Klima hysterie prohrála americké prezidentské volby. Donald Trump narozdíl od své soupeřky v kampani sliboval nikoli zpřísnění, ale ústup od zelené politiky a zvýšení těžby ropy a plynu. To je jistě skvělá zpráva pro firmy a spotřebitele ve Spojených státech. Tímto se jim dále sníží ceny paliv a elektřiny.
Ale co my, v Evropské unii, kde vinou Green Dealu zažíváme naopak zdražování energií a úplně všeho? Pokud nedokážeme změnit kurz, USA se nám opět vzdálí a naše ekonomika za nimi bude ještě více zaostávat.
Trump je v podpoře fosilních zdrojů nekompromisní. Chce, aby se díky nim staly Spojené státy světovým producentem energetických surovin číslo jedna. Podporuje těžbu plynu krakováním i zvýšení produkce ropy. Rovněž měl v programu zrušení státní podpory přechodu na elektromobily. To vše bude mít zcela jasné dopady. V USA se sníží náklady na energie. A Evropská unie bude mít o čem přemýšlet. Už dnes kvůli Green Dealu ztrácíme konkurenceschopnost. Nyní se naše relativní pozice ještě zhorší.
V současné době je v EU elektřina o 158 % dražší než v USA a plyn dokonce o 345 %. Pokud Trump v Americe energie ještě zlevní, tak se tato propast zvětší. Měli bychom začít uvažovat o tom, jak zabráni deindustrializaci. Ta už probíhá, a to právě protože, že v USA či v Číně koupíte elektřinu levněji. Politika nového prezidenta může našim průmyslníkům přidělat další vrásky na čele. Zvláště pokud zároveň zavede cla, jimiž vyhrožuje a která mají mimo jiné ten efekt, že se více vyplatí vyrábět v USA, než do nich exportovat.
Obrat USA od klimatismu k racionální hospodářské politice představuje výzvu pro celý svět. Michael Evan Mann, autor nechvalně proslulého „hokejkového“ grafu, který nastartoval hysterický strach z globálního oteplování, dokonce tvrdí, že Donald Trump by mohl způsobit celosvětový konec války s uhlíkem. Což ho zřejmě děsí, ale pro nás by šlo o dobrou zprávu. Zelený úděl je pro nás těžkou koulí na noze a ničí naši ekonomickou prosperitu. Bez něj by se nám dýchalo lépe. Jako Američanům, kteří se už mohou těšit na fosilní boom.
Je zajímavé – či spíše divné – že tato část Trumpova programu není u nás šířeji komentována. Přitom narozdíl od nejapného strašení, že je diktátor, v podstatě fašista a zničí demokracii, v tomto je pro nás reálná hrozba. Nebo příležitost. Záleží na tom, jak se k celé věci postavíme. Nejhorší ze všeho by bylo, kdyby Evropská unie setrvala v zelenému bludu navzdory tomu, že nejmocnější ekonomika světa odstoupí od chiméry zvané Pařížská dohoda. Která je beztak mrtvá, protože její cíle se dlouhodobě neplní.
Už dávno víme, že i když pár západních zemí s velkým úsilím a náklady plní své klimatické závazky, zbytek světa je k nim laxní a proto globální emise stále prudce rostou. Může za to především Čína, ale rychlý nárůst zaznamenává i Indie. A Spojené státy vypouštějí třikrát více kysličníku uhličitého, než celá Unie. Opravdu chceme být těmi, kteří osamělou, leč o to urputnější a sveřepější válkou s uhlíkem sice nic nezlepší, ale sami se totálně zničí? To je přece strašně hloupé a až sebevražedné chování.
Když se Trump rozhodne, že bez ohledu na emise zvýší produkci fosilních paliv, nic mu v tom nezabrání. Představa, že ho klima hysteričtí Evropané „přemluví“, aby hrál onu hru na klimatické šprty s námi, je z říše sci-fi. Měli bychom se tedy připravit a snažit se zachránit náš průmysl. Nebo to, co z něj dosud zbývá. Bohužel, cesta k nápravě je sice prostá, avšak politicky těžko průchodná. Jediným řešením, které by pomohlo, by bylo srovnání podmínek s USA. Což znamená faktické zrušení Green Dealu.
Není nutné formálně vyhlašovat konec Zeleného údělu. Ale je třeba provést zásadní změny, jež umožní znovu nastartovat investice, inovace a růst. Povolenky by se neměly rozšiřovat na další obory ekonomiky jak je naplánováno, což přinese zdražení dopravy, topení, bydlení a v podstatě všeho. Mělo by se zakázat s nimi obchodovat a firmy, které je potřebují, by je měly dostávat za pevné ceny. Přičemž by se jim náklady na ně měly až stoprocentně refundovat, pokud investují do nových zdrojů energie.
Tímto by se vytvořila šance, aby nám úplně neujel americký vlak. Jenomže nová komise, místo aby správně pochopila volební lekci a posun občanů od klima hysterických liberálů k pragmatickým konzervativcům, místo toho vyhrožuje dalším utažením zelených šroubů. Nový eurokomisař pro klima Wopke Hoekstra trvá na zákazu prodeje spalovacích aut k roku 2035 a zpřísnění limitů pro CO2 od příštího roku. Zřejmě se zelené elity rozhodly proměnit Evropu, kdysi technologického tygra, v zaostávající skanzen.
Hlavní linkou Trumpovy kampaně byl slib, že se o americké občany postará: Zastaví masovou nelegální migraci, zajistí globální bezpečí a zabrání růstu cen, který trápí miliony Američanů. Mimo jiné i tím, že zlevní energie. Proto také vyhrál, jeho soupeřka nebyla schopna (a možná ani ochotna) nabídnout alespoň trochu srovnatelný program, která by dal lidem naději na návrat prosperity. Staronový prezident bude chtít své slovo za každou cenu dodržet a klimatické plány EU pro něj vůbec nebudou podstatné.
Spojené státy našly lídra, který se zabývá problémy obyčejných lidí, nikoli pomatenými vizemi klima hysteriků. Jako by se vrátila postava Petrolejového krále z gründerských časů USA. Dokud se někdo takový, či spíše nějací takoví neobjeví u nás (myšleno v rámci celé Unie, nejen v Česku), budeme dál a ještě víc trpět. Cena za Green Deal bude doslova strašlivá. Trumpova energetická reforma je pro nás hrozbou. Ale může se stát šancí, pokud se jí inspirujeme a svrhneme zelený bolševismus, který je stejné zlo, jako ten rudý.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
