 Kč ročně, což je 2 570 Kč měsíčně).   
•  pojistné na sociální zabezpečení činí 7,1 % z vyměřovacího základu, což je většinou opět hrubá mzda, zaokrouhlená na celé koruny směrem nahoru,
•  pojistné na zdravotní pojištění činí 4,5 % z vyměřovacího základu, vypočítá se tedy shodně.

Daň ze mzdy, na kterou měsíčně odvádíme zálohu,  se v ročním zúčtování upraví podle konkrétní situace poplatníka, a to v roce 2025 o tyto slevy v platné výši:

•    na poplatníka se od vypočtené daně odečítá 30.840 Kč za rok, tedy 2.570 Kč za měsíc,
•  při invalidním důchodu 1. a 2. stupně se odečítá 2.520 Kč, tedy 210 Kč měsíčně,
•   při invalidním důchodu 3. stupně se odečítá 5.040 Kč, tedy 420 Kč měsíčně,
•   pro držitele průkazu ZTP/P se odečítá 16.140 Kč, tedy 1 345 Kč měsíčně,
• daňové zvýhodnění na děti (lze uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo kombinací obojího. Daňový bonus může být uplatněn, pokud poplatník dosáhl ve zdaňovacím období příjmu alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy):
  • na první dítě: 15 204 Kč ročně, tedy 1 267 Kč
    • pokud je dítě držitelem průkazu ZTP/P, sleva se zdvojnásobí: 30 408 Kč ročně (2 534 Kč měsíčně)
  • na druhé dítě: 22 320 Kč ročně, tedy 1 860 Kč měsíčně
    • pro držitele průkazu ZTP/P dvojnásobek: 44 640 Kč ročně (3 720 Kč měsíčně)
  • na třetí a každé další dítě:  27 840 Kč, tedy 2 320 Kč
    • pro držitele průkazu ZTP/P opět dvojnásobek: 55 680 Kč ročně (4 640 Kč měsíčně);
•  na vyživovaného manžela/ku, pokud žije ve společné domácnosti s poplatníkem, pečuje o dítě do 3 let a její/jeho příjmy nepřesáhnou 68.000 Kč ročně, jedná se ročně o 24 840 Kč​ (2 070 Kč měsíčně).

Ostatní daňové slevy (např. na studenty, školkovné aj.) byly zrušeny už pro rok 2024. Poplatník však může za určitých okolností dostat v ročním zúčtování tzv. daňový bonus, – a to v případě, že má nárok na vyšší daňové úlevy na děti (většinou vzhledem k vyššímu počtu dětí) než je jeho celková daňová povinnost. Daňový bonus se přiznává od minimálního výdělku ve výši poloviny minimální mzdy, v roce 2025 tedy od výdělku 10.400 Kč měsíčně.

Mzda nebo plat?

Ve veřejných institucích (ministerstva, obce, kraje, příspěvkové organizace a další) dostávají zaměstnanci plat. Mezi platem a mzdou není zásadní rozdíl – obojí se sjednává písemně v pracovní smlouvě, podle které vzniká pracovní poměr buď na dobu neurčitou (trvalý pracovní poměr), nebo na dobu určitou. Zákoníkem práce je stanovena pracovní doba 40 hodin týdně, pracovní poměr však může být sjednán i na kratší dobu (tzv. částečný úvazek). 

Mzdy jsou pak stanoveny některým z těchto způsobů:

•   časové (většinou jako mzda hodinová, tedy částka za odpracovanou hodinu),
•   úkolové (v principu odměna „za kus“, v praxi většinou za normohodiny) nebo,
•   podílové (jako stanovená část určité veličiny, např. obratu, tržeb, zisku atp.).

Mzdy mají většinou dvě složky:

•   pevnou (základní mzda dle pracovní smlouvy),
•   pohyblivou (většinou prémie, odměny, osobní ohodnocení a příplatky). 

Odměny nejsou nárokové, ale mohou být přiznané podle zásluh, za určité dosažené výsledky. Vyplácejí se jednorázově. Osobní ohodnocení se přiznává za trvalou kvalitu práce a může být odebráno pouze při zhoršení pracovního výkonu. Příplatky (za práci přesčas, v noci, ve svátek, o víkendech ve zhoršeném pracovním prostředí) jsou povinné.

