Nejčastějším typem příjmu fyzických osob je mzda. Zaměstnanec si ji sjednává se zaměstnavatelem jako peněžitou odměnu za odvedenou práci. V případě zaměstnanců ve práci přesčas, ve ztížených podmínkách, za dělenou směnu atp.).
Součtem nárokové a nenárokové složky pak je hrubá mzda. Do té se započítávají jak prémie, podíly a odměny, tak i náhrady za dovolené a svátky; naopak sem nepatří cestovní náhrady a podobné obnosy, které zaměstnavatel sice vyplatí, ale ne přímo za odvedenou práci.
Při zadání základních parametrů si čistou mzdu nebo plat můžete zjistit v této interaktivní kalkulačce:
Zdroj: Peníze.cz – Výpočet čisté mzdy
Kalkulačka od hrubé mzdy odečte:
- daň ze mzdy, která činí 15 % z hrubé mzdy, sráží se však pouze záloha ve výši 7,7 % a za zaměstnance ji z jeho peněz – stejně jako ostatní odvody – odvádí zaměstnavatel. Pokud hrubá mzda přesahuje trojnásobek průměrné mzdy (letos je to 161.296 Kč), platí zaměstnanec 15 % z této částky a 23 % z toho, o co jeho hrubá mzda tuto částku převyšuje,
- pojistné na sociální zabezpečení činí 7,1 % z vyměřovacího základu, což je většinou opět hrubá mzda, zaokrouhlená na celé koruny směrem nahoru,
- pojistné na zdravotní pojištění činí 4,5 % z vyměřovacího základu, vypočítá se tedy shodně.
Daň ze mzdy, na kterou měsíčně odvádíme zálohu ve výši 7,7 % z hrubé mzdy, se v ročním zúčtování upraví podle konkrétní situace poplatníka, a to o tyto slevy, v roce 2024 v této platné výši:
- na poplatníka: odečítá se 30.840 Kč za rok, tedy 2.520 Kč za měsíc,
- při invalidním důchodu 1. a 2. stupně: odečítá se 2.520 Kč, tedy 210 Kč měsíčně,
- při invalidním důchodu 3. Stupně: odečítá se 5.040 Kč, tedy 420 Kč měsíčně,
- pro držitele průkazu ZTP/P: odečítá se 16.140 Kč, tedy 1 345 Kč měsíčně,
- na děti: 1. dítě 30.408 Kč, tedy 1 267 Kč měsíčně, na 2. dítě 22.320 Kč, tedy1 860 Kč měsíčně, na 3. a každé další dítě 48.408 Kč, tedy 2 320 Kč měsíčně,
- na vyživovaného manžela/ku, pokud pečuje o dítě do 3 let 24 840 Kč, tedy 2070 Kč měsíčně.
Ostatní daňové slevy (např. na studenty, na školku aj.) byly pro rok 2024 zrušeny. Poplatník však může za určitých okolností dostat v ročním zúčtování tzv. daňový bonus, – a to v případě, že má nárok na vyšší daňové úlevy na děti (většinou vzhledem k vyššímu počtu dětí) než je jeho celková daňová povinnost. Daňový bonus se přiznává od minimálního výdělku ve výši poloviny minimální mzdy, v roce 2024 tedy od výdělku 9.450 Kč měsíčně.
Mzda nebo plat?
Ve veřejných institucích (ministerstva, obce, kraje, příspěvkové organizace a další) dostávají zaměstnanci plat. Mezi platem a mzdou není zásadní rozdíl – obojí se sjednává písemně v pracovní smlouvě, podle které vzniká pracovní poměr buď na dobu neurčitou (trvalý pracovní poměr), nebo na dobu určitou. Zákoníkem práce je stanovena pracovní doba 40 hodin týdně, pracovní poměr však může být sjednán i na kratší dobu (tzv. částečný úvazek).
Mzdy jsou pak stanoveny buď jako:
- časové (většinou jako mzda hodinová, tedy částka za odpracovanou hodinu),
- úkolové (v principu odměna „za kus“, v praxi většinou za normohodiny) nebo,
- podílové (jako stanovená část určité veličiny, např. obratu, tržeb, zisku atp.).
Mzdy mají většinou dvě složky:
- pevnou (základní mzda dle pracovní smlouvy),
- pohyblivou (většinou prémie, odměny, osobní ohodnocení a příplatky).
Odměny nejsou nárokové, ale mohou být přiznané podle zásluh, za určité dosažené výsledky. Vyplácejí se jednorázově. Osobní ohodnocení se přiznává za trvalou kvalitu práce a může být odebráno pouze při zhoršení pracovního výkonu. Příplatky (za práci přesčas, v noci, ve svátek, o víkendech ve zhoršeném pracovním prostředí) jsou povinné.
