Jak jsem nastínil při pokračování mého investorského zamýšlení, zajímavou, byť stále dost alternativní investiční příležitostí, jsou akviziční vehikly SPAC. A to hlavně kvůli možnosti investovat do společností, které byly většinou „vyhrazené“ pro velké fondy rizikové kapitálu (tzv. „venture funds“).
Na závěr posledního zamyšlení jsem zmínil Defiance ETF – SPAK, tedy ETF („Exchange Traded Fund“) zaměřený právě na společnosti typu SPAC. Aktuální čistá hodnota aktiv fondu je US$ 44,96 mil. a má zainvestováno do více jak 250 jednotlivých SPAC. Spíše než samotná investiční příležitost tak může sloužit jako inspirace a zdroj informací o možnostech, které prostor SPAC nabízí. Ale kromě této inspirace určitě neuděláme chybu, když se zamyslíme nad odvětvími, která mají potenciál exponenciálního růstu a kde se mohou vyskytovat bájní „jednorožci“. Jedním z těchto odvětví je nepochybně FinTech, kde se realizují transakce v řádech miliard US$. Další jsou třeba odvětví, která mohou profitovat z „infrastrukturního“ plánu americké administrativy. Plán sice ještě není schválen a ve finále může doznat změn, je ale nepochybné, že americká verze „Green dealu“, který známe z Evropy, bude znamenat přesun peněz do tohoto odvětví. Čili zkusíme se držet starého, ale pořád platného pořekadla „Follow the money“.
Nicméně v mých úvahách se intenzivně objevují makroekonomická rizika. Jsou způsobená mnoha globálními problémy, ať již je to COVID, narušené dodavatelské řetězce, související inflační tlaky, nebo nedostatek zaměstnanců. Samostatnou kapitolou s ohromnými sociálními dopady je nedostatek rezidenčního bydlení a růst jeho cen vlastně v celém rozvinutém světě. Na rizika upozorňují i aktualizovaná doporučení investiční bank, kdy například Morgan Stanley na začátku září snížil americké akcie na „underweight“. Banka očekává tzv. „korekci v polovině cyklu“. Její míru odhaduje na ~10% a to zejména kvůli následujícím dvěma faktorům. Prvním je posílení pracovního trhu, které povede ke zpřísnění politiky FED dříve, než mnozí očekávají. To by znamenalo růst výnosů dluhopisů do konce roku, což bude představovat riziko pro ocenění akciových trhů. Druhým faktorem je obava, že růst zisků zklame v důsledku poklesu poptávky, oslabení spotřebitelské důvěry a tlaku na marže.
Spotřebitelská nálada v Spojených státech byla vždy pro americké, potažmo globální trhy důležitá. Nedostatek pracovních sil má být pro pracovníky obdobím konjunktury. Když musí podniky soutěžit o zaměstnance a udržet si je, zvyšují mzdy a zlepšují pracovní podmínky. Přesto má mnoho amerických zaměstnanců pocit, že to není dostatečné.
Mnoho podniků tvrdí, že mají problémy s hledáním pracovní síly. V srpnovém průzkumu Philly Fed mezi výrobci uvedlo 74,4 % firem, že nedostatek pracovních sil brzdí jejich výrobu, což je po narušení dodavatelského řetězce druhým největším problémem. A podniky zvyšují mzdy. Ve srovnání s předchozím rokem se průměrná hodinová mzda v srpnu zvýšila o 4,3 %.
Důvodem, proč se tato doba nejeví jako vítězná, je skutečnost, že ekonomika zažívá nejvyšší míru inflace za více než deset let. Po očištění o inflaci se průměrná hodinová mzda snížila o devět desetin procentního bodu. Průměrná týdenní mzda se snížila o stejnou částku. Vysokoškolsky vzdělaní zaměstnanci zaznamenali pokles reálných mezd o 1,1 procenta. Před pandemií zaznamenávali hodinoví zaměstnanci meziroční nárůst o 1,8 % a vysokoškolsky vzdělaní zaměstnanci o 1,6 %.
Podobnou dynamiku lze pozorovat i v ekonomických údajích zveřejněných v polovině září. Měsíční přírůstek maloobchodních tržeb ve výši 0,7 % po očištění o inflaci klesá na 0,4 %. Růst zásob o 0,5 procenta klesá na 0,2 procenta po očištění o index spotřebitelských cen. Index spotřebitelských cen však pravděpodobně není tím správným měřítkem pro úpravu podnikových zásob. Použijeme-li index cen výrobců pro mezipoptávku, tedy měřítko toho, co podniky zaplatily za zboží, pak to vypadá, jako by se zásoby snížily.
Po letech nízké inflace se zdá, že analytici si odvykli rozlišovat mezi nominálními a reálnými přírůstky. Zhruba deset let měly tendenci se od sebe příliš nelišit. V současném prostředí však může být pohled pouze na nominální čísla zavádějící. Čísla očištěná o inflaci nám říkají, že mzdy klesají, zásoby se zmenšují a maloobchodní tržby jsou pomalé.
Nicméně pohled na Evropu má Morgan Stanley optimističtější. Doporučují „overweight“ na automobilky, finanční sektor (zejména banky), společnosti podnikající v komoditách. Z evropských zemí preferují Německo, Itálii a Spojené království. Hlavní důvody pro další překonávání výkonnosti jsou přitom hned čtyři. Větší potenciál pro oživení evropského HDP a EPS, politika ECB, která by zvýšení HDP a EPS měla napomáhat i když výnosy globálních dluhopisů porostou, fakt že evropské akcie nabízejí 5% reálných výnosů oproti německým vládním dluhopisům a pozice globálních investorů v evropských akciích zůstávají nízké. Jak už plyne z druhého bodu, zůstává zvýšený vliv vládní politiky. Agresivnější fiskální a měnová politika bude pravděpodobně i nadále charakteristickým rysem tohoto cyklu, protože polici se snaží obnovit rovnováhu ekonomik, zlepšit sociální rovnost a prosazovat „zelenou“ agendu. Takže i zde se budeme držet hesla „Follow the money“. A poslední, zajímavý faktor, který zmíním, je oblast fúzí a akvizic. Podle Morgan Stanley je Evropa (a zejména Velká Británie) z hlediska objemu transakcí na čele světového trhu. Očekávají, že tento trend bude nadále pokračovat vzhledem ke zdravým cílovým společnostem (a jejich dobrým výsledkům) a velmi levnému financování. Významná bude role private equity fondů. To potvrzuje transakce oznámená 7. září, kdy fondy Apax Partners a Warburg Pincus koupily od Deutsche Telecom AG a Tele2 AB holandský byznys T -Mobile. Ocenění cílové společnosti bylo € 5,1 mld.
Dnešní pojednání jsem pojal ze široka, příště se již zaměřím na pár zajímavostí z oblasti SPAC.
Foto: Pixabay