Klimatické plány OSN: Ambice versus realita

Generální tajemník António Guterres to formuloval jasně: lidstvo v tomto cíli selhalo. Otázka už není, zda hranici překročíme, ale jak moc a s jakými následky.

Propast mezi slovy a činy

Čísla jsou neúprosná. Aby svět udržel oteplení na 1,5 °C, musely by se globální emise skleníkových plynů do roku 2030 snížit o 42 % a do roku 2035 dokonce o 57 %. Současné národní závazky ale vedou ke snížení pouze o 10–17 %. Přinejmenším to vypadá, že tam, kde potřebujeme razantní změnu, děláme jen kosmetické úpravy.

Mezivládní panel pro změnu klimatu varoval, že emise musí dosáhnout vrcholu nejpozději do roku 2025 – tedy prakticky nyní – a do roku 2030 klesnout o 43 %. Křivka emisí se sice poprvé v historii ohýbá směrem dolů, tempo poklesu je však tristní. Světová meteorologická organizace navíc potvrdila, že koncentrace skleníkových plynů v atmosféře dosáhly v roce 2023 nových rekordních hodnot.

Evropa táhne, Česko brzdí

Evropská unie se ráda prezentuje jako lídr klimatické politiky se Zelenou dohodou, která má dovést unii k uhlíkové neutralitě do roku 2050 a snížit emise o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990. Balíček „Fit for 55″ představuje ambiciózní legislativní rámec, který má tuto vizi naplnit.

Česká republika jako člen EU formálně tyto závazky sdílí. V prosinci 2024 vláda schválila aktualizovaný Národní klimaticko-energetický plán. Premiér Petr Fiala však zopakoval nesouhlas s cílem snížit emise o 90 % do roku 2040. Odborníci se shodují: současné ani plánované kroky České republiky nejsou v souladu se závazky plynoucími z Pařížské dohody. Pro dosažení cíle rozvoje obnovitelných zdrojů bude do roku 2030 zapotřebí investic přes 300 miliard korun – suma, která vyvolává otázky v politických I ekonomických kruzích.

Cena nečinnosti

Neplnění klimatických cílů není jen abstraktní selhání. Extrémní projevy počasí narůstají – vlny veder, sucha, povodně, hurikány. V České republice se dopady projevují růstem teploty a častějšími vlnami sucha i povodněmi. Roční ztráty v důsledku extrémního počasí v EU se letos odhadují na 43 miliard eur. A to je jen začátek.

Mezinárodní soudní dvůr v červenci vydal přelomový posudek: státy mají právní povinnost chránit klimatický systém. Právo se tak stává novým nástrojem tlaku. Jenže právní povinnost ještě neznamená politickou odvahu.

Paradoxní situace

Máme vědecké poznatky, mezinárodní dohody, právní rámec i technologie. Chybí nám jen jedno: dostatečně rychlá a razantní akce. Jak poznamenal jeden z expertů: pokud překročíme 1,5 °C, pak 1,6 °C je mnohem lepší než 1,7 °C. Není to rezignace, ale pragmatismus – každá desetina stupně znamená rozdíl v rozsahu škod.

Svět se připravuje na klimatický summit COP30 v brazilském Belému. Přinese novou vlnu slibů, nebo konečně konkrétní kroky? Zatím to vypadá, že propast mezi ambicemi a realitou se spíš prohlubuje, než zužuje.

Zdroj info: UNEP Emissions Gap Report 2024, IPCC, Světová meteorologická organizace, politico.eu

Autor: Petr Poreba

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT