Aktuálně:

Po likvidaci života na vsi to mají zachránit státní dotace

06.08.2017, Autor: Petr Vrabec

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Po likvidaci života na vsi to mají zachránit státní dotace

Nejdřív tato vláda zasadila svým legislativním tažením ránu do vazu českým obcím, kde houfně končí hospody a obchody s potravinami.

A dnes se na konto toho chystá rozjet dotační byznys pro takto poškozené obce – že by tam pumpovala dotace pro udržení alespoň elementární občanské vybavenosti. Je lhostejno, jakým pácháním dobra je nám to vysvětlováno, faktem prostě zůstává, že z čistě podnikatelského prostředí se soukromým vlastnictvím se stane buď podnikatelské prostředí narušené státními injekcemi nebo prostředí, v němž podnikají obce. Je to postupné zestátňování veřejného prostoru, což už se někde mimochodem děje. S vědomím dalších úvah, že by v obcích byl jeden samoděržavý starosta, s možností ukázat, kdo bude čerpat dotace, a kdo ne, jde prakticky o model skrz naskrz zkorumpovaného ruského venkova v 19. století.
Jistě víte, jak to chodí na malých vsích. Těch, co mají tak pět set až tisíc obyvatel. Buď jste místní, rodák, či tam máte chalupu nebo jste takovou obcí aspoň jednou projeli na kolech. Už před nástupem současné vlády byly patrné tenze, že se tyto obce vylidňují, a zároveň s tím začaly mizet různé služby. První zahlásila svůj ústup Česká pošta, že bude raději hledat někoho, kdo by tam na základě jakési mandátní smlouvy v původních budovách ČP zajišťoval i poštovní služby vedle svého podnikání, jako je třeba finanční poradenství a pojišťovnictví. Tento koncept ale dost škobrtá. Zejména proto, že do kýžených budov se dlouho neinvestovalo, a to hlavně co se týče energetické náročnosti.
Pak začaly zanikat obchody s potravinami. Šíří sortimentu nemohly konkurovat větším řetězcům, a tak tam lidé chodili jen na „dokupy“, mléko, pečivo, brambory od místních zemědělců, nanuky. Respektive, častým řešením udržení obchodu s potravinami bylo, že si je převzal místní provozovatel hospody a tak nějak zuby nehty to přežíval v podstatě jen díky násobnému obratu a rychlejší otáčce cash flow, plus tam soustředil i další obchodní příležitosti. Znám dokonce jeden takový případ ze středních Čech, pětatřicet kilometrů od Prahy, kde si ve „smíšence“ můžete objednat i uhlí nebo dřevo na zimu. V poslední době přímo obce buď plánují nebo už si vzaly obchod s potravinami a jeho provozování na obecní účet.
Pak tato vláda začala přijímat a uplatňovat nové zákony, třeba EET, k níž už se ale dnes raději nikdo z politiků nehlásí a vypadá to, jako by se tak nějak vyskytla. Ale nejen EET, také kontrolní hlášení, protikuřácký zákon. To vše má za následek zrychlený počet ukončovaných živností, nejen obchodů s potravinami, ale i hospod. Z průzkumu pro ČT vyplývá, že pro uzavření se podnikatelé rozhodli kvůli své nespokojenosti s podmínkami podnikání. Byrokratická zátěž od státu, vysoké pokuty a konkurence velkých řetězců, kde dochází ze strany státu k liknavému vymáhání zákona o významné tržní síle. Ono když se dva litry piva v plastu prodávají hluboko pod nákupní cenou malého prodejce, tak se tomu dá těžko konkurenčně čelit.
A tak naši sociální inženýři přicházejí s novým nápadem. Kdo se v obcích do tisíce obyvatel pustí do provozování obchodů s potravinami, dostane dotaci. Hovoří se o 800 milionech korun. To už je slušná částka na to, aby se o ni někdo staral a přerozděloval ji. Teď to vychází na zhruba 300 tisíc na jednu obec. Asi se nebudu mýlit, když odhadnu, že než to stačí protéct do obcí, protože to někdo musí administrovat a někdo kontrolovat, zmizne z této částky obvyklou úřednickou sublimací tak 100 tisíc. A o těch zbývajících dvě stě tisíc se servou v obci. Buď to dostane starostův švára, co si rychle otevře obchod, nebo si to obec zasune pod sebe přímo sama. A zaměstná za to místostarostčinu neteř.
Takhle pozvolna u nás končí standardní podnikání a svobodná podnikatelská soutěž. Veřejný prostor je zestátňován, když byl předtím zákony vážně poškozen, a je proto veřejností považován za málo funkční. Jenže kam stát strčí své prsty, tam to nakonec zničí. Až v posledku ze svobodných občanů udělá své ponížené voliče, protože ti musí u něj žebrat o almužnu. Má to jeden háček. V tomhle státě totiž už na to všechno vydělává jen milion českých podnikatelů a jejich 1,8 milionu zaměstnanců, k tomu milion lidí, kteří pracují u velkých firem. Ty tady ale nedaní. Za chvíli už tak nebude, kdo by na tenhle politický mejdan sociálního inženýrství vydělával.


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.