Nebezpečný fenomén soustavného zdražování a nestability cen se jeví jako zvládnutý. Spotřebitelské ceny v ČR rostly dva měsíce po sobě tempem pouhá 2 %, což je inflace na úrovni cíle ČNB. Ta také zahájila již v prosinci 2023 snižování svých základních úrokových sazeb. Jsou to opatrné kroky, podporují však naději na brzké oživení české ekonomiky.
Růst cen má obecně své příčiny na straně nabídky (nabídková, nákladová inflace) nebo na straně poptávky. Většinou jsou přítomné faktory z obou stran a tak tomu bylo i v ČR v uplynulých létech. Objektivně rostly náklady firem napříč ekonomikou z důvodů, které jsou nasnadě: pandemie a s ní spojené poruchy v dodávkách surovin a komponentů, omezení maloobchodního prodeje a následně pak energetická krize. Na straně poptávky sehrály svou roli záměrné oslabování kurzu koruny v letech 2013 – 17 (tzv. kurzový závazek), vysoké deficity státního rozpočtu, miliardové dotace v období pandemie a odložené nákupy spotřebitelů, kteří zadrželi své úspory na účtech v bankách. Jinými slovy – dodavatelé byli do určité míry nuceni ceny zvyšovat a spotřebitelé měli dost peněz, aby tyto ceny akceptovali.
Aktuální stav inflace v ČR
Inflace v ČR dosáhla rekordních úrovní ve druhé polovině roku 2022, kdy ceny rostly tempem až 18 % meziročně. V té době již byly úrokové sazby centrální banky (ČNB) na úrovni 7 %. Koncem roku 2022 a pak po celý rok 2023 tempo inflace klesalo, přičemž ČNB podržela své sazby na stejné výši. Koncem roku to vedlo již ke značnému zklidnění cenové hladiny a letošní rok tento trend zatím potvrzuje: spotřebitelské ceny se během března 2024 zvýšily v průměru o 0,1 %. Za rok, tedy od března 2023 stouply o 2 %. Průměr ročního indexu se za uplynulých 12 měsíců představuje hodnotu 7,1 %. Nejsympatičtější číslo, ona 2 % meziročně, je srovnatelné s údajem, který publikuje ČBNB jako svůj inflační cíl. Chceme-li však posoudit vývoj našich reálných příjmů, zajímá nás spíš to vyšší číslo, neboť v něm jsou zahrnuty i výkyvy v jednotlivých uplynulých 12 měsících. Růst cen za jediný měsíc, v tomto případě o 0,1 % za březen, nabízí sice nejvíc optimismu, ale pozor, je to průměr za všechny druhy zboží ve spotřebním koši, takže je dobré se podívat blíže:
položka | změna M/M |
dálniční známky | 53,30% |
pohonné hmoty | 1,60% |
stravování | 0,50% |
ubytování | 1,90% |
tabákové výrobky | 2,10% |
ovoce | -2,60% |
Vejce | -6,00% |
vepřové maso | 1,70% |
sýry a tvarohy | -1,10% |
jogurty | -3,70% |
dovolené all inclusive | -2,80% |
ceny služeb celkem | 0,40% |
ceny zboží celkem | 0,00% |
Z tohoto pohledu je patrné, že růst některých cen je stále značný, ale v průměru je potlačen poklesem jiných cen, zejména potravin. Nebezpečný pak je prozatím růst cen služeb včetně stravování, protože se nezdá, že by k němu vedly objektivní příčiny. Spíš se jedná o zdražování s cílem navýšit zisk a hranicí je ochota zákazníků tyto ceny platit. Není také vyloučeno, že ceny potravin nezačnou v dalších měsících stoupat – zemědělci a potravináři nejsou v nejlepší finanční kondici, čelí značné zahraniční konkurenci a stěžují si na klesající dotace státu.
