Česká zemědělská komunita se ocitá v rozporu mezi regulacemi EU a systémem dotací, které formují současný agrární model. Zatímco Green Deal klade důraz na udržitelnost a ekologické zemědělství, dotace vytváří podmínky pro nadprodukci a environmentální zátěž. Tato situace odhaluje klíčový paradox v srdci evropské zemědělské politiky.
Farmáři vyjadřují nespokojenost s náklady a omezeními spojenými s Green Dealem, avšak současně profitují z dotací, které pohání k nadprodukci a monokulturám, zvyšující zátěž na půdu a vedoucí k většímu používání pesticidů. Tyto dotace, navzdory jejich cíli podpory malých farmářů, paradoxně slouží spíše velkým agrobusinessům, čímž se zvyšuje závislost na státní podpoře a snižuje motivace k inovacím. V důsledku těchto politik dochází k přerozdělování bohatství od většiny k menšině a potlačení konkurence.
Dotace jsou obecně v ekonomické teorii škodlivé primárně z těchto důvodů:
- Narušení trhů – Dotace uměle snižují cenu produktů zemědělství, čímž zabraňují efektivnímu rozdělování zdrojů, stejně jako dotace mohou zabraňovat vstupu nových subjektů na trh.
- Protekcionismus – Při umělém snížení ceny domácích zemědělských produktů se stanou zahraniční dodavatelé méně konkurenceschopní (k opačné situaci dochází v případě regulací, jedná se tak o dvě strany jedné mince, pouze regulace jsou dle farmářů špatné).
- Nadprodukce – Nadprodukce může vést k negativním externalitám, které ohrožují udržitelný rozvoj a růst. Docházelo k tomu v EU ostatně již v minulosti a paradoxně si na nadprodukci stěžují i protestující.
- Nerovnoměrné rozdělení dotací – S dotačním procesem se pojí poměrně rozsáhlá administrativa. Ta však může být nákladnější pro malé subjekty. Dotace se tak často dostávají k větším subjektům, které mohou vyčlenit kapacity na získání dotací.
- Závislost na dotacích – Již Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) konstatoval, že se česká ekonomika transformovala z ekonomiky tržní do ekonomiky dotační. Řada subjektů je na dotacích existenčně závislá a svoji činnost dokáží provozovat jen díky podpoře od EU nebo od státu. Tento přísun podpory ze strany státu navíc demotivuje podniky od inovací.
Přístup k reformě evropské zemědělské politiky vyžaduje zcela nové myšlení. Zrušení nebo přepracování stávajících dotací by totiž mohlo vést k efektivnějšímu a udržitelnějšímu zemědělskému sektoru. Je proto čas přehodnotit, jak Evropa podporuje své farmáře, aby bylo možné nalézt rovnováhu mezi ekonomickými zájmy a potřebou ochrany životního prostředí. Směřování k politikám, které podporují udržitelnost bez poškozování konkurenceschopnosti, je klíčem k prosperujícímu a ekologicky odpovědnému zemědělství.
Filip Blaha, analytik CETA
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA