Vládní návrh novely pandemického zákona je podle právníků daleko větším zásahem do svobod než dosavadní znění.
Rozšiřuje například možnosti omezení výkonu podnikatelské nebo jiné činnosti v provozovně, obchodním centru, tržišti, tržnici nebo v jiném prostoru sloužícímu k podnikatelské nebo obdobné činnosti, rozšiřuje možnost omezit chod kromě škol i na další dětská zařízení, omezení styku fyzických osob. Navíc má mít novela neomezenou platnost. Proti přijetí novely vyzvala poslance a senátory iniciativa Pro libertate.
Jak vysvětluje advokátka Denisa Sudolská, novela obnáší rozšíření pravomocí krajských hygienických stanic, Ministerstva zdravotnictví a nově i Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra vydávat mimořádná opatření. Podle platného znění pandemického zákona platí, že vydávat mimořádná opatření na základě něho mohou Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice včetně Hygienické stanice hlavního města Prahy. „K zásadním změnám má novelou pandemického zákona dojít v jeho § 2 odst. 2. Toto ustanovení vymezuje oblasti, které je možné mimořádnými opatřeními omezit. Zde je navrženo jednak upřesnění některých již možných omezení a jednak, a to především, k rozšíření oblastí každodenního života, které je možno na základě pandemického zákona omezit.“
Omezení podnikání
Platné znění § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona umožňuje mimořádným opatřením omezit činnosti obchodní nebo výrobní provozovny nebo provozu obchodního centra nebo stanovení podmínek pro jejich provoz. Novelou navrhované znění tohoto ustanovení rozšiřuje možnosti omezení výkonu podnikatelské nebo jiné činnosti v provozovně, obchodním centru, tržišti, tržnici nebo v jiném prostoru sloužícímu k podnikatelské nebo obdobné činnosti. K rozšíření možnosti omezení ve výkonu podnikatelské činnosti došlo i k § 2 odst. 2 písm. c), kde v platném a účinném znění jsou taxativně vymezeny živnosti jako např. holičství, pedikúra. „Podle novely by bylo možné omezit ty podnikatelské nebo obdobné činnosti, při jejímž výkonu přichází fyzická osoba do přímého osobního kontaktu. Z uvedeného vyplývá jasná snaha umožnit mimořádným opatřením omezovat téměř veškerou podnikatelskou činnosti. Je namístě se ptát, jaký smysl by mělo např. omezení provozu autoservisů, kde také dochází ke kontaktu fyzických osob (zákazníků) s pracovníky autoservisu, když tento kontakt je zcela marginální a předmětem služby autoservisu vůbec není. K rozšíření možnosti omezit provoz tržišť a trhů pak zcela zřejmě reaguje na snahu některých měst obejít mimořádná opatření,“ kritizuje Sudolská.
Sportoviště
Podle platného znění pandemického zákona, pokračuje advokátka, je možné omezit provozování přírodního nebo umělého koupaliště nebo sauny nebo stanovit podmínky pro jejich provoz. Novela počítá s možností omezit i sportoviště ve vnitřním prostoru stavby a venkovní sportoviště. Pokud by k takovému omezení došlo, bylo by jedincům, kteří si na čerstvém vzduchu chtějí utužovat své zdraví, toto zakázáno, popř. omezeno. „Zcela bezpochyby přitom platí, že dobrý zdravotní stav, ke kterému sport přispívá, je v případě onemocněním nemocí COVID-19 k dobru pacienta. Nadto lze mít pochybnosti o skutečném přínosu omezení provozu venkovních sportovišť z epidemiologického hlediska.“
Školství
Sudolská také upozorňuje na to, že novela pandemického zákona dále precizuje zařízení, kde bude možno omezit výuku. Podle platného znění je možné omezení výuky nebo jiného provozu vysoké školy nebo stanovení podmínek pro výuku nebo jiný provoz vysoké školy. Novela kromě škol vyjmenovává i dětské skupiny, zařízení péče o děti do 3 let věku, zařízení pro výchovu, výuku anebo mimoškolní vzdělávání dětí nad 3 roky věku nebo jiného obdobného zařízení. „Novela tedy zavádí jakýsi všeobjímající výčet, kde bude možné výuku nebo provoz omezit. K významnému rozšíření má novelou dojít u „testovacího“ ustanovení § 2 odst. 2 písm. m) pandemického zákona. Podle platné úpravy platí, že mimořádným opatřením lze přikázat testovat zaměstnance a jiné pracovníky na přítomnost onemocnění COVID-19. Novela má umožnit přikázání testování i studentům vysokých škol, vyšších odborných škol, žáky a děti navštěvující školu, školské zařízení nebo dětskou skupinu, a to jak formou antigenního, tak PCR testu. Mimořádným opatřením bude, stejně jako tomu je v současnosti u zaměstnanců, možné stanovit postup v případě odmítnutí testování studenty.