Porovnání meziroční inflace
Klíčový aktuální údaj říká, že meziročně stouply spotřebitelské ceny o 2 %. Zcela přesný popis tohoto údaje zní: ceny zboží a služeb, které spotřebovává v ČR průměrná domácnost, byly v březnu 2024 v průměru o 2 % vyšší než v březnu 2023. Podívejme se na vývoj tohoto ukazatele v jednotlivých čtvrtletích:
Zdroj: ČSÚ
Jak je vidět, samotná (jádrová) inflace skutečně setrvale klesala, některá vládní rozhodnutí (regulované ceny, ukončení dotací, změna daní) však konečný index ovlivňovaly spíš negativně. Administrativní zásahy tedy pokles inflace spíš zpomalovaly. To je zejména významné pro rozhodování ČNB o úrokových sazbách – regulace nemají přímou souvislost s makroekonomickou situací a snad i to je jeden z důvodů, že ČNB drobným snížením sazeb dala už v prosinci 2023 najevo, že lze sazby snižovat.
Definice inflace
V obecném smyslu je za inflaci považován soustavný růst cenové hladiny (tedy většiny cen v ekonomice) v určitém časovém úseku, zpravidla více měsíců. Tím dochází k poklesu reálné hodnoty peněz, neboť za stejný (nominální) obnos si koupíme méně zboží. Inflaci měří Český statistický úřad a svá měření publikuje měsíčně formou indexů, které vyjadřují růst v % za určité období (měsíc, čtvrtletí, rok atd).
Důsledky inflace pro ekonomiku a občany
Znehodnocování peněz snižuje kupní sílu občanů při stejných příjmech; snižuje i reálnou hodnotu jejich úspor a pohledávek, a současně s tím i závazků (dluhů). Inflace proto vždy inspiruje požadavky na zvýšení mezd a platů a vede z růstu zadluženosti domácností. To však již mluvíme o déle trvající a značně vysoké inflaci. Růst cen kolem 2 % ročně je považován za přirozený a obecně přijatelný průvodní jev ekonomického rozvoje země.
Zvýšená inflace má pro ekonomiku devastující účinky. Jednak startuje vyšší úrokové sazby jako základní obranu centrální banky, od nich se pak odvíjejí úrokové sazby úvěrů. Jakmile peníze zdraží, klesá investiční aktivita firem, mnohdy dochází i k omezení aktivit neboť i refinancování (provozní úvěry) zdražuje. Vyšší inflace vytváří inflační očekávání a ta se většinou také naplňují: očekávání dalšího růstu cen motivuje k urychlení nákupů, k útěku od peněz k jiným hodnotám. Bezprostředním důsledkem pak bývá i oslabování kurzu měny a z toho plynoucí zdražování dovozů a tedy další inflační impulzy.
Jak se počítá inflace:
Statistické autority definují spotřební koš, což je předem daný okruh zboží a služeb, nakupovaných průměrnými domácnostmi. V našem případě je to kolem 700 položek, z nichž každá má v koši svou váhu: Reflektuje skutečnost, že některé zboží kupujeme denně a jiné jednou za několik let. Ceny všech těchto položek se každý měsíc zjišťují a porovnávají s cenami v předchozích obdobích. Tak vznikají indexy, která pak souhrnně ukazují, o kolik procent se tyto ceny změnily. Statistický úřad pak může informovat nejen o měsíční čtvrtletní či roční míře inflace, ale také o tom, jak se vyvíjely ceny dílčích skupin zboží a služeb.
Metody výpočtu inflace
Výpočet čísel, která charakterizují míru inflace, jsou indexy – tedy v procentech vyjádřené změny cen stejného zboží za určitý čas. Nejběžnějším ukazatelem inflace je index spotřebitelských cen (CPI – consumer price index). Postup výpočtu je následující:
- Sběr dat: ČSÚ zjištuje ceny všeho sboží ve spotřebním koši každý měsíc;
- Váhy dílčích kategorií – zboží ve spotřebním koši je rozděleno do kategorií (potraviny, bydlení, doprava, kultura a volný čas atd.), z nichž má určitou váhu podle toho, jakou část spotřeby fakticky představují (náklady na bydlení představují větší část spotřeby než např. výdaje na kulturu);
- Výpočet CPI – součet cen v jednotlivých kategoriích, upravený příslušnou váhou je porovnán se stejným údajem za předcházející měsíc;
- Porovnání CPI v různých obdobích: na základě měsíčních dat lze pak porovnávat ceny s předchozím měsícem, se stejným měsícem minulého roku, zjišťovat průměry za určitá období a ty pak porovnávat atd.