Platy se stanovují podle platových tabulek. Tím má být zaručeno, že plat bude odpovídat složitosti a namáhavosti vykonávané práce, náročnosti podmínek a také odpovědnosti, se kterou je daná práce spojena. Platový tarif je kombinací platové třídy a platového stupně.
Platových tříd je 16 a přiznávají se pracovníkům podle charakteru svěřené práce.
Platových stupňů je 12 a odpovídají délce dosažené praxe.
Plat nesmí být nižší než minimální mzda. Pokud pracovník splňuje zákonné předpoklady, je mu přiznán příplatek, kterých je několik druhů. Jsou to příplatky za:
- vedení do 60 % platového tarifu,
- noční práci fixně 20 % průměrného hodinového výdělku,
- práci v sobotu a v neděli 25 % průměrného hodinového výdělku,
- rozdělenou směnu 30 % průměrného hodinového výdělku, případně,
- osobní příplatek do 50 % tarifního platu za dobré výsledky a vyšší výkonnost.
Přiznat lze i zvláštní příplatky za práci ve ztíženém pracovním prostředí, za mimořádnou psychickou zátěž, za riziko ohrožení života a zdraví nebo za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah a specializační příplatek pedagogického pracovníka. Pracovník může také obdržet mimořádnou odměnu, jejíž výši určuje podle své úvahy zaměstnavatel.
Takto stanovený plat je, stejně jako hrubá mzda, základem pro výpočet odvodů, kterými jsou:
- daň ze mzdy,
- pojistné na sociální zabezpečení,
- pojistné na zdravotní zabezpečení.
Po odečtení odvodů od hrubé mzdy dostáváme čistou mzdu, tedy částku, kterou zaměstnanec skutečně dostává vyplacenou, která je jeho disponibilním příjmem.
Další formy pracovního poměru
Pracovní poměr může být sjednán také jako dohoda o provedení práce (DPP) nebo dohoda o pracovní činnosti (DPČ). Princip odměňování je zde v podstatě stejný, vždy se jedná o mzdu (případně plat), ale protože se často jedná o práce dočasné, různé přivýdělky či studentské brigády nebo o jednorázové zadání úkolů, platí některé výjimky:
Zaměstnanec na DPP, pokud jeho měsíční mzda nepřesáhne 10.000 Kč, neplatí ze mzdy sociální a zdravotní pojištění. Pokud zaměstnanec navíc podepíše prohlášení k daním, neplatí z částky do 10.000 Kč ani daň ze mzdy. V případě DPČ se však daň odvádí už od
hranice 4 000 Kč stejně, jako sociální a zdravotní pojištění. Osvobozený je tedy skutečně jen ten, kdo při práci na DPČ má mzdu nejvýše 3.999 Kč!
Co je superhrubá mzda
Od roku 2008 do roku 2020 se odvody ze mzdy vypočítávaly trochu jiným způsobem. Vždy platilo a platí dosud, že z hrubé mzdy odvádí každý zaměstnanec nejen daň, ale také sociální a zdravotní pojištění. Kromě toho ovšem za každého zaměstnance odvádí sociální a zdravotní pojištění také zaměstnavatel – jeho mzdové náklady na každého zaměstnance jsou tedy podstatně vyšší než přiznaná hrubá mzda.
Pro účely výpočtu daně z příjmu se v uvedených letech braly za základ celkové mzdové náklady zaměstnavatele a tento údaj byl nazván superhrubá mzda. Můžeme ji tedy chápat také jako součet hrubé mzdy a sociálního a zdravotního pojištění, placeného zaměstnavatelem. V uvedené době se konkrétně jednalo o 9 % na zdravotní pojištění a 24,8 % na sociální pojištění, obojí vypočteno z hrubé mzdy. V konečném důsledku zavedení superhrubé mzdy tedy zaměstnanec platil vyšší daň, i když platná sazba (15 %) zůstávala stejná. Počítala se však z vyšší částky (zhruba o čtvrtinu vyšší, než byla hrubá mzda).
Pojem „superhrubá mzda“ sice nikde v zákonech uveden není, vžil se však a představoval ve své podstatě „skryté“ zvýšení daně ze mzdy, která byla opticky stále stejná.
Problematické postavení superhrubé mzdy lze dobře pochopit na tomto příkladu: Jestliže se zaměstnavatel rozhodl zvýšit zaměstnanci hrubou mzdu o 1.000 Kč měsíčně, jeho náklady stouply o 1.338 Kč, ale zaměstnanec ke své čisté mzdě dostal pouze 689 Kč.
