Exkluzivně: Zveřejňování informací o očkovaných může být trestným činem

Oznámení směřuje mimo jiné proti již bývalému šéfovi Státního zdravotního ústavu (SZÚ) Pavlu Březovskému, řediteli Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Zdeňku Kabátkovi, krajskému radnímu pro zdravotnictví v Hradci Králové Zdeňku Finkovi či řediteli nemocnice v Českém Krumlově Jindřichu Floriánovi. Jak ale vyplývá ze zjištění Ekonomického magazínu trestného činu se naopak mohly dopustit osoby, které informaci o očkovaných médiím poskytly.
„Úřad pro ochranu osobních údajů není oprávněn řešit nahodilé a jednorázové úniky informací do médií o očkovaných osobách a jejich zdravotním stavu, jelikož nejde o součást systematického zpracování údajů. Nicméně naším úkolem by mělo být zjišťovat v případě úniku osobních údajů, odkud k tomuto úniku došlo,“ uvádí předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Jiří Kaucký.
V případě zveřejněných informací o očkování konkrétní osoby ve zdravotnickém zařízení, kdy zjevně nejde o systémové pochybení, ale o nahodilou situaci, nejde ani o porušení článku 5 obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) popisující zásady zpracování osobních údajů, konkrétně odstavec 1, písmeno b), kdy osobní údaje musí být shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být následně zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný. Přičemž správce osobních údajů, v tomto případě zdravotnické zařízení, podle článku 5 GDPR, odstavce 2, odpovídá za dodržení těchto zásad zpracování osobních údajů.
Pokuta až milión korun
Přestože tedy nejde o působnost Úřadu pro ochranu osobních údajů, konstatuje dále Kaucký, mohlo by se jednat o pochybení zaměstnance, který porušil zákoník práce, podle kterého jsou zaměstnanci povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci. Případné porušení povinnosti zachování mlčenlivosti v souvislosti se zdravotními službami dle § 51 odst. 1 a 5 zákona o zdravotních službách, za které dle §177 odst. čtvrtého zákona hrozí pokuta ve výši 1 000 000 korun, Úřadu nepřísluší posuzovat. Dle názoru Úřadu může být dokonce úmyslné jednání zaměstnance za určitých podmínek, zejména způsobení vážné újmy a právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, posuzováno jako trestný čin dle § 180 trestního zákoníku.
„Jestliže nejde o nahodilou situaci, je platnou povinností ohlásit porušení zabezpečení osobních údajů Úřadu pro ochranu osobních údajů podle článku 33 GDPR (do sedmdesát dva hodin od zjištění takového incidentu). Pouze pokud je nepravděpodobné, že by toto porušení mělo za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob, není nahlášení nutné,“ upřesnil Kaucký.
