Na popud největších evropských mobilních operátorů, kteří jsou zároveň největšími provozovateli internetové infrastruktury, právě v Evropské komisi probíhá zajímavá diskuse. Digitální giganti, jako např. Netflix, Facebook, Apple apod., jsou totiž dle operátorů zodpovědní za více než 60 % přeneseného objemu dat. Měly by proto velké digitální společnosti platit svůj „spravedlivý podíl“ a přispívat operátorům na rozvoj internetové infrastruktury?
Základem současné debaty je několik klíčových dokumentů. Prvním z nich je Evropské prohlášení o digitálních právech a zásadách pro digitální dekádu, které uvádí, že „všichni účastníci trhu, kteří mají z digitální transformace prospěch, by měli převzít svou sociální odpovědnost a spravedlivě a přiměřeně přispívat k nákladům na veřejné statky, služby a infrastrukturu pro všechny Evropany“. Na konto tohoto strategického dokumentu Evropské komise vznikla následně řada dalších studií a analýz.
Big TELCO vs. Big TECH
Největší evropští mobilní operátoři – Vodafone, Orange, Telefonica a Deutsche Telekom (často zmiňovaní jako „Big TELCO“) se v tomto směru spojili a vyrazili do boje s „Big TECH“ – největšími digitálními hráči, jako jsou Google, Facebook, Netflix, Apple, Amazon a Microsoft. Právě těchto šest velkých digitálních firem je totiž dle údajů operátorů zodpovědných za 60 % celkového přeneseného objemu dat. Tím pádem by měly také spravedlivě přispívat na rozvoj internetové infrastruktury, aby bylo možné stále narůstající objemy dat spolehlivě přenášet (poplatek má být dle aktuálního požadavku vyměřen za každý přenesený GB).
Že celkový objem přenesených dat stále narůstá je bezpochyby pravdou. Digitální služby zkrátka konzumujeme stále ve větší míře a nabízené produkty jsou navíc stále kvalitnější, což samozřejmě souvisí také s větší datovou náročností (viz graf).
Graf: Nárůst celkového objemu přenesených dat

Zdroj: Ericsson traffic measurements
Pro debatu o kapacitních limitech internetové infrastruktury je nicméně dle řady odborníků rozhodující nikoliv ukazatel celkového objemu přenesených dat, ale maximální možná kapacita v době „dopravních špiček“. Situaci lze totiž přirovnat např. k dálnici pro motorová vozidla. Na ní vlastně není zcela rozhodujícím parametrem kolik v daném úseku projede denně aut, ale raději se vždy ptáme, zda se na daném dálničním úseku tvoří ráno nebo odpoledne zácpy.
Kapacitně se přitom zdá být dosavadní internetová struktura v pořádku, což mimo jiné dokládají i oficiální prohlášení mobilních operátorů. „Náklady na každý přenesený GB klesají v letech 2017-2021 rychlejším tempem než roste objem přenesených dat, a to bez dalších nároků na kapitálovou náročnost“, uvedl Vodafone Technology Investor Briefing v roce 2021. Také tarify, které telekomunikační operátoři nabízí v rámci přístupu v pevné síti, jsou neomezené z hlediska objemu dat. Operátoři se zároveň přesouvají k neomezeným datům i v mobilní síti, což dokazuje, že problém s objemem dat není tím stěžejním.
Co na to čeští experti?
Jakub Rejzek, prezident Výboru nezávislého ICT průmyslu: „Náklady na modernizaci a údržbu sítí jsou způsobeny především zvýšeným provozem ze strany poskytovatelů médií. Investice musí směřovat do jádra sítě, do přístupových a páteřních sítí. Případný příspěvek mediálních společností bychom považovali za impuls k rychlejším investicím do oblastí, které nejsou ekonomicky výhodné pro zavádění optických vláken“.
Jaromír Novák, bývalý předseda Rady ČTÚ a současný partner pro regulační záležitosti ve společnosti NIX.CZ: „Pokud existují oblasti, kde je to ekonomicky výhodné, mohou se provozovatelé buď podělit o náklady na zavedení sítě, nebo požádat o finanční prostředky EU. Pravidla síťové neutrality jsou navíc založena na nediskriminaci jakéhokoli síťového provozu. Pokud někdo tvrdí, že určitý druh provozu od určitých společností je příliš velký co do objemu, a požaduje ‚desátek‘, může se jednat o porušení nařízení o síťové neutralitě.“
Je třeba hledat společná řešení
Pouhé přenesení nákladů na digitální firmy s sebou nese řadu rizik. Z pohledu spotřebitele je tou největší hrozbou fakt, že celý potenciální dodatečný náklad může vyústit ve zdražení nabízených služeb, nebo zhoršení kvality nabízených služeb – za Netflix a nástroje Google si tak zkrátka zaplatíme více. Navíc, operátoři ani digitální firmy by vlastně jeden bez druhého nemohli dobře fungovat. Infrastruktura je pro přenos dat sice naprosto klíčová, ale lidé si domů pořizují internet konec konců proto, aby mohli neomezeně požívat Facebook a sledovat streamovací služby.
Argumenty operátorů prozatím nejsou podloženy dostatkem relevantních dat – zejména analýzou skutečných „úzkých hrdel“ v současné infrastruktuře, které do značné míry poukazují na určitý typ tržního selhání (např. nedostatečné vysokorychlostní připojení ve venkovských sídlech apod.). Na druhou stranu, do budoucna se zcela jistě tlak na kapacitní limity vytvořit může. Operátorům je tedy proto třeba dát za pravdu v tom, že se musíme otázkou odpovídajících investic do budoucna intenzivně zabývat. I třeba proto, že v našem regionu vzniká spousta šikovných firem zabývajících se vývojem počítačových her, což je bezpochyby jedno z odvětví nesmírně náročné na spolehlivý přenos dat.
Michael Fanta, senior analytik CETA, výzkumný pracovník UJEP
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA