Vláda zrušila daň z nabytí nemovitostí, před dvěma lety ji obhajovala

„Navržené zrušení daně z nabytí nemovitých věcí považuje vláda za neopodstatněný a nekoncepční zásah do českého daňového systému. Tato daň má v našem daňovém systému dlouholetou tradici a v různých podobách je obvyklá ve většině zemích Evropské unie.“

Autor: Vláda
Datum předložení: 13. 5. 2020
To je vládní stanovisko k návrhu na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí. Ale nenechte se zmást, psal se rok 2017. Dnes už má vláda úplně jiný názor: „Zrušením daně z nabytí nemovitých věcí a souvisejícím zrušením odpočtu úroků z úvěrů poskytnutých pro bytovou potřebu dojde ke zjednodušení a zpřehlednění daňového systému.“
Rozdíl je samozřejmě v tom, že původní stanovisko se týkalo opozičního návrhu ODS, zatímco kladné stanovisko doprovází vládní návrh zákona. Jakkoli to může znít podivně, není důvod se nad podobným veletočem příliš podivovat. Pokud se ve sněmovně objeví nějaký návrh na zrušení či zásadní snížení daní, bývá to většinou návrh strany, která po letech strávených ve vládě v opozici procitne a chce lidem ponechat v kapsách více peněz. Vláda takové návrhy označí za nesystémové a jen tak bokem také dodá, že by tím státní rozpočet přišel o x miliard, v tomto případě okolo jedenácti, což skutečně není právě málo.
Jakkoli se takový přístup ke snižování daní nemusí každému líbit, je třeba vzít na vědomí, že odpovědnost za příjmy i výdaje státu nese vláda a je tedy především na ní, aby si stanovila výši i skladbu daní a nastavila podle nich své výdaje. Voliči jí to pak mohou spočítat u voleb. Pokud snížení daní navrhuje opozice, pak jsou to spíše propagační pokusy o nalákání voličů, na které se ovšem po vítězných volbách snadno zapomene. Zase jsou tu ty zpropadené výdaje, které, a to si přiznejme, spousta voličů miluje. Nejlepší zkrátka je v opozici snižovat daně a ve vládě zvyšovat výdaje.
Paní ministryni Schillerové patří rozhodně dík za to, že se pokusila ze zajetých kolejí vystoupit. Tak jednoduché ale hodnocení jejího návrhu zase nebude. Podívejme se nejprve do nedávné historie této daně, kterou předepisuje zákon s poněkud nezvyklým názvem: Zákonné opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí. Zákon v roce 2013 přijal Senát v době, kdy byla po zátahu Šlachtova komanda proti žárlivým milenkám a nezdaněným kabelkám na Úřadu vlády rozpuštěna Poslanecká sněmovna. V Senátu a posléze i ve sněmovně ji překládal ministr financí prozatímní Rusnokovy vlády Fischer.
Původním autorem ovšem byla koaliční vláda pod vedením ODS, za kterou návrh předkládal ministr Kalousek v souvislosti s rekodifikací soukromého práva. Oproti předchozí úpravě návrh nesporně obsahoval některé pozitivní změny.  Podle původního zákona o dani z převodu nemovitých věcí platil daň prodejce, pokud to však neudělal, přešla tato povinnost automaticky na kupujícího, což vedlo k nemilému překvapení pro nejednoho nabyvatele. Převodem daňové povinnosti na nabyvatele tento problém odpadl, stejně jako povinnost opatřovat si k vyměření daně znalecký posudek na cenu nemovitosti.
Snaha o změnu osoby poplatníka daně ale vedla k tomu, že zákon spadl pod stůl. Senátoři totiž neuvěřili argumentu, že se ta čtyři procenta tak jako tak promítnou do ceny nemovitosti, a je proto jedno, kdo ji zaplatí. V zákoně, který později Senát přijal, proto nechali poplatníkem daně prodejce, který se s nabyvatelem mohl dohodnout na opaku.  Název zákona Senát nezměnil, čímž vznikla poněkud matoucí konstrukce, podle níž byl poplatníkem daně z nabytí něčeho primárně ten, kdo věc pozbyl. Trvalo tři roky, než to parlament uvedl na pravou míru a poplatníkem udělal nabyvatele nemovitosti.
Zrušení daně z nabytí nemovitosti ovšem ruší či mění také některé benefity, které byly s nákupem nemovitostí spojeny. Návrh počítá s tím, že od roku 2022 už nebude možné odečítat úroky z hypotéky z daňového základu. Teoreticky by celkový odečet úroků mohl být za 30 let splácení hypotéky větší, než daň z nabytí. Nejlepší čas na hypotéku pro vlastní bydlení z druhé ruky bude proto do konce roku 21, kdy nebudete platit daň a můžete odečítat úroky. Na zrušení daně mohou vydělat i kupci nemovitostí z druhé ruky na pronájem. Nově nezaplatí daň z nabytí a úroky z hypotéky, stejně jako teď, dají do nákladů.
Vadou na kráse je, že vláda daň neruší v okamžiku, kdy se dostala do komfortní příjmové situace a výpadek příjmů ji nemusí trápit. Ve skutečnosti je to právě naopak. Pro letošek plánuje (zatím) deficit 300 miliard a ani v příštích letech se šetřit nechystá. Výpadek příjmu daně z nabytí nemovitosti tak je možná zanedbatelný, ale jen díky tomu, že v budoucích deficitech je to kapka v moři. Cílem vlády je rozhýbat trh s nemovitostmi, který se hýbal v posledních letech až moc, což spolu s levnými hypotékami vedlo k nadhodnocení cen nemovitostí. Částečné ochlazení by tedy žádnou tragédií nebylo.
– swp, red –
Foto: Pixabay