V současnosti přitom k plošnému testování studentů nedochází a studenti ani plošně nemusí prokazovat svou bezinfekčnost. Do budoucna by však toto bylo umožněno, takže kromě ke stresu z nadcházející zkoušky by se studentům mohl ještě přidat stres z toho, že si studenti musí zajistit testování.“
Omezení styku
Hodné pozornosti je podle Sudolské věnováno zcela novému ustanovení § 2 odst. 2 písm. n) pandemického zákona. To umožní mimořádným opatřením přikázat fyzickým osobám, které podstoupily test na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 s pozitivním výsledkem, zdržovat se odděleně od ostatních fyzických osob po dobu, než bude prokázáno, že tyto fyzické osoby nejsou nakaženy tímto virem. Toto omezení však může trvat nejdéle 72 hodin od podstoupení antigenního testu. Předmětné ustanovení není zcela konkrétní, lze se však domnívat, že takto pozitivně testovaným osobám bude nařízena karanténa a absolvování PCR testu. Novela rovněž uvádí rozsáhlý výčet provozů, kde dochází ke shromažďování lidí, jejichž provoz bude možné omezit. Jedná se o provoz hudebních, tanečních a podobných klubů, heren, divadelních, hudebních a kinematografických představení, galerií, muzeí, hradů, zámků a mimo jiné i zoologických a botanických zahrad či dětských táborů. „Je vhodné poznamenat, že k omezení uvedených provozů došlo již v minulosti. Dosud tomu tak docházelo aplikací jiných písm. odst. 2 § 2 pandemického zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví.
Dále se nově počítá s výslovnou možností mimořádným opatřením nařídit fyzickým osobám, které po stanovenou dobu pobývaly na území cizího státu nebo jeho části, pokud je tento stát z epidemiologického hlediska relevantní, poskytnout orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienickým stanicím) své identifikační a kontaktní údaje, informace o místě a délce pobytu na území cizího státu, o datu a způsobu překročení státní hranice ČR, použitém dopravním prostředku při návratu do ČR, o místě pobytu v České republice po stanovenou dobu od návratu do České republiky a další epidemiologicky významné údaje. Fyzickým osobám tedy může být uložena velmi rozsáhlá povinnost informovat o pobytu na území cizího státu. Za potenciálně problematickou lze považovat vágní formulaci „další epidemiologicky významné údaje“. Vzhledem k tomu, že výše uvedené informace jsou osobní údaje, mělo by se při sběru těchto informací postupovat tak, aby nebyly vyžadovány zbytečné, nerelevantní informace, resp. osobní údaje.
Jak bylo předestřeno výše, konstatuje Sudolská, novelou pandemického zákona má přinést Ministerstvu obrany a Ministerstvu vnitra možnost vydávat některá mimořádná opatření podle § 2 pandemického zákona vojákům, příslušníkům bezpečnostních sborů, státním zaměstnancům a zaměstnancům ministerstva vnitra. K tomuto lze pouze dodat, že pokud mimořádná opatření výše uvedených ministerstev nestanoví jinak, použije se i na fyzické osoby spadající do jejich příslušnosti, mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví.
Ústní karanténa
Významnou úpravu, kterou vládní novela pandemického zákona zamýšlí, je zcela nový § 8a. Podle tohoto orgán ochrany veřejného zdraví bude moci učinit oznámení o nařízení izolace nebo karantény ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku nebo též oznámením může pověřit vhodnou osobu. V současnosti má být podle § 67 zákona o ochraně veřejného zdraví o karanténě nebo izolaci rozhodnuto podle správního řádu4 , tedy písemně a s odůvodněním takového rozhodnutí. Tomu se tak v praxi neděje a karanténa nebo izolace je lidem nařizována během telefonického hovoru s pracovníkem příslušné hygienické stanice. Novela pandemického zákona tak tento dosud nezákonný postup legalizuje a tím zavádí zcela novou úpravu oproti zákonu o ochraně veřejného zdraví, která navíc zcela vylučuje možnost postupu podle správního řádu. Tedy i v případě rozporování důvodnosti nařízené karantény nebo izolace bude možné tvrzenou nedůvodnost namítat pouze orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienické stanici), která o něm mimo procesní režim správního řádu rozhodne. Poslední zásadní změna, kterou má novela pandemického zákona přinést, je úplné vypuštění jeho ustanovení § 22 odst. 2. Podle tohoto měly ustanovení pandemického zákona umožňující orgánům veřejného zdraví vydávat omezující mimořádná opatření pozbýt platnosti dne 28. února 2022. „Jinými slovy, po 28. únoru 2022 už podle platné úpravy nebude možné na základě pandemického zákona vydat jakékoli mimořádné opatření. V případě schválení novely však bude mít pandemický zákon neomezenou platnost. Z výše popsaného vyplývá, že novela pandemického zákona, jak byla schválena vládou, významně rozšiřuje kompetence orgánů ochrany veřejného zdraví. Tyto tak budou moci ještě důrazněji vydávat mimořádná opatření, kterými budou omezovány jednotlivé oblasti lidského života. S ohledem na prodlouženou platnost pandemického zákona na neurčito navíc platí, že omezování ze strany orgánů ochrany veřejného zdraví může být i skutečně dlouhodobé.“
Novelu již odmítla v otevřené výzvě poslancům a senátorům iniciativa Pro Libertate, která dlouhodobě kritizuje restriktivní politiku státu ohledně pandemie (celé znění výzvy zde: https://www.prolibertate.cz/2022/01/pravnici-proti-novele-pandemickeho-zakona/ . „Prostudovali jsme navržené znění novely a jsme přesvědčeni, že představuje zcela nepřijatelný pokus o další omezení práv a svobod občanů, zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika vázána,“ konstatuje předseda iniciativy, advokát Tomáš Nielsen.
