Koncern Volkswagen má problémy. A velké. Donedávna největší automobilka na světě musí drasticky šetřit, propouštět, a to včetně velké redukce v oblasti výzkumu a vývoje. Zatím se to týká jen zaměstnanců v Německu.
Ale perspektivně ani pracovníci Škodovky nemohou být v klidu. Češi mají štěstí, že jsou pořád levnější než Němci, takže narozdíl od nich zůstávají v černých číslech. Ale čas hraje i proti nim. Respektive je proti nim Green Deal, který ničí v Evropě vše průmyslové…
Evropská auta jsou ve světě čím dál méně konkurenceschopná. Na vině jsou nesmyslné zelené regulace a šílené pokuty, jež musejí firmy platit za překročení přísných emisních limitů. To je prodražuje oproti konkurenci až o sto tisíc korun. Volkswagenu klesají prodeje a chystá uzavření dvou závodů v Německu. Naposledy zavřel továrnu v roce 1988 v USA, doma za devadesát let historie nikdy. Zelený úděl přinesl daleko tvrdší krizi, než byla ta ropná v 70. letech. Jenomže tu způsobili šejkové. Tento úder jsme si zasadili sami.
Paradoxně Škodovka zatím na problémech koncernu vydělává. Jednak VW ustupuje od elektromobility a prodlužuje život autům na fosilní paliva, která by jinak skončila už za dva roky, jednak v Česku se stále vyrábí levněji a tak zde automobilka dosahuje vyšších marží. Navíc v koncernu dostala na starost spalovací motory. Klima fanatici se smáli, nyní se to ukazuje jako výhoda. Vlajková loď našeho průmyslu získala alespoň time out. Může přežít. Ovšem to se musí podařit zvrátit likvidační direktivy nalinkované Zeleným údělem.
Co vlastně dělá nesmyslná válka s uhlíkem s automobilkami? Především jim bere svobodu a nutí je k rozhodnutím, které by na volném trhu svéprávný byznysman nikdy neudělal. Šílené emisní limity na CO2 vedou k absurdnímu výrobnímu mixu, aby celkově výrobce nějak prošel a platil co nejnižší pokuty, které se počítají za každý miligram na kilometr navíc. Nakonec se jim úplně nevyhne nikdo. Auta jsou tak dražší o padesát až sto tisíc korun, což více postihuje malé vozy, jež jsou oblíbené u českých zákazníků Škodovky.
Elektromobilům se zatím nezapočítávají žádné emise (má se to změnit, tak uvidíme). Přestože při jejich výrobě se zejména kvůli hmotným bateriím vyprodukuje mnohem více skleníkových plánů, než u klasicích aut. Nebere se ohled ani na to, jaká část spotřebované elektřiny pochází z fosilních zdrojů. Kromě toho řada zemí donedávna poskytovala velké dotace na nákup vozů s elektrickým pohonem. Toto vše uměle křiví trh a způsobuje změnu v nabídce i poptávce, která neodpovídá ekonomicky efektivní alokaci zdrojů.
Navíc velké státy ukončily nákladné subvencování elektromobility, takže tento segment trhu zažil propad (v celé EU o 40 %, v Německu o 70 %). Nenaplnily se tak sny o rychlém a prakticky kontinuálním odchodu od spalovacích motorů. Výrobci včetně VW odepisují své investice a revidují plány brzkého konce vozů na benzín a naftu. To druhé je dobře. Ale je špatně, že automobilky (beztak těžce drcené Zeleným údělem) zde utopily další miliardy, jež nyní nemohou dát na vlastní rozvoj, výzkum, vývoj a inovace.
Volkswagen musí osekat investice nejméně o 20 miliard eur (přes půl bilionu korun), což odnese i vývojové oddělení, které se smrskne téměř o polovinu. Tím se jen podtrhává špatný vynucený trend posledních patnácti let, kdy jsou evropské automobilky nuceny direktivně zavádět elektrická auta, která nejsou plně dovyvinutá (především jde o baterie) a ještě platí obří pokuty a musejí zdražovat auta se spalovacím motorem. Místo aby si jejich vysoce ziskovou produkcí vydělávaly na inovace a budoucí přechod na elektromobilitu.
Direktivní plánování Green Dealu má stejné důsledky jako to komunistické: způsobuje zaostávání dokonce i tam, kde má své priority. Zcela absurdně nyní Evropskou unii ve vývoji lepších, lehčích, výkonnějších a levnějších baterií předhánějí nejen Spojené státy a Japonsko, ale dokonce i Čína. Zcela logicky. Místo aby evropské automobilky napřed vymyslely lepší baterie, musely kvůli tlaku shora investovat bambiliony do továren, jež vyrábějí morálně zastaralé produkty. A tyto náklady se musejí napřed amortizovat.
V praxi vidíme další důkaz, že socialismus nefunguje. Klima fanatikům se „podařilo“ během historicky krátké doby zdevastovat výkladní skříň evropského průmyslu. Pravda, lví podíl na tom mají sami manažeři VW, kteří místo aby se v Berlíně ozvali, tak jen poslušně sehnuli hlavu a snažili se plnit rozkazy. „Totální válka“ s uhlíkem však opět vede k drastickým koncům, opět přichází „konec vší německé arogance“. Přesto se najdou zelení hujeři, kteří tvrdí, že evropské automobilky „zaspaly“ a jsou v klima agendě málo agilní.
Ne, problém opravdu není v tom, že evropští výrobci jsou málo progresivní, ale ve špatně nastaveném Zeleném údělu. Za prvé, kdybychom začali se zateplením budov, mohli jsme za daleko méně peněz ušetřit více emisí, než vypustí všechna osobní auta dohromady (což činí u nás 12 milionů tun, na topení padne cca 25 milionů tun CO2). A pokud jsme chtěli stimulovat vývoj, stačilo zohlednit emise za celý životní cyklus vozu a dle toho nastavit daň. Firmy by si samy spočítaly, kdy se jim vyplatí masivně zavést elektromobily.
Unie místo podpory inovací šla cestou příkazů, místo rovných podmínek, jež stimulují růst ekonomiky, strašným způsobem zmrzačila trh. K čemu to vede? Automobilky na starém kontinentu sotva dýchají. Pokud ztratí pracovní místa a výroby, ty se přesunou nejspíš do Číny, čímž se světové emise nesníží, ale ještě zvýší. Oběť evropských dělníků bude nejen zbytečná, ale i marná. Který klima fanatický politik si troufne postavit se před ně a říci jim do očí: sice to nebylo k ničemu, ale aspoň můžete mít pocit, že trpíte pro „dobrou věc“?
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
