Právní bitva o mimořádná opatření pokračuje

Distanční výuka
Jen dva dny po jejím podání vyhověl Nejvyšší správní soud žádosti Gymnázia Na Zatlance z pražského Smíchova o odložení účinků rozsudku Městského soudu v Praze. Rozsudkem bylo škole uloženo obnovit prezenční výuku, neboť její zákaz se opíral o nezákonně vyhlášený nouzový stav. Proti rozsudku podalo gymnázium kasační stížnost, do rozhodnutí o ní tak může výuka i nadále probíhat distančně.
Jako důvod pro pozastavení účinků rozsudku městského soudu shledal Nejvyšší správní soud veřejný zájem na ochraně zdraví studentů i zaměstnanců školy a jejich rodinných příslušníků. Soud přiznal, že pro důkladné zhodnocení rizika nákazy původcem nemoci Covid-19 v případě otevření školy nemá dostatek informací, proto dočasné rozhodnutí vydal s využitím tzv. principu předběžné opatrnosti. „Tento právní princip je využíván zejména v ochraně životního prostředí. Zjednodušeně řečeno znamená, že nedostatek důkazů o ohrožení nesmí být důvodem pro neposkytnutí ochrany důležitému veřejnému zájmu, je-li tu reálná hrozba závažných následků“, uvedl Filip Dienstbier, předseda senátu Nejvyššího správního soudu, který ve věci rozhodoval.
Soud si byl vědom, že v této věci musí rozhodnout skutečně bezodkladně. Přesto se pokusil získat i vyjádření žalobce, jak mu ukládá zákon. „Kontaktovali jsme žalobcova advokáta elektronickou poštou i na mobilní telefon – nakonec jsme se spojili a domluvili, že vyjádření pošle příští týden“, uvedl také soudce Dienstbier. Tak dlouho však soud nemohl čekat, a proto rozhodl ihned. Podle zákona může případně své rozhodnutí přehodnotit.
Žalobu proti gymnáziu podal loni v listopadu jeden z jeho studentů, který nebyl spokojen s tím, že výuka probíhá pouze distančně. Řízení o kasační stížnosti samotné se může protáhnout, protože otázkou, zda za uzavření školy na základě mimořádných opatření vlády či ministerstva zdravotnictví lze žalovat samotnou školu, se zřejmě bude zabývat rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.
Jak z rozsudku vyplývá, NSS neřešil vůbec otázku, zda vyhlášení nouzového stavu bylo protiústavní, jak tvrdil Městský soud v Praze, ale pouze otázku zákonnosti distanční výuky. Ani tu ale s definitivní platností nevyřešil. NSS si byl vědom, že v této věci musí rozhodnout skutečně bezodkladně. Přesto se pokusil získat i vyjádření žalobce, jak mu ukládá zákon. „Kontaktovali jsme žalobcova advokáta elektronickou poštou i na mobilní telefon – nakonec jsme se spojili a domluvili, že vyjádření pošle příští týden“, uvedl také soudce Dienstbier. Tak dlouho však podle něj soud nemohl čekat, a proto rozhodl ihned. Podle zákona může případně své rozhodnutí přehodnotit, takže ve finále nakonec ještě může výuku povolit.
Oprávnění Ministerstva zdravotnictví
Ve stejný den Nejvyšší správní soud rovněž zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla v loňském roce zrušena čtyři mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví vydaná podle zákona o ochraně veřejného zdraví a zakazující volný pohyb osob a maloobchodní prodej a služby. Podle městského soudu nebylo v době nouzového stavu vyhlášeného vládou přijetí takových opatření v kompetenci Ministerstva zdravotnictví. Proti rozsudku městského soudu podalo ministerstvo kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl, ačkoliv dal ministerstvu za pravdu jen v jednom z šesti bodů jeho obsáhlé kasační stížnosti.