Nefunkční soudní přezkum
Připomíná, že novela pandemického zákona přitom na žádné z předchozích připomínek nereaguje. Je například zcela zjevné, že forma soudního přezkumu prostřednictvím Nejvyššího správního soudu se ukázala jako zcela nefunkční, když NSS téměř nikdy nebyl schopen včas zrušit nezákonné mimořádné opatření, pouze je označoval zpětně za nezákonné bez toho, aby toto rozhodnutí mělo skutečný dopad do práv a svobod občanů České republiky, kteří v té době byli omezováni již novými mimořádnými opatřeními, a do ochrany ústavnosti vůbec. Nadto považuje za nepřijatelné, aby se o novele rozhodovalo ve stavu legislativní nouze, pro kterou nejsou splněny žádné zákonné podmínky, bez skutečně rozsáhlé odborné diskuse napříč profesním spektrem. Zkušenosti s pandemickým zákonem prokázaly podle Nielsena rizika přijímání takto zásadních právních předpisů, bezprostředně omezujících práva a svobody, zaručené Listinou základních práv a svobod lidí, a to dokonce ze strany jediného orgánu moci výkonné, bez dodržení standardního legislativního procesu.
Omikron
„Nelze přehlédnout, že předkládaná novela, jak vyplývá z důvodové zprávy, vychází především z epidemiologické situace na jaře 2021 a naposledy pracuje s variantou delta. V současnosti však v naší zemi, podobně jako ve zbytku světa, naprosto převažuje varianta koronaviru označovaná jako „omikron“, která je epidemiologicky srovnatelná s chřipkovým onemocněním, kdy počet hospitalizovaných lidí s pozitivním rt-PCR testem bez toho, aby šlo nutně o pacienty s onemocněním covid-19 nepřesahuje 50 osob / 100 tisíc obyvatel. V situaci, kdy je naše společnost psychicky i ekonomicky zcela vyčerpaná, považujeme za nezbytné učinit kroky k návratu vlády práva a respektování základních práv a svobod. Případné přijetí předmětné novely je přitom krokem zcela opačným. Krokem k totalitě. Jsme přesvědčeni, že pandemický zákon i jeho novela jsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika vázána, například s Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: úmluva o lidských právech a medicíně, s Úmluvou o právech dítěte, s nařízením GPDR atd.“
Nepřijatelný návrh
Iniciativa proto žádá poslance a senátory, aby návrh novely zákona podrobili skutečně odpovědnému přezkumu a diskusi, přihlédli přitom k rizikům jeho zneužití ze strany státní, resp. výkonné, moci (viz opakovaně přijímaná nezákonná opatření ministerstva zdravotnictví) a zabránili dokončení legislativního procesu. „Trváme na tom, že tento právní předpis do právního řádu České republiky, coby demokratického právního státu, nepatří. Trváme na tom, že pokud Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval nezákonnost mnoha vydaných mimořádných opatření, je primární povinností státní moci upravit tato opatření a nikoliv změnit právní předpis tak, aby podobné zásahy do základních práv a svobod lidí, na které poukázal NSS, byly do budoucna zákonné a co nejjednodušší, a to navíc bez faktické možnosti jejich kvalifikovaného přezkumu s přímým dopadem do právní sféry jejích adresátů. Je to navíc jen další kazuistická úprava přijatá bez předchozí důkladné odborné diskuse. Což je praxe, kterou by dle našeho názoru nová politická reprezentace neměla přebírat po té předchozí a kterou nelze v demokratickém právním státu tolerovat. Důrazně proto žádáme, aby navrhovaná novela pandemického zákona nebyla přijata a aby jakékoliv zásahy do předpisů o ochraně veřejného zdraví byly s ohledem na jejich závažnost pro ochranu práv a svobod občanů podrobeny důkladné odborné diskusi,“ konstatuje Nielsen závěrem.
Foto: Pixabay
Zdroj: Dušan Šrámek