Klíčové ukazatele a faktory ovlivňující výpočet inflace
Běžně sledujeme 4 klíčové ukazatele míry inflace. Je to v % vyjádřený přírůstek:
- průměrného ročního indexu spotřebitelských cen (změna průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12 předchozích měsíců),
- indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku (změna cenové hladiny za měsíc proti stejnému měsíci předchozího roku),
- indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci vyjadřuje procentní změnu cenové hladiny sledovaného měsíce proti předchozímu měsíci; jednou za rok se pak zveřejňuje
- Průměrná roční míra inflace (stejný ukazatel ale pouze v prosinci).
Kromě toho se v komentářích vyskytují i další pojmy (ukazatele), které lze považovat za klíčové:
- Jádrová inflace: zahrnuje pouze určité kategorie zboží a služeb, vylučují se položky s regulovanými cenami, ovlivněné změnou daní a příliš volatilní – lépe se tak posuzují zásadní příčiny inflačního vývoje;
- Index produkčních cen (PPI): zjišťují se ceny výrobců a jejich dynamika, což může signalizovat inflační tlaky dříve, než se promítají do CPI; spolu se souhrnným PPI se pak zjišťují i indexy oborové, tedy dynamika cen ve stavebnictví, v chemickém průmyslu, cen vývozu a dovozu atd.
- Důchodcovská inflace: některým položkám dává jinou váhu, neboť v seniorním věku lidé strukturu spotřeby mění, vydávají např. více peněz za léky a méně za vzdělání atp.
- Index nákladů na život (Cost of living index): sleduje dynamiku nákladů na základní životní potřeby, jako jsou potraviny, bydlení či zdravotní péče;
- Index nákladů na bydlení (Housing Cost Index): zahrnuje položky přímo související s bydlením, tedy nájemné, úročení hypoték, ceny nemovitostí).
Cennou vlastností údajů o inflaci je skutečnost, že jsou zjišťovány a publikovány nezávislými statistickými úřady (u nás ČSÚ), které zaručují jednak dodržování určité metodiky, ale také vzájemnou srovnatelnost údajů v čase i vůči jiným zemím. Samotný výpočet inflace je ovlivňován několika základními faktory:
- přiřazováním váhy jednotlivým kategoriím, které se mohou měnit s vývojem živnotní úrovně, životního stylu či ekonomických podmínek, stárnutím populace atp.
- výběr položek spotřebního koše a způsob (místo a čas) zjišťování cen zboží a služeb, slevové akce a jejich zohlednění,
- úpravy cen za kvalitu (když je výrobek nahrazen kvalitnějším s vyšší cenou),
- sezónní výkyvy v nabídce i poptávce,
- případné metodické změny.
Příčiny inflace
Růst cenové hladiny v jednoduché logice znamená, že je na trhu více peněz než zboží. Mechanismus trhu směřuje k rovnováze a růst cen tedy v podstatě přebytek peněz eliminuje. Přitom tlak může přicházet buď ze strany nabídky zboží (ceny rostou, protože rostou náklady), nebo ze strany poptávky (výroba roste pomaleji než množství peněz v ekonomice). Právě souvislost s růstem ekonomiky je pro posouzení inflace klíčová: zažili jsme v Evropě celkem nedávno období zpomalení, kdy nízké úrokové sazby a dodatečná likvidita růstu pomáhaly, a to i za cenu určitého „přebytku“ peněžní zásoby. Pokud ekonomiky rostou stejným tempem, jako inflace, jedná se o zdravý a udržitelný vývoj. Pokud však inflace růst ekonomiky předbíhá (řekněme o 3 – 4 procenta), stává se inflace problémem a vyvolává negativní změny v chování ekonomických subjektů.