Vedle jiných mimořádných opatření vydalo Ministerstvo zdravotnictví v období od 23. 3. do 17. 4. 2020 postupně celkem sedm opatření, kterými zakazovalo či omezovalo maloobchodní prodej různého zboží a poskytování některých služeb v provozovnách, a pět opatření o omezení volného pohybu osob. K návrhu právníka JUDr. Ondřeje Dostála městský soud zrušil ta z napadených opatření, která byla v době jeho rozhodnutí ještě platná, v ostatních případech návrh odmítl. Během řízení městský soud v reakci na průběžné vydávání nových opatření ze strany ministerstva a rušení opatření předchozích poučil navrhovatele o možnosti „aktualizovat“ podaný návrh a následně provedenou změnu připustil.
Ministerstvo zdravotnictví napadlo jak výsledek přezkumu svých opatření, tak průběh řízení před městským soudem. Soud podle ministerstva v řízení nepřípustně zvýhodnil navrhovatele, porušil práva ministerstva a své závěry dostatečně neodůvodnil.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou žádnou z námitek vůči postupu městského soudu. Zejména zdůraznil, že za situace, kdy ministerstvo průběžně měnilo napadená opatření, bylo úkolem soudu umožnit navrhovateli na tyto změny reagovat a o této možnosti jej poučit. „Procesní rovnost účastníků není formální kategorií, musí být reálná“, dodává k odůvodnění rozsudku Dienstbier. Ministerstvo také mělo být schopno svá opatření před soudem obhájit i ve lhůtách, které mu soud stanovil s ohledem na naléhavost situace. Nejvyšší správní soud rovněž přisvědčil městskému soudu, že bylo na místě zrušit i ta z napadených ministerských opatření, která v době soudního přezkumu sice již nevyvolávala právní účinky, ale byla stále platná.
Před Nejvyšším správním soudem naopak neobstál právní názor městského soudu, že v době vyhlášení nouzového stavu je působnost ministerstva podle zákona o ochraně veřejného zdraví oproti „běžné“ situaci omezena a opatření představující rozsáhlejší omezení práv může vydávat pouze vláda prostřednictvím krizových opatření. Pro tento závěr o „přepnutí“ kompetencí však Nejvyšší správní soud neshledal oporu v platném právu. „Nic takového neplyne z textu zákona a nelze to dovodit ani jeho rozumným výkladem. Právě v době krizových stavů, kdy je důležité, aby všechny orgány efektivně plnily své úkoly, je nežádoucí, aby docházelo k pochybnostem. Pravomoci, svěřené vládě pro zvládnutí příčiny nouzového stavu představují ve vztahu k běžným pravomocem ostatních orgánů jakousi nadstavbu‘ pro úkoly, na něž tyto běžné pravomoci nepostačují“, vysvětluje předseda senátu Dienstbier.
Nejvyšší správní soud jako kasační soud nemohl sám posoudit stěžejní otázku zákonnosti napadených opatření, vymezil však hlediska, podle nichž mají soudy opatření vydaná s odkazem na § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví napříště posuzovat. Bez ohledu na skutečnost, zda je zrovna vyhlášen nouzový stav či nikoliv, je nutno podle konkrétního obsahu přijatých opatření posoudit, zda taková opatření spadají do zákonného zmocnění Ministerstva zdravotnictví nebo ne. Přitom je třeba jednotlivě posuzovat zákonnost a také přiměřenost konkrétně stanovených zákazů, příkazů a omezení.
Řízení tak bude pokračovat před Městským soudem v Praze, i když v omezeném rozsahu, neboť ministerstvo již v den vyhlášení rozsudku městského soudu poslední z přezkoumávaných opatření opět zrušilo. Závěry Nejvyššího správního soudu jsou však závazné i pro přezkoumávání dalších opatření Ministerstva zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, budou-li opět vydávána. S tím počítá i již schválený pandemický zákon.
Zdroj foto: pixabay.com