Útok zvenčí
Je však také mít podle něj na paměti, že může dojít k porušení zabezpečení osobních údajů i zvenčí. Typickým příkladem jednání, které může mít za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob, je kybernetický incident, kdy je veden útok vůči počítači, ve kterém jsou osobní údaje zpracovávány, jehož důsledkem je únik osobních údajů, jejich pozměnění nebo jiné zneužití. Dalším takovým útokem zvenčí ale může být např. ztráta listinných dokumentů obsahujících osobní údaje, které byly součástí manuálně vedené evidence (kartotéky) fyzických osob, nebo byly vytištěny z počítače, ve kterém je taková evidence vedena a obsah těchto dokumentů zakládá riziko pro dotčené osoby (např. ztráta zdravotnické dokumentace). I zde je však nutné rozlišovat rozsah porušení zabezpečení. Úřad nicméně řeší samotné nastavení ochrany osobních údajů správcem, včetně opatření, která byla nastavena po porušení zabezpečení osobních údajů s cílem jej vyřešit a neopakovat, nikoli útok jako takový. „Závěrem je nutné zdůraznit, že i když není Úřad pro ochranu osobních údajů oprávněn řešit případy ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, zejména v souvislosti s pomluvami a uváděním nepravdivých a nesprávných informací v tisku a na internetu v souvislosti s očkovanými osobami, neznamená to, že by takové jednání nebylo protiprávní. V takových případech je ovšem nutno se obrátit přímo na provozovatele médií a případně na soud nebo na příslušný státní orgán,“ doplňuje Kaucký
Povinnost mlčenlivosti
Podle § 51 odst. 1 zákona číslo 372/2011 Sb. o zdravotních službách a o podmínkách jejich poskytování ve znění pozdějších předpisů je poskytovatel zdravotních služeb povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Této povinnosti může být poskytovatele zproštěn pacientem, zákon vyjmenovává jednání, která se nepovažují za porušení mlčenlivosti, to ale není v daném případě aktuální, komentuje celou událost místopředseda ČAK Tomáš Sokol, podle nějž údaj o totožnosti očkované osoby, podobně jako údaj o tom, že jí zdravotní služba spočívající v očkování vůbec byla poskytnuta, je nepochybně údajem, na který se zmíněná povinnost mlčenlivosti vztahuje.
„Údaj o tom, že zdravotní služba spočívající v očkování byla poskytnuta, je-li spojen s konkretizací osoby, které byla poskytnuta tak, že tato osoba je ztotožnitelná, je nepochybně osobním údajem o určitelném subjektu o ochraně osobních údajů.
Trestným činem neoprávněného nakládání s osobními údaji dle § 180 odst. 2 trestního zákoníku je jednání, jímž pachatel, byť i z nedbalosti, poruší státem uloženou povinnost mlčenlivosti tím, že neoprávněně zveřejní, sdílí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají,“ vysvětluje Sokol.
Zveřejňování konkrétních informací o konkrétních osobách, které byly očkovány je jednání, kterému s velkou pravděpodobností muselo předcházet porušení výše zmíněné povinné mlčenlivosti. To za předpokladu, že zdravotní služba byla poskytnuta poskytovatelem v příslušném zdravotním zařízení a s běžným způsobem diskrece. Tedy v příslušné ordinaci nebo obdobném místě. Za tohoto předpokladu je zřejmé, že pramenem informace o poskytnutí této zdravotní služby s velkou pravděpodobností musel být zdravotní pracovník či pracovník poskytovatele zdravotní služby, který je vázán výše zmíněnou povinnou mlčenlivostí a tuto povinnost porušil. „Lze ale uplatnit parafrázi oblíbené námitky v případě úniku informací z trestních spisů, že to byl samotný očkovaný, kdo to rozhlásil. V některých případech to je i pravda, ale o ty zřejmě nejde.
Alternativa přichází v úvahu u těch osob, které jsou očkovány na nějakém jiném místě, například na svém pracovišti, přitom nelze vyloučit přítomnost jiných osob, spoluzaměstnanců, podřízených atd., kteří o poskytování této zdravotní služby vědí, ale na rozdíl od poskytovatele zdravotní služby, resp. jeho zaměstnanců nejsou vázáni žádnou povinnou mlčenlivostí. Lze též předpokládat, že tyto osoby informaci nedostali, nezískali v souvislosti s výkonem svého povolání ale náhodně, při výkonu svého povolání v důsledku toho, že na jejich pracovišti se poskytnutí zdravotní služby-očkování odehrálo.
Pokud uniknou informace z takovéhoto místa, nebo je média získají od takovýchto osob, pak nejde o porušení žádné povinnosti,“ vypočítá Sokol další možnosti, odkud údaje o očkování unikly.