Nejvíc viditelným důsledkem zrušení superhrubé mzdy od 1. 1. 2021 bylo snížení daňového zatížení zaměstnanců a výpadek příjmů státního rozpočtu, odhadovaný ročně na částku kolem 90–100 miliard Kč. V roce 2020, kdy svět zápasil s pandemií covid-19 a lidé měli nemalé finanční potíže, bylo toto „přilepšení“ vnímáno jako vhodná podpora oživení ekonomiky, neboť zaměstnancům plošně stouply čisté mzdy a dostávali tedy větší prostor k navýšení spotřeby. Konkrétní ekonomické důsledky se těžko odhadují. V následujících letech však vláda usilovala – a dosud usiluje – o vyrovnání státního rozpočtu, který se i díky tomuto kroku dostal do hlubokých deficitů.
Z ekonomického hlediska jsou kromě hrubých a čistých mezd a platů důležité ještě některé další ukazatele, zjišťované a vyhlašované pravidelně. Jedná se zejména o průměrnou, minimální a zaručenou mzdu, tedy čísla, na která navazují některá další zákonná ustanovení a které se také vyskytují ve veřejných diskuzích. Pojďme si je alespoň stručně přiblížit.
Z čeho se počítá průměrná mzda?
Základem tohoto ukazatele je aritmetický průměr ze všech vyplacených hrubých mezd a platů, zahrnujících kromě základních platů a mezd i příplatky a doplatky, které byly zaměstnancům v daném roce zúčtovány. Nezahrnují se sem pouze náhrady za pracovní neschopnost či karantény. Výpočet provádí Český statistický úřad a tento údaj čtvrtletně zveřejňuje. Jedná se o součet všech vyplacených mzdových prostředků, dělený počtem evidovaných pracovníků v daných měsících. Ve 4. čtvrtletí 2023 činila průměrná měsíční mzda 46.013 Kč (za celý rok 2023 byl průměr nižší: 43.341 Kč). Stále mluvíme o vývoji hrubé nominální mzdy. Pokud její růst porovnáme s růstem cen (inflací), zjistíme, jaký byl vývoj reálných mezd. Za rok 2023 stoupla nominální průměrná mzda o 6,3 % na 43.341 Kč, spotřebitelské ceny však vzrostly za stejné období o 7,6 %. V loňském roce tedy došlo k poklesu reálných mezd, statisticky vyjádřeno o 1,2 % (nelze jednoduše odečíst 7,6 – 6,3 neboť procenta jsou z jiných základů!!!). [RS1]
Průměrná mzda jinak než aritmetickým průměrem
Úskalím statistických ukazatelů je způsob jejich využití. Když porovnáme aritmetický průměr nominálních mezd ve dvou po sobě jdoucích obdobích, dostaneme relevantní informaci o trendu. Usuzovat však z průměrné mzdy na všeobecnou životní úroveň obyvatel je poněkud zavádějící. Na průměrnou mzdu totiž nedosáhne přes 60 % všech zaměstnanců, neboť aritmetický průměr silně vychylují vysoké příjmy některých vedoucích pracovníků. Těch je sice relativně méně, jejich mzdy či platy jsou však mnohdy násobkem mezd a platů jiných zaměstnanců. Toto zkreslení do jisté míry eliminuje medián mezd, což je prostřední mzda ze všech, kdybychom je seřadili za sebou podle velikosti. Stejný počet zaměstnanců tedy pobírá mzdu nižší než medián a stejný počet také mzdu vyšší. Medián za rok 2023 dosahuje 39.685 Kč a lze na něm například posoudit rozdíly v odměňování mužů a žen. Medián mezd mužů je totiž 42.340 Kč a medián mezd žen 36.842 Kč. [RS2] [MŠ3]
Dalším orientačním údajem, který má vyšší vypovídací schopnost je mzdový modus, tedy nejčastěji se vyskytující úroveň mezd či platů. Pro rok 2023 se například udává, že 80 % zaměstnanců pobíralo mzdu či plat v rozmezí 20.073 – 74.654 Kč.