Platy se stanovují podle platových tabulek. Tím má být zaručeno, že plat bude odpovídat složitosti a namáhavosti vykonávané práce, náročnosti podmínek a také odpovědnosti, se kterou je daná práce spojena, a to ve všech regionech ČR stejně. Platový tarif je kombinací platové třídy a platového stupně.

  Platových tříd je 16 a přiznávají se pracovníkům podle charakteru svěřené práce.

  Platových stupňů je 12 a odpovídají délce dosažené praxe.

Plat nesmí být nižší než minimální mzda. Pokud pracovník splňuje zákonné předpoklady, je mu přiznán příplatek, kterých je několik druhů. Jsou to příplatky za:

•   vedení do 60 % platového tarifu,
•   noční práci fixně 20 % průměrného hodinového výdělku,
•   práci v sobotu a v neděli 25 % průměrného hodinového výdělku,
•   rozdělenou směnu 30 % průměrného hodinového výdělku, případně,
•   osobní příplatek do 50 % tarifního platu za dobré výsledky a vyšší výkonnost.

Přiznat lze i zvláštní příplatky za práci ve ztíženém pracovním prostředí, za mimořádnou psychickou zátěž, za riziko ohrožení života a zdraví nebo za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah a specializační příplatek pedagogického pracovníka. Pracovník může také obdržet mimořádnou odměnu, jejíž výši určuje podle své úvahy zaměstnavatel.

Takto stanovený plat je, stejně jako hrubá mzda, základem pro výpočet odvodů, kterými jsou:

•   daň ze mzdy,
•   pojistné na sociální zabezpečení,
•   pojistné na zdravotní zabezpečení. 

 Po odečtení odvodů od hrubé mzdy dostaneme čistou mzdu, tedy částku, kterou zaměstnanec skutečně obdrží vyplacenou, která je tedy jeho disponibilním příjmem.

Další formy pracovního poměru

Pracovní poměr může být sjednán také jako dohoda o provedení práce (DPP) nebo dohoda o pracovní činnosti (DPČ). Princip odměňování je zde v podstatě stejný, vždy se jedná o mzdu (případně plat), ale protože se často jedná o práce dočasné, různé přivýdělky či studentské brigády nebo o jednorázové zadání úkolů, platí některé výjimky:

Zaměstnanec na DPP, pokud jeho měsíční mzda nepřesáhne 10.000 Kč, neplatí ze mzdy sociální a zdravotní pojištění. Pokud zaměstnanec navíc podepíše prohlášení k daním, neplatí z částky do 10.000 Kč ani daň ze mzdy. V případě DPČ se však daň odvádí už od hranice 4 000 Kč stejně, jako sociální a zdravotní pojištění. Osvobozený je tedy skutečně jen ten, kdo při práci na DPČ má mzdu nejvýše 3.999 Kč!

Co je superhrubá mzda

Od roku 2008 do roku 2020 se odvody ze mzdy vypočítávaly trochu jiným způsobem. Vždy platilo a platí dosud, že z hrubé mzdy odvádí každý zaměstnanec nejen daň, ale také sociální a zdravotní pojištění. Kromě toho ovšem za každého zaměstnance odvádí sociální a zdravotní pojištění také zaměstnavatel – jeho mzdové náklady na každého zaměstnance jsou tedy podstatně vyšší než přiznaná hrubá mzda.  

Pro účely výpočtu daně z příjmu se v uvedených letech braly za základ celkové mzdové náklady zaměstnavatele a tento údaj byl nazván superhrubá mzda. Můžeme ji tedy chápat také jako součet hrubé mzdy a sociálního a zdravotního pojištění, placeného zaměstnavatelem. V uvedené době se konkrétně jednalo o 9 % na zdravotní pojištění a 24,8 % na sociální pojištění, obojí vypočteno z hrubé mzdy. V konečném důsledku zavedení superhrubé mzdy tedy zaměstnanec platil vyšší daň, i když platná sazba (15 %) zůstávala stejná. Počítala se však z vyšší částky (zhruba o čtvrtinu vyšší, než byla hrubá mzda).

Pojem „superhrubá mzda“ sice nikde v zákonech uveden není, vžil se však a představoval ve své podstatě „skryté“ zvýšení daně ze mzdy, která byla opticky stále stejná.

