Roger Douglas, bývalý novozélandský ministr financí a architekt slavných ekonomických reforem, které bezpochyby stojí za úspěšným rozvojem novozélandské ekonomiky, označil rychlost za jeden z klíčových aspektů svého úspěchu.
Právě blesková realizace jeho hospodářských politik vedla k tomu, že se skutečně osvědčily.
Lobbistické skupiny nejrůznějšího zaměření si proti nim ani nestačily vytvořit opozici. Samotný Douglase totiž říká, že je mnohem těžší sestřelit zajíce, který je v pohybu. Jestliže Douglasovy reformy byly zajícem v pohybu, lze cynicky poznamenat, že diskutované důchodové reformy připravované českou vládou jsou zajícem, který se zastavil na místě a čeká na konec volebního období, aby mohl být sestřelen.
O reformě důchodového systému se v české politice diskutuje již dlouhé roky. Bohužel současný model založený na mezigenerační solidaritě začíná narážet na zákony demografie, což ho činí neudržitelným. Současná produktivní generace a budoucí generace příjemců starobních důchodů totiž mnohonásobně převyšuje generaci, která bude zodpovědná za financování systému, čímž se z něj stává obrácená pyramida.
Současná vláda, která byla zvolena na podzim 2021, na reformu ve volební kampani nezapomněla. Po prvním roce jejího vládnutí však nebyla v tomto směru přijata žádná legislativa. Důvody byly pochopitelné z politického hlediska – blížící se komunální volby, v nichž koalice nechtěla ohrozit své hlasy zaváděním nepopulárních reforem.
Ačkoli se tento krok může zdát jako ztráta času a ideální by bylo začít s podobně důležitými politikami co nejdříve, nelze říci, že by Douglasův princip musel být nutně narušen. Nebo alespoň ne nezvratně, protože samotný zajíc ještě nevylezl z nory.
Teprve po prezidentských volbách (které byly pro vládní koalici úspěšné) se na stole objevil první náznak přestavby důchodového systému. Snížení valorizace starobních důchodů mělo v rámci rozpočtových úspor ušetřit asi 20 mld. Kč.
Přestože tento krok uleví státnímu rozpočtu, jedná se o neefektivní krok, který pouze zasévá nelibost a sám o sobě nevyznívá jako žádná zásadní reforma. Nejde totiž ruku v ruce např. se spořením na důchod svých rodičů, které by bylo uznáno jako daňově uznatelná položka pro potomky, vytvořením státem podporovaných investičních fondů nebo například alespoň zvýšením věku odchodu do důchodu u vybraných méně náročných profesí.
Hodnocení účinnosti těchto politik ponechávám na čtenáři, ale současné zavedení jedné z nich lze částečně označit za počátek komplexní reformy. A jak nám radí Douglas, komplexní reformy je třeba provádět co nejrychleji. Bohužel česká vláda tímto časově úsporným opatřením vytvořila zájmové skupiny, které budou ve zbytku reformního období blokovat jakékoli další reformní snahy. Z běžícího zajíce udělala stojícího a spícího zajíce, který je zralý na zastřelení.
FILIP BLAHA, analytik CETA
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