Zdroj: Kurzy.cz
Průměrný výdělek
Když zaměstnavatel stanovuje pro konkrétního zaměstnance výši odstupného, náhrady za dovolenou či za dočasnou pracovní neschopnost, musí vypočítat jeho průměrný výdělek. Nejedná se tedy o ekonomický „ukazatel“, ale o konkrétní údaj o jednotlivém zaměstnanci. Zaměstnavatel je také povinen tento údaj uvést v potvrzení pro úřad práce, který podle průměrného výdělku přiznává či stanovuje sociální dávku. Postup pro výpočet průměrného výdělku je dán zákonem. Jednoduše řečeno se jedná o hrubou mzdu včetně všech náhrad a příplatků (celkovou hrubou odměnu za odvedenou práci), která se vydělí počtem odpracovaných hodin (včetně např. přesčasů). Tím je získán průměrný hodinový výdělek zaměstnance v určitém období (čtvrtletí), který lze pak násobit průměrnou týdenní pracovní dobou (40 hodin týdně) a průměrným počtem týdnů v měsíci (v roce 2024 je to 3, 348 týdne).
Minimální mzda
V souladu se zákoníkem práce stanovuje vláda svým nařízením minimální částka, která musí být na území státu vyplacena za odvedenou práci, konkrétně za pracovní dobu 40 hodin týdně. Není přitom důležité, zda se jedná o pracovní poměr dle pracovní smlouvy či dle DPP či DPČ. Pro rok 2024 je minimální mzda stanovena na 18 900 Kč za měsíc, tedy 112,50 Kč za hodinu.
Zaručená mzda
Podobně, jako minimální mzdu určuje vláda svým nařízením také tzv. zaručenou mzdu, která samozřejmě nesmí být nižší než mzda minimální, stanovuje se však pro 8 různých skupin, daných složitostí a namáhavostí práce a s ní spojenou odpovědností. Částky jsou opět stanoveny s předpokladem práce na plný úvazek a pracovní doby 40 hodin týdně. V 1. skupině je zaručená mzda na úrovni mzdy minimální, tedy 18.900 Kč (112,50 Kč/hod.), a v nejvyšší 8. skupině 37.800 Kč (225 Kč/hod.). Mzda v této výši (bez příplatků za přesčasy, ztížené podmínky atp.) musí být vyplácena zaměstnancům v příslušných skupinách bez výjimek. Pokud na ni nedosáhnou, musí jim být doplacena – to se však nevztahuje na práci, vykonanou mimo pracovní poměr, tedy např. dle DPP či DPČ. Zaručená mzda se také neuplatňuje tam, kde je mzda sjednána kolektivní smlouvou.
Vývoj mezd v ČR 2020 – 2023
Zatímco nominální mzdy soustavně rostou, růst reálných mezd je závislý na vývoji spotřebitelských cen. Vzhledem k poměrně masivnímu růstu cen se tedy reálné mzdy v posledních dvou letech citelně snížily:
| rok | průměrná mzda v Kč | nominálně | reálně |
| 2020 | 35 611 | 4.4 % | 1.2 % |
| 2021 | 37 839 | 6.1 % | 2.2 % |
| 2022 | 40 353 | 6.5 % | -7.5 % |
| 2023 | 43 341 | 7.5 % | -2.9 % |
Pozoruhodnou skutečností je, že i přes déletrvající pokles reálných mezd nejsou mzdové požadavky tak urgentní, jako v některých jiných zemích. Z makroekonomického hlediska je to pozitivní rys, neboť vyšší růst mezd by mohl vést k zintenzivnění inflačních tlaků a nepochybně by byl též signálem pro centrální banku (ČNB), aby s poklesem úrokových sazeb příliš nespěchala. Vysoké úrokové sazby pak samozřejmě podvazují zájem o úvěry, rozsah investic a tím ohrožují ekonomický růst. Poměrně vysoká zaměstnanost je jedním z klíčových pozitivních momentů české ekonomiky, který ovšem nemusí trvat věčně. Vyšší mzdové požadavky mohou vést k propouštění, pokud některé firmy vyšší mzdové náklady neunesou. Růst nezaměstnanosti by zatěžoval státní rozpočet, snižoval spotřebu obyvatel a to by opět nebyl nejlepší předpoklad k ekonomickému oživení. I když je tedy pokles reálných mezd bolestivou skutečností uplynulých dvou let, je umírněnost mzdových požadavků jevem pozitivním.
Foto: Pixabay
Autor: Martin Švehla
Mohlo by vás také zajímat:
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
Martin Švehla
Po absolvování VŠE v Praze nastoupil jako ekonomický redaktor zpravodajství Československé televize (ČsT), poté byl 10 let mluvčím ČNB, v letech 2003 – 2007 se vrátil do České televize (ČT) jako obchodní ředitel a ředitel vnějších vztahů, odtud přešel jako viceprezident do Citibank CZ; od roku 2010 vyučuje též na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS), publikuje v periodickém tisku, je autorem několika knih včetně překladů z němčiny a angličtiny.