Problematické postavení superhrubé mzdy lze dobře pochopit na tomto příkladu: Jestliže se  zaměstnavatel rozhodl zvýšit zaměstnanci hrubou mzdu o 1.000 Kč měsíčně, jeho náklady stouply o 1.338 Kč, ale zaměstnanec ke své čisté mzdě dostal pouze 689 Kč.

Navíc se vžil i pojen “zrušení superhrubé mzdy”, čímž je míněno, že se ( od 1. 1. 2021) už superhrubá mzda nepoužívá k výpočtu daně ze mzdy. Důsledkem bylo snížení daňového zatížení zaměstnanců a výpadek příjmů státního rozpočtu, odhadovaný ročně na částku kolem 90–100 miliard Kč (v roce 2025 už se odhady pohybují kolem 150 miliard ročně). V roce 2020, kdy svět zápasil s pandemií covid-19 a lidé měli nemalé finanční potíže, bylo toto „přilepšení“ vnímáno jako vhodná podpora oživení ekonomiky, neboť zaměstnancům plošně stouply čisté mzdy a dostávali tedy větší prostor k navýšení spotřeby. Konkrétní ekonomické důsledky se těžko odhadují. V následujících letech však vláda usilovala – a dosud usiluje – o vyrovnání státního rozpočtu, který se i díky tomuto kroku dostal do hlubokých deficitů.

Z ekonomického hlediska jsou kromě hrubých a čistých mezd a platů důležité ještě některé další ukazatele, zjišťované a vyhlašované pravidelně. Jedná se zejména o průměrnou, minimální a zaručenou mzdu, tedy čísla, na která navazují některá další zákonná ustanovení a která se také vyskytují ve veřejných diskuzích. Pojďme si je alespoň stručně přiblížit.

 Z čeho se počítá průměrná mzda?

Základem tohoto ukazatele je aritmetický průměr ze všech vyplacených hrubých mezd a platů, zahrnujících kromě základních platů a mezd i příplatky a doplatky, které byly zaměstnancům v daném roce zúčtovány.  Nezahrnují se sem pouze náhrady za pracovní neschopnost či karantény. Výpočet provádí Český statistický úřad a tento údaj čtvrtletně zveřejňuje. Jedná se o součet všech vyplacených mzdových prostředků, dělený počtem evidovaných pracovníků v daných měsících. Ve 4. čtvrtletí 2024 činila průměrná měsíční mzda 49.229 Kč (za celý rok 2024 byl průměr nižší: 46.165 Kč). Stále mluvíme o vývoji hrubé nominální mzdy. Pokud její růst porovnáme s růstem cen (inflací), zjistíme, jaký byl vývoj reálných mezd. Za rok 2024 stoupla nominální průměrná mzda o 6,3 % na 46.165 Kč, spotřebitelské ceny však vzrostly za stejné období o 2,4  %. V loňském roce tedy došlo k růstu reálných mezd, statisticky vyjádřeno je to přibližně o 4,6 %. není to totiž prostý rozdíl 6,3 % minus 2,4 %. Zde se jedná o procenta z různých základů. Korektnější výpočet je (1 + 6,3/100) lomeno (1 + 2,4/100) mínus 1 ≈ 4,6 %). 

Průměrná mzda jinak než aritmetickým průměrem

Úskalím statistických ukazatelů je způsob jejich využití. Když porovnáme aritmetický průměr nominálních mezd ve dvou po sobě jdoucích obdobích, dostaneme relevantní informaci o trendu. Na průměrnou mzdu nedosáhne zhruba 66 % všech zaměstnanců, neboť aritmetický průměr silně vychylují vysoké příjmy některých vedoucích pracovníků. Těch je sice relativně méně, jejich mzdy či platy jsou však mnohdy násobkem mezd a platů jiných zaměstnanců. Toto zkreslení do jisté míry eliminuje medián mezd, což je prostřední mzda ze všech, kdybychom je seřadili za sebou podle velikosti. Stejný počet zaměstnanců tedy pobírá mzdu nižší než medián a stejný počet také mzdu vyšší. Medián za 4. čtvrtletí 2024 dosahuje 41.739 Kč a lze na něm například posoudit rozdíly v odměňování mužů a žen. Medián mezd u mužů byl 45 004 Kč a u žen 38 643 Kč.

