Fassmann: Jak to bude s poklesem inflace a cen v letošním roce?

„Věřím, že se naplní předpovědi expertů, a že opatření, která dělá naše vláda – a v oblasti boje s inflací i Česká národní banka – se už letos začnou pozitivně projevovat. Že se zbavíme dvouciferných hodnot inflace, že se drahota začne umírňovat a ceny klesnou na přijatelnou úroveň“.

Z novoročního projevu předsedy vlády prof. Petra Fialy

Když slyším či přímo vidím tato či podobná tvrzení, mám stále neodbytnější pocit, že tady něco nehraje. Že slůvka pokles, snížení či zastavení inflace ve skutečnosti znamenají úplně něco jiného, než se nám snaží nakukat nejrůznější politici, analytici, moderátoři apod.  

Takže co to tedy vůbec je ta inflace? Inflace se většinou definuje jako nárůst cen zboží a služeb v určitém časovém období. I když se inflace vnímá především jako růst spotřebitelských cen, ve skutečnosti působí ve všech cenových okruzích – v cenách výrobců, v cenách investic, v cenách dovozu, vývozu a tak dále. Nárůst cen v těchto okruzích v předstihu signalizuje pravděpodobný budoucí nárůst spotřebitelských cen, proto se žádná hlubší analýza spotřebitelských cen neobejde bez analýzy vývoje v těchto okruzích.   

Inflace se měří pomocí takzvaných vážených indexů spotřebitelských cen vybraných druhů zboží a služeb.  Každý z těchto indexů tedy porovnává cenu dané komodity ve sledovaném období s cenou ve výchozím období. Tyto ceny se zjišťují pravidelně měsíčně ČSÚ přímo ve vybraných obchodech.  Takto vypočtené cenové indexy se pak skládají do celkového cenového indexu prostřednictvím tzv. vážení. Váha je ve skutečnosti podíl, který zaujímají výdaje na tu kterou spotřební komoditu ve spotřebním koši (celkových ročních výdajích) respondentů. Index spotřebitelských cen se může tedy propočítávat jak u všech spotřebitelů, nebo u jednotlivých typů spotřebitelů. (Vzhledem k výrazným odlišnostem se sestavuje pravidelně především spotřební koš u důchodců). 

Při debatách o vývoji míry inflace pomocí indexu spotřebitelských cen jsou často uváděna různá čísla, která, i když jsou rozdílná, jsou správná. Ovšem při nesprávném použití mohou způsobovat (a také způsobují) různá „nedorozumění“. Pro správnou informaci (a interpretaci) je třeba vždy jednoznačně vědět období, za které je míra inflace uváděna, a základ, k němuž se vymezené období porovnává. Nejčastěji se používají:

– Míra inflace, vyjádřená procentní změnou průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12 předchozích měsíců. Za měsíc listopad 2022 byla hodnota tohoto ukazatele 14,4 %.

– Průměrná roční míra inflace – jedná se o hodnotu téhož ukazatele v prosinci daného roku.

– Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku.Za měsíc listopad 2022 byla hodnota tohoto ukazatele 16,2 %.  

– Míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci. Za měsíc listopad 2022 dosáhla hodnota tohoto ukazatele 1,2 %.

To podstatné, co si musíme pamatovat je, že inflace znamená růst cen. Tedy růst či pokles inflace vždy znamená zrychlení nebo zpomalení cenového růstu. Tedy i při zpomalení inflace ceny rostou a ne – jak často slyšíme z úst nejrůznějších analytiků, moderátorů či politiků – klesají! (viz. výše).  Tomu, když klesají ceny se říká deflace a tomuto jevu jsme opravdu na hony vzdáleni. Tedy až uslyšíte od různých osob ve sdělovacích prostředcích úlevné věty typu že se očekává pokles inflace a že se tedy podařilo už konečně ceny zastavit, zkrotit, snížit atd. tak vězte, že i při nejoptimističtějším vývoji:  

• ceny v žádném případě nepoklesnou, ale že budou maximálně růst pomaleji, 
• ani tento pomalejší růst ovšem nemusí nutně znamenat, že se absolutní nárůsty cen (v korunovém vyjádření) nějak výrazně sníží.

Prostě desetiprocentní nárůst při výchozí ceně zboží 100 Kč, se rovná pětiprocentnímu nárůstu ceny stejné komodity, která mezi tím dosáhla hodnoty 200 korun. Nekupte to, když se Vám cenový index snížil na polovinu!  

A na samý závěr této nudné pasáže ještě několik praktických rad (a vězte, že po jejich osvojení budete ve statistice spotřebitelských cen vzdělanější než většina českých takzvaně renomovaných ekonomů). Tak tedy   – indexy spotřebitelských cen se (např. meziročně) „sčítají“ tak, že se násobí, „odčítají“ tak, že se dělí, průměrují za pomoci geometrického průměru (násobí se a odmocňují).  Takže prakticky – v minulém roce – se očekává průměrná míra inflace měřená růstem spotřebitelských cen zhruba na úrovni 16 %, v roce letošním pak na úrovni cca 10 %. To znamená, že například za dva roky narostou spotřebitelské ceny proti roku 2021 o téměř 28 % (1,16 x 1,1). 

Také to však znamená, že desetiprocentní nárůst v letošním roce, fakticky odpovídá zhruba dvanáctiprocentnímu nárůstu inflace loni (samozřejmě jde o působení vyššího základu indexu jak jsme si ukázali na žertovném příkladu výše).  Když vyjdeme z toho, že loni byla průměrná míra inflace cca 16 % a letos bude (v podmínkách minulého roku) 12 %, tak ona nám ta inflace ve skutečnosti letos o tolik neklesne. Přesněji řečeno ceny porostou (možná) o něco pomaleji než v minulém roce. A to tak pomaleji, že si toho běžný spotřebitel stěží všimne. Při takto vysokých cenových nárůstech totiž + – jedno dvě procenta nebude ani vidět. Že by mělo dojít k nějakému poklesu cen „na přijatelnou úroveň“ nemůže být ani řeči. O to více, že nás pan premiér ve svém vystoupení ubezpečil, že ani letošního roku nebude vláda proti pokračujícímu extrémnímu růstu cen nijak zasahovat.  A že ten nárůst bude pro naše peněženky setsakra extrémní uvidíme vbrzku. 

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Fassmann