Evropská unie čelí zásadní zkoušce solidarity, když se členské státy snaží najít způsob, jak spravedlivě rozdělit migrační tlak. Nový pakt o migraci a azylu, který má přinést rovnoměrnější zatížení, se v říjnu potýká s problémy při implementaci kvůli neshodám mezi státy. Pro Českou republiku, kde žijí stovky tisíc cizinců, to znamená nejen ekonomické příležitosti, ale i sociální výzvy.
Od Dublinského systému k Novému paktu
Evropská unie se dlouhodobě potýká s nerovnoměrným rozdělením migrační zátěže. Dublinský systém, platný od 90. let, ukládal žadatelům o azyl povinnost zůstat v první zemi vstupu, což znamenalo, že země jako Itálie, Řecko nebo Španělsko nesly neúměrný tlak. Během migrační krize v letech 2015–2016, kdy EU čelila přílivu milionů uprchlíků, selhaly pokusy o povinné kvóty a rozkoly se prohloubily. Visegrádská skupina včetně Česka tehdy zdůrazňovala národní suverenitu.
V roce 2024 přišel výrazný zlom, kdy Evropský parlament a Rada schválily nový pakt o migraci a azylu. Tento legislativní balíček nahrazuje Dublinský systém a zavádí mechanismus „povinné solidarity“. Každý stát musí pomoci přetíženým zemím buď přijetím migrantů (relokací), zaplacením 20 000 eur za každého nepřijatého, nebo poskytnutím materiální podpory, například vysláním personálu na hranice. Při výpočtu spravedlivého podílu se bere v úvahu počet obyvatel a HDP země. Pakt má být plně účinný od června 2026, ale už teď testuje jednotu EU.
Aktuální realita: Odložený návrh a rozdělené postoje
Evropská komise odložila zveřejnění prvního ročního návrhu na rozdělení migrantů a příspěvků kvůli pokračujícím neshodám. Navrhované cíle byly ambiciózní: minimálně 30 000 relokovaných migrantů ročně a 600 milionů eur ve financích.
Data z Eurostatu ukazují, proč je tlak naléhavý: v roce 2024 požádalo o azyl v EU 912 tisíc lidí s mírou uznání 51 %. V květnu 2025 klesl počet žádostí na 64 tisíc (včetně Norska a Švýcarska), ale jižním zemím to nestačí – Španělsko, Itálie, Francie a Německo obdržely 78 % nových žádostí v březnu, kde dominovali Venezuelané, Afghánci a Bangladéšané. Jihoevropské státy jako Itálie a Řecko naléhají na rychlou implementaci. Argumentují nutností odlehčit hranice. Naopak Polsko v říjnu 2025 oznámilo, že relokace odmítne kvůli milionům Ukrajinců a hybridní válce na hranicích s Běloruskem. Maďarsko jde ještě dál – požaduje úplné vyloučení z migrační politiky EU. Česká republika, pod vedením premiéra Petra Fialy a ministra vnitra Víta Rakušana, se zdržela hlasování o paktu kvůli jeho „nedostatečné ambicióznosti“, ale podporuje přísnější ochranu hranic a návraty migrantů.
V Česku žije přes 1,1 milionu cizinců, převážně Ukrajinců s dočasnou ochranou – v přepočtu na obyvatele jsme přijali nejvíce v EU. Migrace přispívá k řešení nedostatku pracovních sil: za první pololetí 2024 přinesla přebytek 4,4 miliardy korun v daňových příjmech oproti vyplaceným sociálním dávkám.
Ekonomické přínosy a sociální napětí
Ekonomicky to má smysl – firmy v průmyslu, stavebnictví a službách těží z levné pracovní síly. Ale sociálně? Jazykové bariéry, neuznávání kvalifikací a rostoucí protiimigrační nálady vytvářejí napětí. Německo a Francie vidí v paktu kompromis, ale s důrazem na lepší kontroly, zatímco Visegrád zdůrazňuje suverenitu. Každý stát má své priority a zájmy, což komplikuje dosažení konsensu.
Výzvy a budoucí scénáře
Příčiny sporů jsou hluboké: geopolitické změny, jako pokles žádostí ze Sýrie, ale i ukrajinská krize z roku 2022, která přetížila střední Evropu. Dopady na Česko jsou rozporuplné – ekonomický růst díky migrantům, ale také riziko sociální nestability. Lze odhadovat, že bez koordinace by se napětí mohlo prohloubit.
V budoucnu se dá očekávat několik možných scénářů. Pokud se státy nedohodnou, může nastat politický pat, kdy se pomoc omezí hlavně na finanční kompenzace místo skutečné solidarity. Druhou možností je, že se pakt začne postupně naplňovat díky ústupu migrace a lepší spolupráci mezi členskými zeměmi. Nelze však vyloučit ani třetí scénář – novou migrační vlnu, například ze Sahelu, která by mohla Evropu znovu přimět k obnovení hraničních kontrol uvnitř Schengenu.
Zdroj info: Politico.eu, Eurostat, Ministerstvo vnitra ČR, europa.eu, EUAA
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
