David Stíbal: Vývoj nového léku? Celková částka se blíží jedné miliardě dolarů

Rozhovor s Davidem Stíbalem, jednatelem biotechnologického inkubátoru a venture builderu i&i Prague, s.r.o. 

David Stíbal je jednatelem biotechnologického inkubátoru i&i Prague. Zabývá se posuzováním byznysového potenciálu vědeckých projektů, zakládáním a počátečním řízením start-upů a dlouhodobým rozvojem projektů, až po jejich úspěšnou komercializaci. Vystudoval bakalářský a magisterský program na VŠCHT v Praze, titul Ph.D. získal na Univerzité de Neuchâtel ve Švýcarsku. Po doktorském studiu pracoval jako postdoktorand na prestižním Massachusettském technologickém institutu (MIT). 

„To, že by se v ČR vynalezený a vyvinutý lék zde i vyráběl, je samozřejmě žádoucí, avšak do okamžiku, kdy k nám velká farmaceutická firma převede své R&D či výrobní závod, případně do okamžiku, kdy v ČR vyroste nová střední až velká farmaceutická firma, si tento scénář moc neumím představit,“ říká David Stíbal.

Jak složitá je v současnosti cesta k novému léku?

Cesta k novému léku je velmi složitá a riziková, v dnešní době to v některých ohledech platí ještě více, než tomu bylo dříve. Pokud bychom například v současnosti sečetly náklady na vývoj nového léku, počítáno od úvodních pokusů, až k finální „pilulce“, dostaneme se podle statistik k částce atakující jednu miliardu dolarů. Jsou v ní započítány i všichni neúspěšní kandidáti v rámci vývojového programu, náklady na preklinické a klinické experimenty, výrobu, marketing a mnoho dalších. Tuto cenu pak musejí farmaceutické firmy získat zpět z prodejů těch léků, které celou cestou úspěšně projdou až na trh.

O které léky je dnes největší poptávka?

Podle seznamu nejúspěšnějších léků (tzv. blockbusterů, tedy léků, které vydělají alespoň 1 mld. USD ročně) za rok 2023 jsou to zejména GLP-1 agonisté, tedy léky proti obezitě (Ozempic, Mounjaro a další), protilátky proti rakovině (např. Keytruda od firmy MSD), imunologická léčiva (Humira, Stelara apod.), nebo léky proti HIV, mimochodem vyvinuté týmem pana profesora Holého na konci minulého století na Ústavu organické chemie a biochemie (Tenofovir alafenamid, prodávaný firmou Gilead Sciences).

Mnohé licence českých léků přechází do zahraničí. Je možné to změnit?

Licence se typicky prodávají v rané fázi vývoje větším firmám, které jsou schopny technologii dotáhnout pokročilým klinickým testováním, až na trh. V našem oboru to většinou bývají originální farmaceutické firmy, které jsou schopny nést vysoké náklady, o nichž jsem se zmínil v první otázce. To, že by se v ČR vynalezený a vyvinutý lék zde i vyráběl, je samozřejmě žádoucí, avšak do okamžiku, kdy k nám velká farmaceutická firma převede své R&D či výrobní závod, případně do okamžiku, kdy v ČR vyroste nová střední až velká farmaceutická firma, si tento scénář moc neumím představit.

Věnujete se podpoře start-upů, které se zabývají vývojem nových léků či diagnostických metod. Lze v českém prostředí zaznamenat v tomto segmentu nějaký pozitivní trend?

V rámci naší práce vnímáme změnu k lepšímu zejména v počtu vznikajících start-upů a ochoty vědeckých a univerzitních pracovníků se o cestě komercializace bavit a hledat způsob posunutí jejich vynálezu dále, než jen k vědeckému článku či patentu. Máme z toho velikou radost, neboť z našeho pohledu je start-up v dnešních podmínkách jedna z nejvhodnějších cest, jak zajímavé technologie vyvinout k potenciální aplikaci v reálném životě. Zároveň je však třeba si přiznat, že start-upová mentalita v ČR zatím není v porovnání s vyspělými zeměmi příliš rozvinutá, určitě ne v našem oboru.

Co dnes tyto startupy nejvíce trápí?

Největším problémem, a to platí celosvětově, je aktuálně značný nedostatek investičního kapitálu, respektive investorů ochotných podpořit nové rizikové projekty. Což platí dvojnásob, pokud situaci porovnáme s „covidovými“ lety 2019-2021, kdy docházelo k rychlejšímu uvolňování prostředků – investoři např. podporovali projekty s okamžitým potenciálem reagovat na krizovou situaci. Dnes je situace jiná – investoři jsou opatrnější a pečlivě zvažují, do kterých projektů vloží své prostředky. Mimo jiné pro to, že svůj kapitál „šetří“ pro podporu svých stávajících portfoliových společností.

Jak se vám líbila letošní Prague.bio Conference?

Akci považuji za velmi povedenou, je obdivuhodné, jak kvalitní konferenci se spolku Prague.bio povedlo zorganizovat v tak komorním týmu. Podobné akce se v Evropě pořádají poměrně pravidelně, některé i za i&i Prague rádi navštěvujeme. Je však celkem málo konferencí, které se soustředí na tak rané technologie, jako to bylo v případě Prague.bio. Zároveň nás potěšil kvalitní vědecky zaměřený program a vysoká návštěvnost, která ukazuje, že podobná událost v ČR chybí a hráči z oboru ji oceňují.

Jsou v dnešní biomedicíně nové osobnosti, které by mohly navázat na úspěchy pana profesora Holého?

Zopakovat podobný počin bude složité, nicméně ne nemožné. K tomu, aby se to podařilo, však potřebujeme vybudovat robustnější infrastrukturu, která pomůže vědcům projít velmi složitým procesem, kterým přenos jejich nápadů do praxe je. My se v rámci našeho inkubátoru snažíme být jedním ze střípků, ze kterých se tato mozaika skládá. 

Jak se dá nejlépe komercializovat výsledek vědy a výzkumu?

Odpověď na tuto otázku závisí na tom, jak pokročilý takový výsledek je a jak se potkává s aktuální potřebou trhu. Pokud je možné rovnou navázat kontakt s větší společností a výsledek jí přímo licencovat, jde o relativně rychlou cestu přenosu technologie do praxe. Pokud to možné není, je vhodnou cestou start-up, ve kterém se ve spolupráci vědců a manažerů taková technologie dále vyvíjí až do stádia, kdy je relevantní pro přímé licencování do větší firmy. Případně se dá zvažovat vývoj až do fáze samotného vstupu na trh, toto je ale v našem oboru spíše výjimečné.

Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Davidem Stíblem

Autor: Renáta Lucková