Čína, dlouho považovaná za neoficiální továrnu světa, čelí v roce 2025 vážným výzvám. Její průmyslový model, postavený na obrovských objemech výroby, začíná narážet na své limity – ekonomická hodnota stagnuje a „datum spotřeby“ tohoto přístupu se zdá být blíže, než jsme si mysleli.
Křehké oživení s trhlinami
Když se podíváme na čínskou ekonomiku v srpnu, vidíme obra, který sice stále roste, ale už zdaleka ne tím tempem, na jaké jsme byli zvyklí. Průmyslová výroba v červenci rostla meziročně o 5,7 %, což je nejpomalejší nárůst za posledních osm měsíců. Ano, stále je to více než v EU či USA, kde se růst pohybuje v desetinách procenta, ale pro Čínu, která desetiletí udávala tempo globální ekonomiky, je to varovný signál. Celková ekonomika rostla v první polovině roku o 5,3 %, přesto analytici očekávají zpomalení na 4,6 % do konce roku, což je pod vládním cílem 5 %. Co se s průmyslovým kolosem děje?
Představte si Čínu jako obrovský stroj, který roky běžel na plné obrátky, ale teď začíná zadrhávat. Maloobchodní tržby rostly v červenci jen o 3,7 %, což je nejnižší tempo od prosince minulého roku. Investice do fixních aktiv, tedy do infrastruktury či továren, vzrostly za prvních sedm měsíců pouze o 1,6 %, přičemž realitní sektor, dlouho pilíř čínské ekonomiky, zaznamenal pokles o 12 %. A co víc, výrobní ceny klesly o 3,6 % a spotřebitelské ceny stagnují, což vytváří deflační tlak. Jinými slovy, Čína produkuje víc, než dokáže prodat – a to je problém.
Historická sázka na kvantitu versus kvalita
Abychom pochopili, kde se Čína nachází dnes, musíme se podívat do minulosti. Od konce 70. let, kdy Teng Siao-pching otevřel zemi zahraničním investicím, se Čína proměnila v „továrnu světa“. Levná pracovní síla, masivní export a po vstupu do WTO v roce 2001 i rychlá industrializace – to vše ji katapultovalo na pozici největšího výrobce planety. Od roku 2015 však přišla strategie „Made in China 2025“, ambiciózní plán, který měl přesunout důraz z kvantity na kvalitu, tedy na high-tech sektory jako elektromobilita, robotika či umělá inteligence. Cíl? Soběstačnost na úrovni 70 % v klíčových materiálech do roku 2025. Jenže, jak ukazují data, v některých oblastech, například v polovodičích, Čína stále závisí na dovozu ze Západu.
Tento přechod od levné montáže k inovacím a přidané hodnotě je klíčový. Ale co když stroj, který roky jel na plný plyn, nedokáže tak rychle přeřadit? Metaforicky řečeno, čínský průmysl má své „datum spotřeby“ – model založený na nadprodukci a nízkých nákladech není udržitelný donekonečna. Demografické stárnutí, rostoucí mzdy a geopolitické tlaky ho tlačí ke změně.
Proč tedy čínská továrna ztrácí dech?
Jedním z hlavních důvodů je vleklá krize realitního trhu, která omezuje domácí poptávku a táhne dolů i související odvětví. K tomu se přidává slabá spotřeba – Číňané jednoduše neutrácejí tolik, jak by vláda chtěla. Koncept „dvojí cirkulace“, který má posílit vnitřní poptávku a zároveň udržet silný export, zatím nefunguje podle plánu. Nadprodukce v některých odvětvích navíc vytváří cenový tlak a snižuje marže, což je fenomén, který analytici nazývají „involucí“ – jakési přílišné vnitřní soutěžení.
A pak jsou tu vnější faktory. Obchodní války s USA a geopolitické napětí omezují přístup k technologiím a exportním trhům. Západ navíc kritizuje Čínu za nekalé praktiky – od státem podporovaných dotací až po nucené transfery technologií. Není divu, že se hovoří o riziku protekcionismu a sankcí, které by mohly čínský růst ještě více přibrzdit.
Co to znamená pro nás v Česku?
Možná si říkáte, proč by nás měla zajímat čínská ekonomika, když jsme tisíce kilometrů daleko. Odpověď je jednoduchá: globalizace. Čínské zpomalení se nepřímo dotýká i nás, a to zejména přes Německo, našeho klíčového obchodního partnera. Slabší poptávka v Číně znamená nižší exporty německých firem, což se odráží i v českém automobilovém a strojírenském sektoru, kde jsme významným subdodavatelem. K tomu přidejte tlak čínské konkurence – ať už jde o elektromobilitu, kde firmy jako BYD či Geely expandují do Evropy, nebo e-commerce platformy jako Temu a Shein, které cenovou politikou ohrožují naše malé a střední podniky.
Kam Čína směřuje?
Optimisté věří, že strategie „Made in China 2025“ a masivní investice do technologií udělají z Číny globálního lídra v AI či elektromobilitě. Realisté však varují, že vnitřní problémy, jako realitní krize či demografické stárnutí, spolu s geopolitickými překážkami růst zpomalí. A pesimisté? Ti hovoří o možné stagnaci, pokud se transformace nezdaří. Jaký scénář nastane, ukáže čas. Jedno je ale jisté – čínská továrna světa už není nezničitelná.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: eleconomista.es, prnewswire.com, csis.org