Hlavní faktory ovlivňující inflaci v ČR
Problémem v letech 2020 – 21byly na straně nabídky zejména rostoucí náklady na zajištění subdodávek (proslulé čipy do aut a dalších výrobků), poruchy způsobené pandemií a následně i panika na energetickém trhu, vyvolaná válkou na Ukrajině. Rostoucí náklady vedly ke zvýšení cen, které ale na trhu obstály, protož lidé měli našetřeno (v období pandemie nemohli utrácet) a poté se zase báli koncových faktur za plyn a elektřinu. Zároveň zde bylo patrné nadměrné zvětšení peněžní zásoby v období tzv. kurzového závazku, kdy ČNB nakupovala devizy dráž, než trh požadoval a tím vpouštěla do ekonomiky nadměrné množství peněz (komentáře hovoří až o 2 bilionech).
Externí a interní faktory
Růst nákladů, pandemii i energetickou krizi lze považovat za externí faktory (inflaci dovezenou). Schodek státního rozpočtu, stejně jako kurzový závazek a další faktory zvyšování množství peněz v ekonomice, lez jednoznačně považovat za interní zdroje inflace. Diskuze se vedla i o tom, zda příčinou vyšší inflace v ČR (ve srovnání se zeměmi eurozóny) není „způsobena“ i tím, že máme samostatnou měnu (CZK) a nepřijali jsme měnu společnou (EUR). Příčinnou souvislost však prokázat nelze, za úvahu pouze stojí, zda by boj s inflací byl zdařilejší a kde bychom s inflací byli dnes. Převažuje názor, že autonomní měnová politika je v tomto ohledu účinnější. Každopádně se podařilo jak v rámci eurozóny, tak v ČR inflaci snížit. V ČR k tomu bylo nutné držet úrokové sazby centrální banky téměř 17 měsíců na úrovni 7 %, kdežto centrální banka eurozóny (ECB) zvýšila sazby pouze na 4,5 % a jejich snižování ohlašuje na červen 2024 – to by tato sazba platila tedy pouhých 6 měsíců. Aktuální inflace v eurozóně je však celkové vyšší než v ČR. Posuzování této otázky není tedy jednoduché. Konec konců si člověk musí umět odpovědět na tu základní: je lepší zkrotit inflaci rychle za cenu vyšších sazeb nebo pomaleji při sazbách mírnějších?
Prognóza inflace
Podstatným důsledkem zklidnění cenové hladiny je změna očekávání (expektací) jak mezi firmami, tak mezi občany. Postupné obnovení důvěry vede k oživení investičních aktivit i spotřeby domácností a to v souhrnu napomáhá obnovení ekonomického růstu. Pro letošní rok se očekává relativně nízký růst ekonomiky (u nás kolem 0,6 – 1 %, v EU kolem 1 %), ale také poměrně nízká inflace (jádrová inflace 2,9 %, průměrná kolem 2,6 %, v celé EU kolem 3,5 %). Také pro rok 2025 předpokládají analýzy udržení inflace v blízkosti 2 %, tedy na úrovni, ke které dlouhodobě směřují politiky centrálních bank.
Inflační cíle pro roky 2024 a 2025: stanovují centrální banky a jsou v rozvinutých ekonomikách na úrovni 2 %. Myslí se tím roční míra inflace, tedy tempo, jakým se cenové hladiny zvýší za 12 měsíců. S uvážením reálných podmínek a očekávaných skutečností pak centrální banky zveřejňují i své prognózy pro konkrétní roky, které se od základního cíle mohou lišit.
Očekávané výhledy a trendy pro inflaci v příštích letech
Výhledy jsou v ekonomice vždy zatíženy předpokladem, že se nestane nic neočekávaného. Pro rok 2024, ale i roky následující se všeobecně nepředpokládá příliš vysoké tempo růstu – od 0,6 % v tomto roce k 1,6 % v roce 2026. Je to dáno dozníváním inflace, nižší dostupností financování a přece jen ještě stále poněkud utlumenou důvěrou v budoucnost. V roce 2024 očekává ČNB inflaci 2,6 %, ECB (eurozóna) 2,3 %, v dalších letech pak již kolem 2 % i níže.
Foto: Pixabay
Autor: Martin Švehla