Aktuálně:

Fassmann: K „Exportní strategii ČR 2023 – 2033“ 

17.07.2023, Autor: Martin Fassmann

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Fassmann: K „Exportní strategii ČR 2023 – 2033“ 

Ministerstvo průmyslu a obchodu představilo v těchto dnech novou Exportní strategii České republiky. Tento v podstatě velmi obecný dokument byl vcelku přijat velmi pozitivně všemi stranami s tím, že klíčová bude reálná implementace těchto obecných záměrů do konkrétních opatření reálné politiky. A v tom to vězí.

Strategie v podstatě nevybočuje z řady již dříve zpracovaných a oponovaných materiálů na téma podpory exportu České republiky. Proto i ona, stejně jako předchozí materiály, s sebou nese nejen pozitivní změny, ale trpí v zásadě stejnými problémy a to jak v oblasti analýzy tak i v navržených řešeních. 

ČR je ve strategii správně popsána jako závislá tržní ekonomika, ale není zde podrobnější analýza, či odkaz na ni z hlediska problémů českého exportu, které mají dlouhodobý charakter a odrážejí v sobě strukturu ekonomiky, tj. malá diverzifikace, nižší střední přidaná hodnota, větší vzdálenost od finálního zákazníka, koncentrace na komodity třídy 7 atd. Uvítat je třeba i ve Strategii obsaženou podporu národních šampionů i start-upů. Je ovšem otázkou, jak je tato podpora reflektována v praktické hospodářské politice, kterou je proexportní politika výsečí. 

Těžko kritizovat cíle diverzifikace exportu a posílení pozice v globálních hodnotových řetězcích. Chybí ale alespoň stručný náčrt, proč se nedaří zlepšení, i když se minimálně o diverzifikaci hovoří nejméně dvacet let. Kde jsou strukturální překážky? Není to náhodou v pozici zahraničních vlastníků v české ekonomice, kteří nemají zájem na tom, aby se ČR posouvala do pozice, kterou si drží sami? Co dělal a dělá stát pro povzbuzení lokální produkce? Jak se vypořádává s oligopolními tendencemi na českém trhu?

Strategie v podstatě opět opakuje fakticky známé pravdy a směry, s kterými obecně mohou souhlasit prakticky všichni.  Pokud bylo účelem strategie formálně aktualizovat Exportní strategii ČR tak dokument asi splnil svůj účel.  Bohužel – domnívám se, že o to v současné době, v době zhoršující se ekonomické situace ČR až tak nejde. Lépe řečeno nemělo by jít. O tom, že v předloženém dokumentu zásadně chybí jasná definice závazných, v maximální míře měřitelných cílů, které v této oblasti chceme dosáhnout a etapizace jejich vyhodnocování se snad ani nemá cenu zmiňovat

Hlavním problémem předloženého dokumentu je, že není ukotven v realitě současné hospodářské politiky České republiky, jejíž součástí exportní politika nesporně je, lépe řečeno měla by být.  Některé klíčové trendy prostě nemohou být uvedeny pouze v exportní politice, ale musejí se opět prolínat s hospodářskou politikou. Konkrétně se jedná o regionalizaci, posílení lokalizace, tvorbu geopolitických bloků apod. 

Nejde však jen o tyto oblasti. Strategie je více o tom co chceme, než o tom co opravdu je a bude možné, a hlavně za jakých podmínek realizovatelné. Například vůbec není jasné jak jsou a budou ambiciózní záměry této politiky propojeny s politikou rozpočtovou na jedné straně a s politikou měnovou – především kurzovou – na straně druhé. To samozřejmě není pouze otázkou Strategie, ale vysoce aktuální otázkou dneška. Otázkou ryze praktické aktuální hospodářské politiky ČR, která tragicky přehlíží zhoršující se situaci českého exportu!  

Možná než zpracovávat a aktualizovat obecné strategie a opakovat znovu a znovu obecné globální záměry ČR v podpoře exportu, by možná bylo účelnější vypracovat naprosto konkrétní „prováděcí plán“ pro nejbližší období, který tuto podporu a vůbec i samotný směr exportní strategie konkretizuje pro nejbližší léta. A že je co řešit. 

V první řadě je na stole vysoce aktuální otázka jak eliminovat pro český export ničivé dopady nominálního i reálného posilování české koruny plynoucí z velmi vysokých inflačních diferenciálů mezi ČR a klíčovými obchodními partnery. 

Druhá neméně vážná otázka pak je, jak nahradit výpadky zahraničního obchodu s Ruskem a jaká preventivní opatření přijmout a čím nahradit případné omezení obchodu s Čínou.  Jednoduše řečeno kdy, jak, kde, kdo, co, s jakou podporou a za kolik.  Bohužel, ničeho takového, si současná vláda nejen že vůbec nevšímá, ale otázky tohoto typu jsou podle ní zcela mimo realitu. Tak se koneckonců tento týden vyjádřil předseda vlády.  Na to, až změní názor, česká ekonomika nepočká. Bohužel. 

Foto: Pixabay

Autor: Martin Fassmann


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.