Schmarcz: Putinova válka už ceny elektřiny nezvedá. Zelený úděl však ano

První důvod je logický a časem odezní. Obchodníci nakupují proud dopředu, takže ho dodávají ještě za ceny z loňska, kdy byly vyšší. Druhá příčina drahoty je však hloupá a může tu s námi zůstat napořád. Jde o Zelený úděl. Kvůli válce s uhlíkem si za energie připlatíme, a to stále více. Klima hysterie zvyšuje účty několika způsoby. Podívejme se na ně.

Jako první asi každého napadne příspěvek na obnovitelné zdroje energie (OZE). Ten vláda lidem a firmám dočasně odpustila, když v roce 2022 začaly ceny elektřiny stoupat do závratných výšek. Nyní se do faktur vrací a zatíží každého 600 koruny za megawatthodinu (mWh). Nutno připomenout, že tohle je asi největší ze všech velkých polistopadových tunelů. Celkem nás podpora zisků solárních baronů vyjde asi na bilion korun. Za to bychom postavili šest velkých jaderných bloků o výkonu 6 gigawatt (GW).

Jde o strašný nepoměr a pro občany o nevýhodný obchod. Sluneční elektrárny vyrobí necelé 3 terrawatthodiny (TWh) za rok. Z jádra postaveného za stejnou cenu bychom získali 48 TWh, tedy 16 x více… Toto množství energie se rovná 1,5 násobku celkové produkce všech uhelných elektráren, jež bychom mohli uzavřít, splnili bychom všechny myslitelné emisní cíle EU a ještě by nám zbyly zásoby elektřiny pro další rozvoj. Jenomže když se tohle v Bruselu upeklo, nechtěli nám jádro podpořit a raději nám dali výjimky na uhlí.

Sveřepý boj proti jádru usvědčuje autory Green Dealu z hlouposti a pokrytectví. Kdyby hlavním cílem skutečně bylo snižování emisí, tak by Unie před patnácti lety vsadila právě na atomové elektrárny, místo aby je proskribovala. Nyní se její politika otáčí, ale pomalu a pozdě. Navíc vynucený rozvoj OZE působí další problémy. Kvůli obřím výkyvům výroby ve dne a v moci, respektive v zimě a v létě je nutné investovat jen v rámci České republiky stovky miliard korun do rozvodných sítí, aby ten nápor zvládly.

Když jedou větrníky a slunečníky naplno, může docházet k blackoutům, protože na takovou zátěž nejsou evropské sítě dimenzované, stavěly se na daleko menší kolísání v průběhu dne a roku. A i když se přebudují, nemáme ještě vyhráno, protože nastupuje třetí faktor, jímž sázka na obnovitelné zdroje prodražuje elektřinu: daleko vyšší ztráty. Proud elektronů není jako uhlí ve sklepě, co se do sítě pustí, to jí zkrátka proteče a pokud máte mnohem větší výkyvy, logicky narůstá množství elektřiny jež bez využití skončí v zemi.

Když tohle všechno napočteme (tedy poplatky za OZE, ztráty v síti a vyšší výdaje za jejich budování a provoz), výsledkem je zvýšení regulované složky ceny elektřiny o dvě třetiny. Ale to je teprve začátek. Jak bude růst procento elektřiny ze slunce a větru, bude hůř, protože přijdou ještě vyšší ztráty a ještě vyšší náklady na posílení distribučních sítí. Klimatická politika je sama o sobě drahá (emisní povolenky, přechod na elektromobily, byrokracie a regulace) a ještě zvedá platby za elektřinu prostě tím, že využíváme OZE.

Ostatně Zelený úděl nese hlavní vinu na raketovém zdražení elektřiny po zahájení Putinovy agrese na Ukrajině. Německá „energiewende“, v jejímž rámci se za obrovských nákladů dosahujících již nyní půl bilionu euro transformuje energetika, je postavena na plynu coby přechodovém zdroji. A ten byl před válkou hlavně ruský, protože ho bylo třeba hodně a tento je nejlevnější. Navíc mechanismus obchodování s elektřinou v EU je postaven na cenách plynu. Toho najednou bylo málo což drasticky zvedlo cenu.

Je třeba dodat, že fakticky nebyl ke zdražení elektřiny důvod. Přestože (rovněž v důsledku Green Dealu) klesá počet elektráren, i uprostřed největší krize stíhaly vyrábět dost energie. Platili jsme tedy za německou závislost na ruském plynu a za hloupě nastavený algoritmus Lipské burzy, která určuje ceny elektřiny. Jasně, že v Česku pak lidé kroutili hlavami, jak je možné, že mají tak vysoké účty za elektřinu, když se jí u nás stále vyrábí dostatek a relativně za levno (i přes vysokou cenu emisních povolenek).

Musíme si uvědomit, že Zelený úděl bude působit zlo dál. Pokud nedojde k zásadní změně, elektřina už nikdy nebude levná a dlouhodobě bude spíše ještě zdražovat (i když během letošního roku má zlevnit, jak se postupně projeví dopad snížení velkoobchodních cen). V tomto textu jsme si přitom popsali jen přímé působení, jímž evropská klimatická politika neúnosně tlačí na růst cen elektřiny v důsledku rozšiřování podílu OZE na její výrobě. Ale to není zdaleka jediný důvod, proč bude hůř.

Vidíme, jak se bouří zemědělci. Zelený úděl je totiž nutí vzdávat se pesticidů, fosilních hnojiv a omezovat plochu obdělávané půdy. Což vše hrozí snížením produkce a zisků. Méně jídla znamená perspektivu zdražení. Drahá elektřina, která stojí až čtyřikrát více než v USA, vyhání z Evropy průmyslové firmy. Přičemž už si nemůžeme stěžovat, že odcházejí do rozvojových zemí za levnější pracovní silou, ale do vyspělé Ameriky, kde přes její velké bohatství nakoupí daleko levnější energie. Co se stane, až nebudeme nic vyrábět?

Green Deal nás staví před smutné vyhlídky. Působí to jako řízená likvidace evropské civilizace. Chudnutí zaviněné hloupou klimatickou politikou vytváří hrozbu sociálních nepokojů a nástupu extremistů či vlád pevné ruky, chaos, rozvrat, rozpad demokratického právního státu. Tohle chceme? Ještě tomu můžeme zabránit. Ne my sami Češi. Jen všichni obyvatelé Unie dohromady – když zvolí takový Evropský parlament, který tohle šílenství zastaví. Budeme-li pokračovat v nastaveném kursu, tak doslova platí, že „poslední zhasne“.

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz