Fassmann: Státní rozpočet a mzdy, platy a nic 

Podle prozatím posledních dat publikovaných ČSÚ dosáhla průměrná nominální mzda za první pololetí letošního roku hodnoty 43 193 Kč. To znamená meziroční nominální růst o 8.2 %. Při průměrné míře inflace, která dosáhla v červnu hodnoty 15,1 %, to ovšem i nadále znamená meziroční pokles reálných mezd za první pololetí roku 2023, a to o – 6 %.  Inflace sice zpomaluje, a ve druhém pololetí bude zpomalovat výrazněji, nicméně se zdá, že s ní zpomaluje i růst nominálních mezd. 

I přes opticky vyšší nárůst průměrné nominální mzdy pokračoval tedy i v prvním pololetí pokles reálných mezd. Jen připomínám, že v roce 2022 dosáhl celkový roční růst průměrné nominální mzdy 6,5 % což při dosažené inflaci 15,1 % znamenalo meziroční pokles – 7,5 %.

Jaký vývoj lze očekávat do konce roku? Domnívám se, že v letošním druhém pololetí nelze příliš předpokládat vyšší nárůst hladiny nominálních mezd proti hodnotám dosaženým v prvním pololetí.  Snížení meziročního poklesu reálných mezd v dalších měsících se proto bude po mém soudu spíše odehrávat prostřednictvím postupného poklesu jmenovatele – tedy meziroční míry inflace. Zatím oficiální místa (MF a ČNB) předpokládají, že v dalších měsících roku dojde k postupnému snižování meziročního indexu spotřebitelských cen, a že se inflace se sníží z hodnoty 15,1 % dosažené v prvním pololetí na celoročních zhruba 11 %.  

Každopádně i tento v zásadě optimistický pohled na vývoj inflace evokuje pro letošní rok průměrný pokles reálných mezd – 3 %.  Za dva roky by tak dosáhl pokles reálných mezd už zhruba – 11 %.   Přitom souhrnná produktivita práce za minulý rok rostla reálně o + 3,2 %. Až letos se očekává její pokles o -1,2 %. Přes tento pokles však za dva roky 2022–2023 bude dle poslední prognózy MF ČR produktivita práce stále v kladných číslech (+ 2 %).  

Pro rok 2024 odhaduje MF ČR růst průměrné nominální mzdy +5,8 % a ČNB + 5,6 %. To při mnou odhadované inflaci 5,5 – 6 % (viz. článek „Čekání na státní rozpočet – jak to bude s tou inflací?) znamená minimálně stagnaci reálných mezd. Ani příští rok velmi pravděpodobně z kumulovaného propadu reálných mezd (-11 %) neumaže vůbec nic (vzhledem ke zjevně počínající krizi bude spíše „úspěchem, když se k tomuto poklesu ještě něco nepřidá). 

Zde je ovšem důležité poukázat na výrazně horší situaci v platovém segmentu odměňování.  Za roky 2022–2023 došlo oproti výchozímu roku 2021 k poklesu reálných platů o cca 15 %. Vzhledem k heterogennímu navyšování platů co do výše i termínu u jednotlivých skupin pracovníků odměňovaných platem se tento pokles pohybuje mezi cca -13 % (u vojáků, policistů a hasičů) až po -16,5 % u pracovníků sociálních služeb. U skupin, které nepostihla žádná ze tří vln úpravy platů v letech 2022 – 2023 je ovšem dopad fatální – téměř -23 %!  

Pro rok 2024 vláda ve svém rozpočtu nepočítá s žádným navýšením platů – ba právě naopak. I když již před časem (a nátlakem) upustila od anoncovaných zásahů do tarifní soustavy neopustila od záměru snížit v příštím roce objem platů o –2 % (jde o nelegislativní součást tzv. konsolidačního balíčku). I když se toto opatření v různých komentářích „změkčuje“ tím, že v žádném případě nepůjde o snížení nominálních platů, ale o redukci neobsazených míst, racionalizaci agend …. (a propouštění a krácení úvazků dodávám já), inflace nebude v žádném případě nulová.  

I bez započítání poklesu objemu platových prostředků o dvě procenta do snížení nominálních platů (což je velkou otázkou) se další nárůst inflace promítne v meziročním poklesu průměrného reálného platu o dalších zhruba 6 %. Kumulativní pokles reálných platů vůči roku 2021 se tak podle mého odhadu bude pohyboval zhruba na úrovni -20 %. (od cca -17,5% u vojáků, policistů a hasičů až po více než -21% u pracovníků sociálních služeb) … 

Výše uvedená fakta ukazují na několik závažných skutečností: 

Za prvé – za dva roky 2022 – 2023 podle odhadu MF ČR poroste reálná produktivita práce 13 x rychleji, než reálné mzdy! Vývoj mezd tedy zcela nesporně inflaci tlumí a ne vyvolává! Zdroj inflačních impulsů je nutno hledat spíše v extrémním nárůstu zisků. Oproti roku 2021 narostl podíl zisku na HDP na úkor poklesu podílu mezd (náhrad zaměstnanců) o 2,2 procentní body

Za druhé – pokles reálných mezd netlumí pouze inflaci, ale především spotřebu a životní úroveň obyvatelstva. Reálná kupní síla průměrné mzdy se za pouhé dva roky 2022 – 2023 snížila o 4318 Kč měsíčně (cca 52 tis. ročně). Jinak řečeno, čeští zaměstnanci disponují dnes v průměru stejnou kupní silou, jakou by měli, kdyby v roce 2021 pracovali 30 pracovních dnů zadarmo!  

