Zřejmě nejslavnější občankou Argentiny zůstává pro svět Evita Perón. Má to podstatnou vadu: ona byla komunistka. Nový prezident Javiér Milei se jeví být jejím pravým opakem. Je přímo „fundamentalistou svobody“. Sotva nastoupil, do té doby levicová země je vzhůru nohama.
Zrušil více než polovinu ministerstev, důsledně dereguluje, liberalizuje trh s bydlením. To vše ve zběsilém tempu. Nově vyučil bohaté a mocné korporátní socialisty v Davosu. Čím? Poradil jim, ať odvrhnou kolektivismus a vrátí se k individualismu.
Kapitalismus je systém, který ke svému fungování vyžaduje osobní svobodu. Každý pokus ho popřít, odstranit, či „jen“ vylepšit proto nevyhnutelně vede k tomu, že lidé jsou méně svobodní. A nakonec i chudší. Milei to pregnantně vyjádřil ve dvou větách: „Vůdci západního světa opustili model svobody ve prospěch různých verzí toho, co nazýváme kolektivismem. Kolektivistické experimenty nikdy nejsou řešením problémů, které sužují občany světa. Spíše jsou jejich hlavní příčinou.“
Ano, tohle dobře známe. Stejně tak i Argentinci na vlastní kůži zažili, jaké zlo dokáže napáchat socialismus. Jak z bohatých států činí státy chudé v sestupné spirále nových a nových regulací a narůstající bídy. Nový prezident „stříbrné země“ přesně popsal i metamorfózu těch, kteří se již od Marxe pokoušejí řídit naše životy. Poté, co „reálný socialismus“ krutě selhal, občany spoutal okovy totality a ještě je ožebračil – v důsledku čehož původní třídní boj ztratil jakoukoli přitažlivost – změnili neomarxisté agendu.
Milei konkrétně zmínil genderismus a klimatismus coby doktríny, které uměle vytvářejí nové druhy falešných sociálních konfliktů. Můžeme k nim přidat antikolonialismus či ideologii skupinových identit a třídně pojatou LGBT agendu. Bolševismus pro 21. století má mnoho barev a podob, vždy však na něj sedí slova z projevu argentinské hlavy státu: „Neomarxistům se podařilo nakazit zdravý rozum západního světa a toho dosáhli přivlastněním si médií, kultury, univerzit.“
Jak osvěžující a především povzbuzující je slyšet takové myšlenky nikoli jen od nějakého komentátora či opinion lídra, ale od hlavy osmého největšího státu světa. Je větší šance, že světoví hlavouni, kteří drží otěže politické i ekonomické moci, budou tu řeč vnímat. Všichni ti prezidenti, premiéři, ministři, bankéři, šéfové nadnárodních společností, akademici, shromáždění v Davosu na pravidelném sedánku… Protože poslední dobou působí tito lídři svobodného západního světa spíše jako papaláši z bývalé RVHP.
V Česku není nákaza genderismem, LGBT ideologií či klima hysterií tak silná, jako třeba ve starých zemích EU. Byť hlavně média a university dělají, co mohou, aby tuto epidemii rozšířily. I nás se však týká, co řekl Milei o nových metodách státního dohledu a řízení: „Státy nepotřebují přímo kontrolovat výrobní prostředky, aby mohly kontrolovat každý aspekt života jednotlivců pomocí nástrojů jako je tisk peněz, dluhy, dotace, kontrola úrokové sazby, cenové kontroly a regulace k nápravě takzvaných selhání trhu.“
Bohužel, tak to je. My starší si pamatujeme „bankovní socialismus“ z 90. let. Státem vlastněné finanční domy neposkytovaly výhodné úvěry nadějným projektům, ale zkrátka těm, kteří měli „kontakty“ – ať z dob komunismu, nebo díky napojení na nové vládce. Důsledky cítíme dodnes. Přišli jsme o biliony korun ztracených vinou financování neživotaschopných záměrů či přímo podvodů. Ty zaplatili daňoví poplatníci. Navíc jsme neakumulovali domácí kapitál v rukách schopných kapitalistů, zato vyrostli neužiteční oligarchové.
Ani po vstupu do Unie to není lepší. Můžeme se dohadovat, jestli jsou větší zlo národní či evropské dotace, regulace, dluhy a hromada netržních opatření… Faktem je, že nás ohrožuje dvojí socialismus – pražský i bruselský. Jako by se západní elity rozhodly naplnit jeden z klíčových požadavků Komunistického manifestu k nastolení „diktatury proletariátu“: zavedení státní kontroly nad úvěrem. Ani Marx s Engelsem ovšem neměli tak bujnou fantazii, aby si představili tak masivní dotace, nebo tištění nových peněz…
Nad řadou evropských politik, jež plní penězovody biliony euro na „dobré účely“, nad regulacemi a restrikcemi, které diskvalifikují „špatné účely“ či nad „kvantitativním uvolňováním“ by „otcové zakladatelé“ komunismu řičeli blahem. Pravdu má ale Milei, že toto vše je v rozporu s modelem, který přivedl lidstvo k „nejpozoruhodnějšímu pokroku v historii“. Ano. Byly to totiž kapitalismus a individualismus, jež nás pozvedly z bídy, kam nás zpět srážejí socialismus a kolektivismus.
Máme dvě možnosti. Buď budeme pokračovat po cestě zmaru, bídy a nesvobody, na niž nás zavedli kolektivisté, pohrobci marxismu, nebo uděláme to, co nám radí (nejen) Javier Milei: „vrátíme se na cestu prosperity, ekonomické svobody, omezené vlády…a neomezeného respektu k soukromému vlastnictví.“ Snad si jeho projev dobře prostudovali zejména ve Strakově akademii. Právě proto jsme přece my pravičáci volili SPOLU. Ne PROTI něčemu, ne proti Babišovi, ale PRO kapitalismus a svobodu.
Vláda má dvacet měsíců něco ukázat. V Argentině vidíme, že reformy mohou být rychlé. A přitom pro občany výrazně pozitivní. Radikální omezení počtu byrokratů či snížení nájmů v Buenos Aires o pětinu díky zrušení regulací, jež zdvojnásobilo nabídku bytů na trhu, jsou inspirací. Přínos pro občany by znamenala i reforma evropského Zelenému údělu a zajištění dostatku levné energie. Milei možná působí jako šílenec, ale je to chlap, co poráží bolševismus.
Jako pravičák mám jasno: Ten chlap se mi líbí a tohle chci taky!
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