Dalším orientačním údajem, který má vyšší vypovídací schopnost je mzdový modus, tedy nejčastěji se vyskytující úroveň mezd či platů. Za 4. čtvrtletí 2024 se například udává, že 80 % zaměstnanců pobíralo mzdu či plat v rozmezí od 21 577 Kč do 80 431 Kč měsíčně.

Zdroj: vlastní zpracování

Průměrný výdělek

Když zaměstnavatel stanovuje pro konkrétního zaměstnance výši odstupného, náhrady za dovolenou či za dočasnou pracovní neschopnost, musí vypočítat jeho průměrný výdělek. Nejedná se tedy o ekonomický „ukazatel“, ale o konkrétní údaj o jednotlivém zaměstnanci. Zaměstnavatel je také povinen tento údaj uvést v  potvrzení pro úřad práce, který podle průměrného výdělku přiznává či stanovuje sociální dávku. Postup pro výpočet průměrného výdělku je dán zákonem. Jednoduše řečeno se jedná o hrubou mzdu včetně všech náhrad a příplatků (celkovou hrubou odměnu za odvedenou práci), která se vydělí počtem odpracovaných hodin (včetně např. přesčasů). Tím je získán průměrný hodinový výdělek zaměstnance v určitém období (čtvrtletí), který lze pak násobit průměrnou týdenní pracovní dobou (40 hodin týdně) a průměrným počtem týdnů v měsíci (v roce 2024 je to 4,35 týdne, při výpočtu se však odpracovaná doba koriguje o absenci). 

Minimální mzda

V souladu se zákoníkem práce stanovuje vláda svým nařízením minimální částka, která musí být na území státu vyplacena za odvedenou práci, konkrétně za pracovní dobu 40 hodin týdně. Není přitom důležité, zda se jedná o pracovní poměr dle pracovní smlouvy či dle DPP či DPČ. Pro rok 2025 je minimální mzda stanovena na 20 900 Kč za měsíc, tedy 124,40 Kč za hodinu.

Zaručená mzda

Institut zaručené mzdy byl pro rok 2025 zrušen. Ve veřejném a státním sektoru, stejně jako v soukromém,  se uplatňuje pouze minimální mzda, která byla stanovena vládou na úroveň 20 800 Kč měsíčně (nebo 124,40 Kč/hod. při plném úvazku). Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance bez výjimek, přičemž částky se stanovují s předpokladem plného úvazku (40 hodin týdně). Mzda nesmí být nižší než minimální mzda. Zaručená mzda se také neuplatňuje ani  u pracovníků na dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti. 

Vývoj mezd v ČR 2020 – 2024

Zatímco nominální mzdy soustavně rostou, růst reálných mezd je závislý na vývoji spotřebitelských cen. Vzhledem k poměrně masivnímu růstu cen se tedy reálné mzdy v posledních dvou letech citelně snížily:

Pozoruhodnou skutečností je, že i přes pokles reálných mezd kumulovaně za posledních 5 let nejsou mzdové požadavky tak urgentní, jako v některých jiných zemích. Z makroekonomického hlediska je to pozitivní rys, neboť vyšší růst mezd by mohl vést k zintenzivnění inflačních tlaků a ke zpomalení růstu.  Poměrně vysoká zaměstnanost je jedním z klíčových pozitivních momentů české ekonomiky, některé údaje ale už naznačují, že nezaměstnanost je na vzestupu. Růst nezaměstnanosti by zatěžoval státní rozpočet, snižoval spotřebu obyvatel a celkově by signalizoval zpomalení růstu ekonomiky. Růst reálných mezd je samozřejmě jevem žádoucím, ale měl by být výsledkem rostoucí výkonnosti a měli bychom tedy vidět víc přidané hodnoty a vyšší produktivitu práce. 

Martin Švehla

Mohlo by vás také zajímat: 

• Kalkulačka – Superhrubá mzda
• Kalkulačka – Minimální mzda v roce 2024
• Kalkulačka – Průměrná mzda v ČR pro rok 2024
• Kalkulačka DPČ a DPP v roce 2024: výpočet čisté mzdy, odvodů a dalších nákladů
• Daňová kalkulačka pro OSVČ v roce 2024