Za třetí –  čím déle bude pokračovat pokles reálných mezd a platů, tím více bude negativně tlačit na pokles ekonomiky. „Mírný optimismus“ některých analytiků marně vyhlížejících výrazné oživení pro letošek i příští rok se prostě nekoná a konat nebude. Není totiž z čeho. Tady nejde o pár desetinek poklesu HDP! Pokračující pokles reálných mezd nesporně nutí obyvatelstvo k úsporám a tím snižuje souhrnnou poptávku, kterou ovšem nebude stát vzhledem k vývoji veřejných financí sto nahradit poptávkou veřejnou. 

Co tedy bude tím skutečným reálným hybatelem (vedle statistického efektu nízké výchozí základny), který urychlí ekonomický růst ČR natolik, aby se česká ekonomika dostala z akutní recese a začaly se skutečně napravovat veřejné finance?  On je totiž ekonomický růst ve skutečnosti nejlepším stabilizátorem veřejných financí, mnohem lepší a stabilnější než chaotické škrty a opatření „klohněná“ na poslední chvíli na koleně v Poslanecké sněmovně. Mimochodem, procento nominálního růstu HDP cca 78 mld Kč znamená dnes pro veřejné finance přírůstek příjmů zhruba 27 mld. Kč, z toho pro státní rozpočet 17 mld. Kč.

Letos se očekává celoroční pokles HDP – 0,2 %.  Pro dosažení očekávaného růstu HDP v příštím roce o +2,3 %, na kterém je postaven státní rozpočet, bude muset tedy česká ekonomika zrychlit svoje tempo více než desetinásobně, spíše však více (bude muset totiž ještě vyhladit vliv rozpočtové restrikce). Jedno je jisté – předložený rozpočtový balíček tímto „hybatelem“ nebude. Tímto balíčkem zmizí z české ekonomiky 100 Kč poptávky – zhruba 1, 2 % HDP, a to v situaci, kdy ekonomika nejen že neroste, ale klesá „samotíží“. 

Obávám se zkrátka stejného jevu, jaký se v české ekonomice již jednou projevil – na počátku předchozí dekády. I tehdy připravila vláda regulační balíček na nápravu veřejných financí v přesvědčení, že se lze k ekonomické rovnováze lze proškrtat. Ve skutečnosti tento balíček posílil působení světové ekonomické krize na českou ekonomiku tak, že tuto krizi protáhl (na rozdíl od našich sousedů) minimálně o další dva roky. Mimochodem šlo v pořadí o pátý balíček (tzv. první Topolánkův) deklarující cíl tehdejší vládní koalice napravit veřejné finance ČR. Aktuální balíček je v pořadí již osmý. (První – tzv. Klausův balíček byl přijat již v roce 1996) A pořád nic!

Na návrzích současné vlády je vidět, že ani ona si nevzala z minulosti poučení které zní – k prosperitě se nelze proškrtat ale „prorůst“ a to i za pomoci státu a jeho prozíravé politiky hospodářské, měnové, rozpočtové a dalších… 

Ale vraťme se k naší klíčové otázce – co bude hybatelem našeho očekávaného ekonomického růstu? Při celkové „ne diskusi“ o ekonomickém růstu jako nejdůležitějším tématu naší současnosti i budoucnosti se vláda podle mého názoru implicitně spoléhá na to, že motorem české ekonomiky bude především zahraniční poptávka. Bohužel vývoj v Německu, které se pohybuje na hraně krize, tomuto očekávání příliš nenahrává.  Aktuálně Německo zaznamenává meziroční pokles HDP v rozsahu -0,2 % (mezikvartálně 0 %). Běžný účet: 4,2 % HDP. Klesá využití kapacit (na 83 %) za III. kvartál 2023. Průmyslová produkce za červenec 2023 vůči červenci 2022 zaznamenala pokles -2,12 %.  V červenci se objednávky (factory orders) snížily o – 11,7 %, což bylo více, než trh očekával. Jedná se o nejhlubší propad průmyslových objednávek od dubna 2020.

Krize není za námi, ale před námi. A nebude to nic pěkného. Při současném směru rozpočtové, měnové i hospodářské politiky tak hrozí České republice naprosto zřetelné riziko stagflace – uzavření ekonomiky v pasti minimálního růstu ekonomiky kombinovaného s dalším růstem inflace…– a vládě je to – zdá se – úplně jedno.

Martin Fassmann 

Foto: Pixabay

Autor: Martin Fassmann