Újma
 Naopak, v případě úniku těchto informací prokazatelně od poskytovatele zdravotních služeb je možné, že by takové jednání mohlo založit naplnění skutkové podstaty výše uvedeného trestného činu, uvádí dále. Nutno ale připomenout, že objektivní stránka tohoto trestného činu obsahuje ještě jeden znak, a to je způsobení vážné újmy na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají. Za vážnou újmu Komentář k trestnímu zákoníku (Šámal a spol.) považuje poškození na právech oprávněných zájmech například v majetkové oblasti ztrátou v podnikání, ztrátou zakázky, snížením příjmu a v oblasti nemajetkové se hovoří o ztrátě na pověsti, v rodinném životě, v zaměstnání apod.
„V případě očkování a následného zveřejnění informace o něm si nedokáži představit vznik majetkové újmy. Přesněji, lze si tuto újmu představit tam, kde například v důsledku zveřejnění informace dotčená osoba buď byla propuštěna ze zaměstnání, případně s ní byl ukončen pracovní poměr, byl na ni vyvinut tlak, aby rezignovala na svoji funkci, byla z této funkce odvolána apod. Problém je ovšem v tom, že v souvislosti s očkováním k těmto následkům, apod. i k následkům v nemajetkové oblasti nedochází v příčinné souvislosti s pouhým faktem očkování a jeho zveřejnění, ale v příčinné souvislosti s tím, že toto očkování je z nějakého důvodu považováno za nezákonné, nebo minimálně nemravné neetické atd.“ Něco jiného by podle Sokola jistě byl únik informace, podle níž byla dotčená osoba například na pravidelné venerologické prohlídce.
Zásah do soukromé sféry zveřejněním informace o očkování tedy je nepochybně zveřejněním osobních údajů, jak výše uvedeno, může, ale také nemusí jít o neoprávněné zveřejnění, přičemž neoprávněným bude zveřejnění informací, které byly dílem získány v důsledku porušení mlčenlivosti, a dílem není žádný rozumný zájem na jejich šíření. A to zřejmě platí i v případě, kdy informace o očkování určité osoby byla zveřejněna někým, kdo nemá zmíněnou povinnost mlčenlivosti.
„Pokud by někdo utrpěl újmu, majetkovou nebo na nemajetkovou v důsledku striktně jen zveřejnění informace a jeho očkování, ačkoliv na samotném faktu očkování není nic, co by se dalo označit za porušující, pak by zřejmě bylo možné reálně uvažovat o naplnění skutkové podstaty výše uvedeného trestného činu dle § 180 odst. 2 trestního zákoníku. Ve všech ostatních případech, to je v případech, kdy dochází k zveřejnění údajů o očkování v souvislosti s kritikou osoby, která se mu podrobila, například proto, že zjednodušeně řečeno „předběhla“ nebo se o tom lze minimálně domnívat, resp. diskutovat, zřejmě nelze hovořit o takové zásadní újmě, která by naplňovala jeden ze znaků objektivní stránky trestného činu.
Jinou věcí by pak bylo případné porušení zákona o osobních údajích, ale i zde by zřejmě únik jediné informace nebyl dostatečným důvodem pro postih. A pořád zde zůstává poměrně závažná překážka v podobě nutnosti prokázat, kdo únik informace způsobil. Poskytovatel zdravotních služeb nemá objektivní odpovědnost. A prokazovat příčinu úniku informací je asi dost beznadějná práce,“ uzavírá Sokol.
Zdrženlivější v názoru na trestnost úniků informací o očkovaných osobách je Sokolův kolega Petr Toman. „Podle mého názoru takové intenzity toto jednání nedosahuje. Musela by se posuzovat škodlivost takového jednání. Informace o tom, že se nechal někdo očkovat, není informace o zdravotním stavu a tím pádem ani citlivým údajem. Je rovněž možné argumentovat v tomto případě veřejný zájmem.“ Podle Tomana by se muselo rovněž rozlišovat, kdo byl původcem takové informace – zda se jednalo o osobu s povinností mlčelivosti, či o třetí osoby, na něž se tato povinnost nevztahuje.
Foto: pixabay.com